Přesně před sedmdesáti lety americký generál Douglas McArthur nařídil ofenzivu „Home by Christmas“ (Do Vánoc doma) s cílem zatlačit severokorejské jednotky k čínské hranici a ukončit tak konflikt na Korejském poloostrově. Operace skončila nezdarem, postupující síly OSN nevědomky narazily na velké množství čínských vojáků a byly přinuceny k ústupu. Severokorejci s Číňany poté zatlačili bojovou linii až za jihokorejský Soul.
Válka v Koreji se na podzim roku 1950 vyvíjela pro spojené síly Jižní Koreje, OSN a Spojených států dobře. Armádě pod velením amerického generála Douglase McArthura se podařilo v říjnu zvrátit průběh války a zatlačit severokorejské jednotky až za 38. rovnoběžku, hranici rozdělených znepřátelených zemí – severokorejské KLDR a Korejské republiky, sídlící na jižní straně poloostrova.
Vojákům OSN se podařilo obsadit hlavní město Pchjongjang a bojová linie se po několika drtivých severokorejských porážkách posunula až k řece Jalu na hranici s Čínou. Zbytky nepřátelských sil se přitom sdružovaly v několika „kapsách“ na severu země. V kuloárech armádního velení OSN tak panovala optimistická nálada, že konflikt bude brzo u konce.
Vše se ale mělo během několika příštích měsíců změnit. Tehdy totiž ještě nikdo z amerického velení nevěděl, že Severokorejcům přišlo přes čínské hranice potají na pomoc více než 100 tisíc vojáků Čínské lidové republiky. Jejich počet se přitom každým dnem zvyšoval. Schylovalo se tak k jednomu z největších zvratů v novodobých vojenských dějinách.
Mao Ce-tung poslal do války statisíce vojáků
Armádní rozvědka o mohutném množství čínských vojáků na severokorejské straně fronty přitom neměla ani ponětí. Spisovatel Otto Hans-Dieter ve své knize píše, že čínští „lidoví dobrovolníci“ na podzim roku 1950 překračovali státní hranici do KLDR pod ochranou tmy a následně se ukrývali v tamních horách nebo odlehlých vesnicích.
Ačkoliv jejich výzbroj byla spíše předpotopní, podle knihy se mohla rovnat vybavení vojáků první světové války. Číňané byli oděni v silných vatovaných uniformách, plátěných botách s krepovou podrážkou a špičatých čepicích s odznakem rudé hvězdy.
Vyzbrojeni byli „nalehko“, nosili u sebe lehké automatické zbraně, ruční granáty nebo miny. Výbava zahrnovala také lehké minomety a moderní bezzákluzové kanony sovětské výroby, které mohli pohodlně přenášet dva muži.
O zapojení čínských jednotek do války na Korejském poloostrově rozhodl komunistický vůdce Čínské lidové republiky Mao Ce-tung, který byl v rozporu se Spojenými státy.
Jeho sovětský protějšek Josif Vissarionovič Stalin mu navíc poskytl obrovské množství zbraní a vojenského materiálu, díky čemuž se mohl Mao odvážit vstoupit do konfrontace s ideovým protivníkem a podpořit severokorejského vůdce Kim Ir-sena, píše v knize Hans-Dieter.
Ofenziva měla za cíl ukončit válku
Nevědomý McArthur nicméně pod vidinou brzkého vítězství spustil 24. listopadu rozsáhlou armádní ofenzivu „Home by Christmas“ (Na Vánoce doma), která měla ukončit konflikt na Korejském poloostrově.
Americký generál byl přesvědčen, že i když je Kim Ir-sen v přátelském vztahu s Mao Ce-tungem, Číňané do války nevstoupí. Nařídil tak spojeneckým jednotkám OSN překročit řeku Čchŏngčchŏn a zatlačit zbytky nepřátelských sil až k čínským hranicím. Postupující vojska je poté měla dvouramenným klešťovým manévrem obklíčit a přinutit ke kapitulaci nebo zničit, píše se v knize Otto Hanse-Dietera.
McArthurův plán vypadal „na papíře“ slibně, nepočítal ale s obtížným hornatým terénem a blížící se zimou. V listopadu dosahovaly teploty na severu Korejského poloostrova subarktických hodnot. Zimní tažení spojenecké armády tak neprobíhalo příliš úspěšně, jelikož se vojáci brodili ve sněhu.
Mezi oběma rameny kleští se přitom rozevírala asi 70 kilometrů široká mezera, v níž se shromažďovala čínská vojska, připravená k zahájení mohutné protiofenzivy. Podle časopisu History McArthurova operace „téměř okamžitě“ narazila na tvrdý odpor. BBC napsala, že se spojenečtí vojáci setkali s náporem asi 180 tisíc čínských „dobrovolníků“, ukrytých v zákopech a skalních rozsedlinách.
Spojenecké síly ustoupily až za Soul
Čínské velení zastihlo síly OSN zaskočené a po dvoudenních bojích nařídilo protiútok. Mohutná ofenziva spuštěná 26. listopadu udeřila na postupující 8. armádu Spojených států. Následovala mrazivá sedmnáctidenní bitva o Chosinskou přehradu, kde síla 120 tisíc severokorejských a čínských vojáků obklíčila bezmála třicetitisícovou armádu OSN.
Obě strany během protiofenzivy utrpěly těžké ztráty, bojovalo se v teplotách až minus 30 stupňů Celsia. Výzkumná organizace Brookings popsala celý střet jako „katastrofu“. Během operace zahynuly tisíce příslušníků sil OSN.
„Číňané v průběhu dvoudenní krvavé řeže zaznamenali 25 tisíc padlých a měli ve svých řadách dvanáct a půl tisíce zraněných. Podařilo se jim však proti silám OSN soustředit 18 divizí. Aby se americký generál Walton Walker vyhnul úplnému obklíčení, vydal rozkaz k ústupu. Spojenci během prvních dnů čínské ofenzivy na jih od Jalu ztratili 11 tisíc mužů,“ píše Hans-Dieter.
Válka skončila tam, kde začala – na 38. rovnoběžce
Čínská armáda zahnala nepřítele na ústup, bojová linie se ustálila až 120 kilometrů jižně pod 38. rovnoběžkou. Začátek roku 1951 jí vynesl další vítězství, do čínských rukou padl jihokorejský Soul. Síly OSN se zastavily jižně od města, kde vytvořily novou frontovou linii. Podle BBC jim usnadnil boj s protivníkem schůdnější terén.
Spojenecké jednotky se nicméně dokázaly vzchopit a protivníky, které postup na jih vyčerpal, zahnat zpět na 38. rovnoběžku. Po devíti měsících tuhých bojů se fronta korejské války stabilizovala a v červenci 1951 válčící strany začaly vyjednávat. Složité a dlouhé rozhovory dospěly k dohodě o příměří – dne 27. června 1953. Podél rovnoběžky vzniklo demilitarizované pásmo, které je dodnes jednou z nejpřísněji střežených hranic světa.
Politické řešení situace se ale dosud nenašlo, i když možných scénářů zazněla z obou stran za šedesát let celá řada. Severní a Jižní Korea se dosud oficiálně neuznaly jako suverénní státy. Dlouholetá jednání o míru s řadou podmínek na obou stranách jsou neúspěšná, a sjednocení Korejského poloostrova je tak prozatím v nedohlednu.
