Minulý týden se zapsal do dějin pozorování v Antarktidě naprosto mimořádným „horkem“. Horkem v uvozovkách proto, že šlo o teploty pod nulou, ale ve srovnání s obvyklými hodnotami pro období před březnovou rovnodenností byly o celé desítky stupňů vyšší.
Vlna mimořádně teplého počasí zasáhla hlavně východní Antarktidu. Na stanici Concordia ležící v nadmořské výšce přes 3000 metrů v pátek teplota dosáhla -11,5 stupně, zatímco na ještě výše položené stanici Vostok naměřili -17,7 stupně Celsia.
Vostok drží rekord absolutně nejnižší teploty za celý kontinent, -89,2 °C zaznamenané 21. července 1983. Na těchto místech přitom v březnu, kdy se blíží polární noc a délka dne se zkracuje o desítky minut za den, bývá běžně kolem minus 50 nebo minus 60 stupňů. Na stanici Vostok se navíc teplota mezi březnem a říjnem dříve nikdy nedostala nad -30 °C.
Příčinou takto vysokých teplot byl příliv teplého a vlhkého vzduchu ze severu, z mořských oblastí i u jižní Austrálie. K těmto vpádům do Antarktidy sice občas dochází, tentokrát teplý vzduch pronikl hluboko do nitra kontinentu, což bylo doprovázeno naprosto bezprecedentním vzestupem teplot.
Naměřené odchylky dosahující až 46 stupňů totiž podle klimatologů monitorujících klima nejchladnějšího kontinentu naší planety patří do oblasti do té doby „nepředstavitelných“ nebo „nemožných“ hodnot.
Místo poklesu teplot přišel vzestup
Rekordní hodnoty minimálně pro březen zaznamenala většina stanic ve východních oblastech Antarktidy, na pobřeží pak teploty vyšplhaly nad nulu. Například pozorovatelé na australské stanici Casey naměřili minulou středu 5,6 °C. Jde o březnový rekord, přičemž do té doby byla stejná hodnota naměřena o víc než měsíc dříve (5. února). Březen už je totiž obdobím, kdy teploty začínají výrazněji klesat.
Hodnota na stanici Concordia, která tedy činí -11,5 °C, je dokonce vůbec nejvyšší, která kdy byla zaznamenána na takzvané antarktické plošině, rozkládající se v průměrné výšce přes 3000 metrů, a to na stanicích s lidskou obsluhou, které tam nepřetržitě fungují od roku 1957.
Mezi tyto stanice patří kromě Concordie a Vostoku ještě Vostok I, Amundsen–Scott, Plateau Station, Komsomolskaya a Sovetskaya. Na druhou stranu až na jižní pól tento teplý vzduch nepronikl, tamní teplota zůstala pod -50 °C, což je pro polovinu března typická hodnota.
Horká vlna z minulého týdne není jediným extrémem letošní letní poloviny roku v oblasti Antarktidy. Kontinent zažil i největší tání mořského ledu v okolí pevniny. Poprvé od roku 1979, kdy se tam množství ledu pomocí družic měří, klesl jeho rozsah pod dva miliony kilometrů čtverečních, a to 25. února 2022.
Extrémy i na druhém pólu
Kromě jižních polárních oblastí zažil minulý týden výjimečný příliv teplého vzduchu i severní pól. Postarala se o to velmi hluboká tlaková níže nad jižním Grónskem spolu s tlakovou výší nad Skandinávií a Sibiří.
Teploty vystoupily o 20 až 30 stupňů výše, než je obvyklé, a i v oblasti pólu se dostaly téměř k bodu tání, což je během polární noci naprosto bezprecedentní situace. Teplé dny se přitom v Arktidě vyskytují už od začátku března a vedly k výjimečně rychlému tání mořského ledu v posledních týdnech.
Nabízí se samozřejmě otázka, jak moc tyto výjimečné události souvisejí se změnou klimatu z většiny vyvolané lidskou činností. Samy o sobě nelze tyto epizody brát jako projev klimatických změn, respektive je obtížné přímou souvislost dokázat. Nicméně podmínky, které vedou k vpádům teplého a vlhkého vzduchu do polárních oblastí, jsou s největší pravděpodobností podpořeny právě změnou klimatu, a do budoucna je proto pravděpodobný jejich četnější výskyt.
