Americká kosmická agentura NASA se připravuje na ambiciozní cíl – dostat ve třicátých letech tohoto století na Mars lidskou posádku. Aby toho dosáhla, studuje intenzivně důsledky dlouhodobého pobytu člověka ve vesmíru. Jedna ze studií teď odhalila, že astronautům se může v kosmu výrazně zmenšit srdce – přitom ale dále uspokojivě funguje.
Vědci ze Severozápadní univerzity v USA studovali dlouhodobé dopady na astronautovi Scottu Kellyovi, který strávil na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) asi rok – celou tu dobu ho lékaři detailně sledovali a ještě rozsáhlejšímu zkoumání byl podroben po návratu.
Scott Kelly je totiž ideálním studijním cílem: má dvojče Marka Kellyho, jenž je také astronautem NASA a protože je vždy jeden na Zemi a druhý v kosmu, dají se změny v jejich organismu skvěle srovnávat.
V odborném žurnálu Circulation vědci popsali výsledky: Kelly ztratil každý týden pobytu na ISS asi 0,74 gramu v levé srdeční komoře. A to přesto, že měl nařízený velmi přísný tréninkový program – šest dní v týdnu musel posilovat, běhat na pásu a jezdit na rotopedu.
Přes tuto ztrátu hmotnosti a rozměrů srdce astronauta nadále uspokojivě fungovalo, tvrdí Benjamin Levine, který výzkum vedl. „Ano, zmenšilo se. Atrofovalo a ztratilo něco z objemu, ale jeho funkce zůstala dobrá,“ tvrdí vědec. „Myslím, že to je pro dlouhodobé vesmírné lety vlastně docela dobrá zpráva – že i po roce pobytu v kosmu se srdce relativně dobře adaptovalo.“
Tyto změny byly překvapivě podobné těm, které se objevují u pacientů, kteří jsou dlouhodobě připoutaní na lůžko – také u nich se srdce adaptuje a většinou se zase vrátí do normálu.
Kdo poletí na Mars?
Tyto výsledky byly potvrzené i dalšími výzkumy na dalších 13 astronautech, kteří byli na ISS kratší dobu než Kelly – „jen“ šest měsíců. Zajímavé je, že se dopady značně liší člověk od člověka; vědcům se ale podařilo najít pravidlo, jímž se to řídilo: nejvíce fyzicky zdatní astronauti měli největší ztrátu srdečního svalu, naopak ti nejméně fit astronauti dokonce srdeční hmotu získali.
Výsledky tohoto výzkumu ukazují, že by na misi na Mars možná mohlo být výhodnější nebrat do posádky ty nejlépe fyzicky aktivní adepty, protože právě oni by mohli úbytkem srdeční tkáně trpět nejvíc – zřejmě by bylo lepší vyslat tam ty, jejichž srdce bude ovlivněné méně.
Právě srdce je totiž orgán, který se dá v kosmických podmínkách jen špatně nějak léčit – a přitom má vliv na celý organismus. Jeho selhání nebo jen porucha by měly zásadní negativní dopad na celou misi.
