Ještě před čtyřmi lety se mohly Afghánky stát lékařkami či političkami a navštěvovat parky a knihovny. Taliban od té doby tvrdě omezil vzdělávání a osobní svobody žen, kterým dokonce zakázal mluvit nahlas na veřejnosti. Na černou listinu se dostala celá řada knih, jež se podle islamistů neslučují s jejich ideologií. Afghánky se kvůli represím bojí protestovat, a tak vzdorují prostřednictvím tajných knižních a studijních klubů.
Když Taliban v polovině srpna 2021 vtrhl do afghánské metropole, absolventka práv, jež v obavách o svou bezpečnost používá přezdívku Fachr, zrovna pracovala ve své knihovně pro ženy v Kábulu. Během několika hodin se jí zhroutil sen. Knihovna, kterou v roce 2019 založila se spolužáky z univerzity a kde ženy do té doby svobodně diskutovaly o literatuře, právech a vlastních ambicích, musela být uzavřena, píše server El País.
Fachr tehdy narychlo prodala židle a police, aby zaplatila zbývající nájem. Sbírku čtyř tisíc knih pak v noci společně s přáteli přestěhovala na tajné místo v Kábulu. Fachr se odmítla vzdát, a tak se spolu s několika dalšími ženami vydala do ulic Kábulu protestovat proti omezením vzdělávání, práce a veřejných svobod Afghánek ze strany nového režimu. Dvě její kamarádky byly na místě zatčeny a později mučeny ve vězení, tvrdí Fachr.
Organizace OSN v současnosti považuje Afghánistán za zemi, která nejvíce na světě omezuje ženská práva, včetně toho na vzdělání. Desítky žen, jež se v posledních čtyřech letech vzepřely přísným pravidlům Talibanu, byly zadrženy. Některé z nich čelily sexuálnímu zneužívání nebo byly mučeny, uvádějí zprávy BBC a dalších seriózních mezinárodních médií.
Terčem ideologického boje se staly i knihy. Inspektor Talibanu Zalmaj Forotán loni na podzim řekl BBC Persian, že knihy obsahující „ideologicky či nábožensky sporná témata“ nebo zobrazující živé bytosti budou zabaveny, počet povolených publikací tak značně prořídl. Veřejné knihovny v Herátu a Kábulu nenabízejí celou řadu děl od afghánských a zahraničních autorů.
Tajné knižní a studijní spolky
Taliban zpočátku označoval omezení studia a dalších svobod u žen za dočasná a sliboval, že budou zrušena, jakmile budou v zemi fungovat „správná“ islámská pravidla, místo toho ale nová omezení stále rozšiřoval.
Některé ženy proto hledaly cesty, jak se navzájem vzdělávat a tiše vzdorovat režimu. Po potlačení protestů se Fachr spolu s blízkou přítelkyní přesunula na internet a založila knižní klub, který funguje na WhatsAppu a Telegramu. Fyzickou knihovnu tak proměnila v digitální síť odporu, píše El País.
„Zpočátku se k naší skupině na WhatsAppu připojilo téměř tři sta žen, jimž poskytuji naskenované PDF soubory uložených knih. Někdy členkám dodávám tištěné knihy jako zápůjčky, pokud jim plně důvěřuji,“ popisuje Fachr.
Každá členka spolku se po dočtení knihy podělí o své postřehy s ostatními. Taková sezení však vyžadují extrémní opatrnost. „Pořádáme tajné čtení jen s několika členkami, kterým naprosto důvěřujeme. Obáváme se, že by mezi námi mohl mít Taliban špiony. Některé ženy se také bojí přijít na osobní setkání, protože se bojí zadržení tajnými službami Talibanu,“ uvedla Fachr.
Afghánka osobně prověřuje každou novou členku, než ji přidá do skupiny na WhatsAppu, a žádá je, aby se nevěnovaly politickým tématům, protože se obává sledování ze strany režimu.
Taliban už provedl v několika kábulských čtvrtích podomní prohlídky, kdy hledal protitalibanské skupiny, jako je Národní fronta odporu a takzvaný Islámský stát, což Fachr přimělo skrývat svou sbírku, jako kdyby se jednalo o pašované zboží. „Je to risk, že si tyto zakázané knihy necháváme,“ řekla Fachr španělskému webu.
Únik od reality
Navzdory rizikům ale poptávka po knihách – zejména románech a motivačních textech – roste, uvádí El País. Fachr se domnívá, že ženy hledají inspiraci v době nejisté budoucnosti, kdy jejich naděje na svobodu upadá. Literaturu tak mají jako způsob úniku od tvrdé reality.
Třeba Marjan, která chtěla být právničkou, přečetla od loňského roku patnáct knih. Sama byla studentkou dvanáctého ročníku a připravovala se na přijímací zkoušky na vysokou školu, když jí Taliban před čtyřmi lety zakázal jít na univerzitu.
Osmnáctiletá Fahíma se k tajnému knižnímu klubu připojila krátce poté, co byly zrušeny její pololetní zkoušky v desáté třídě. „Snila jsem o tom, že se stanu lékařkou. Bohužel se mi to nepodařilo a už jsou to téměř čtyři roky, co nestuduji,“ sdělila Afghánka.
Prostřednictvím klubu přečetla pětatřicet publikací, které ji inspirovaly k napsání vlastní knihy Cesta světla, jež popisuje život afghánské dívky pod vládou Talibanu. Doufá, že bude moci budoucím generacím vyprávět, o co její generace přišla. Islamistická vláda přitom tento měsíc rozhodla o zákazu knih napsaných ženami na univerzitách.
„Budu v tom pokračovat, dokud nepřijde den, kdy si budeme moci zase svobodně číst a já budu moci znovu otevřít svou knihovnu pro ženy,“ zdůrazňuje Fachr.
Další Afghánky mají podobné projekty v exilu. Aktivistka Marjam Amwajová vede v Německu skupinu na Telegramu s dalšími ženami z evropských zemí a čtenářské kroužky pro dívky v západním Afghánistánu. Společně vyberou knihy ve formátu PDF, které se dotýkají společenských témat, romány či islámské texty, z nichž přečtou určité části, o nichž následně diskutují.
„Je to to nejmenší, co můžeme udělat pro naše sestry v zemi v boji proti temnotě, která se jen stupňuje,“ říká Amwajová.
Forma odporu se změnila
Exilová obhájkyně práv afghánských žen a výzkumnice žijící ve Velké Británii Šahrbánú Hajdaríová popisuje tyto knižní kluby jako jednu z mnoha forem odporu, které se objevují v celém Afghánistánu.
„Afghánské ženy se nevzdaly – změnila se pouze forma jejich odporu,“ říká. „Pokud v ulicích Kábulu nevidíte dívky protestovat, neznamená to, že přestaly. Znamená to, že represe Talibanu se zintenzivnily a ženy se přizpůsobily,“ upozornila Hajdaríová.
Afghánky si navzdory zákazům našly cestu, jak podnikat nebo se uplatnit jako humanitární pracovnice, novinářky a komunitní lídryně, uvedla Agentura OSN pro ženy (UN Women).
Jedna z mladých žen s přezdívkou Athar agentuře řekla, že snila o práci stavební inženýrky. Po převzetí moci islamisty si místo toho založila internetový obchod s hygienickými a kosmetickými produkty.
„Jako žena budu i nadále silná a budu podporovat ostatní afghánské ženy,“ uvedla Mehrgan, jež vede organizaci na podporu ženských práv v provincii Kunduz. „Jezdím do odlehlých oblastí a shromažďuji příběhy (žen), naslouchám jejich problémům a to jim dává naději. Snažím se ze všech sil a to dává naději i mně,“ prohlásila Afghánka.
Dlouhý seznam zákazů
Taliban od svého návratu k moci a překotného odchodu amerických sil ze země systematicky vymazává ženy z veřejného života. Index rovnosti pohlaví v Afghánistánu z roku 2024 sestavovaný agenturou UN Women potvrdil, že země ve srovnání s ostatními státy „katastrofálně“ zaostává v oblasti rovnosti pohlaví a posílení postavení žen.
Téměř osmdesát procent mladých Afghánek nestuduje ani se neúčastní odborné přípravy. Téměř třicet procent dívek nikdy nezačne chodit do základní školy kvůli chudobě, omezujícím genderovým normám a obavám o bezpečnost.
V současné vládě Talibanu a v místních úřadech nepůsobí ani jedna žena. Podle lidskoprávních aktivistů dívky aktuálně nesmějí navštěvovat školy od sedmého ročníku dál a platí pro ně zákaz studia na univerzitách, včetně lékařského vzdělávání.
Většina pracovních míst, veřejných parků, lázní, sportovišť, knihoven a kaváren je nyní pro Afghánky nepřístupná. Zakázána byla i kadeřnictví nebo kosmetické salony. Ženy také nemohou cestovat bez mužského doprovodu.
V jednom z nejbizarnějších dekretů jim Taliban dokonce zakázal hlasitě mluvit nebo se modlit na veřejnosti a zvyšovat hlas i doma. „Když nemůžeme mluvit, proč vůbec žít? Jsme jako mrtvá těla pohybující se kolem,“ řekla BBC jedna z Afghánek Šabana.
Omezen je i přístup žen ke zdravotní péči, kdy smějí navštěvovat pouze lékařky. „Atmosféra strachu brání mnoha ženám vůbec opustit své domovy. Ty, které to udělají, musí cestovat kilometry do kliniky, jen aby byly odmítnuty, a to jen proto, že jsou ženy,“ uvádí agentura UN Women.
Afghánkám, které budou přistiženy, že tajně studují nebo čtou knihy, hrozí pronásledování i fyzické tresty. Postihy se navíc týkají i jejich rodin.
Razie a zatýkání se stupňují
Prohloubení represí včetně zintenzivnění omezujících pravidel pro ženy, zadržování novinářů a umlčování veškerého disentu zmiňuje ve své srpnové zprávě lidskoprávní organizace Human Rights Watch (HRW).
Taliban podle ní tvrdě prosazuje drakonický loňský zákon o „šíření ctnosti a prevenci neřestí“, který stanoví pravidla pro oblékání a chování. Místní výbory provádějí razie na pracovištích, monitorují veřejná prostranství a zřídily stanoviště pro kontrolu mobilních telefonů a výslechy cestujících i chodců.
Úředníci z řad islamistického režimu zadržují osoby za údajné porušení zákona, jako je hraní hudby, nošení nevhodného hidžábu nebo neoddělování žen od mužů v pracovním prostředí, píše HRW.
Dne 8. července 2025 vydal Mezinárodní trestní soud zatykače na vůdce Talibanu Hajbatulláha Achúnzádu a předsedu Nejvyššího soudu Abdula Hakíma Hakkáního na základě obvinění ze zločinu proti lidskosti, tedy pronásledování na základě pohlaví.
„Čtvrté výročí převzetí moci Talibanem je ponurou připomínkou závažnosti násilí páchaného zejména na ženách a dívkách. Ohavné činy Talibanu by měly donutit vlády k podpoře úsilí o to, aby vedení Talibanu a všichni, kdo jsou odpovědní za závažné zločiny v Afghánistánu, byli pohnáni k odpovědnosti,“ uvedla HRW.
Vážná humanitární krize
Chudá země také nyní čelí jedné z nejhorších humanitárních krizí na světě, kterou ještě umocňují škrty v pomoci od zahraničních vlád v čele s USA a také návrat skoro dvou milionů uprchlíků vyhnaných z Íránu a Pákistánu, varuje organizace.
„Škrty Trumpovy administrativy v amerických programech pomoci – které do ledna 2025 tvořily více než čtyřicet procent humanitární pomoci Afghánistánu – zničily úsilí o potravinovou pomoc, která byla nezbytná pro zajištění přístupu k potravinám. Polovina afghánské populace, tedy přibližně 23 milionů lidí, potřebuje potravinovou pomoc,“ upozornila HRW.
Ztráta zahraniční pomoci vedla k nárůstu počtu podvyživených Afghánců, zejména dětí. Úřad OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí v červenci oznámil, že kvůli nedostatku finančních prostředků bylo uzavřeno více než čtyři sta zdravotnických zařízení.
Škrty také ohrozily klíčové on-line vzdělávací programy pro dívky a ženy, konstatovala HRW, která upozorňuje na nečinnost Západu.
Mezinárodní společenství se v posledních letech do značné míry zaměřilo na jiné globální krize, což afghánské ženy stále více izoluje, poznamenal v této souvislosti El País s odkazem na rusko-ukrajinskou válku, konflikty na Blízkém východě a další témata, která aktuálně tvoří titulky médií.
Agentura AP poznamenala, že Taliban se v současné době potýká nejen s hlubokou ekonomickou krizí, mezinárodní izolací, ale i vnitřními rozpory a konkurenčními ozbrojenými skupinami.
