Česká republika se sice stala členem Severoatlantické aliance v roce 1999, už předtím ale naši vojáci vyrazili na zahraniční mise. Vůbec první byla operace Pouštní bouře v roce 1990 v Perském zálivu. Nejpočetnější zastoupení měla naše armáda v zemích bývalé Jugoslávie, kde se vystřídalo zhruba 18 tisíc českých a tehdy ještě československých vojáků. Do Afghánistánu zamířilo asi 9 tisíc a do Iráku více než 2300 příslušníků armády. Řada vojáků bohužel zaplatila cenu nejvyšší, od roku 1990 zahynulo při zahraničních misích celkem 29 vojáků.
Do bývalé Jugoslávie přišli první vojáci ještě před rozpadem Československa v dubnu 1992 v rámci ochranných sil OSN. V dubnu 1993 vznikl samostatný český prapor, který byl umístěn v jižní části chorvatského území okupovaného Srby, v takzvané Republice srbská krajina. Vedle toho byli naši vojáci nasazeni také v Bosně a Hercegovině v rámci sil IFOR a následující mise SFOR.
Dalším významným působištěm české armády pak bylo Kosovo, kde se naši vojáci zapojili v roce 1999 do operace Severoatlantické aliance Joint Guardian a následně působili v mnohonárodních silách KFOR. V Kosovu se během 12letého působení vystřídalo celkem 16 armádních kontingentů, v listopadu 2011 pak předala armáda svou základnu místním úřadům. V Kosovu ale stále působí devět českých vojáků v mezinárodním štábu.
Právě v souvislosti s leteckými útoky na Srbsko a Kosovo prošla v roce 1999 česká politická reprezentace zatěžkávací zkouškou. Jen krátce po vstupu ČR do NATO totiž musela vláda vyjádřit souhlas k útoku. Zemanův kabinet nakonec schválil bombardování Jugoslávie jako poslední z aliančních států.
V Iráku působili zdravotníci nebo vojenští policisté
Kromě Balkánského poloostrova se česká armáda angažovala také v Perském zálivu. Účast speciální protichemické jednotky v operaci Pouštní bouře (1990 až 1991) byla vůbec první zahraniční misí československé armády po pádu komunistického režimu. V Kuvajtu pak působili čeští vojenští chemici i v letech 2001–2003 v rámci operace Trvalá svoboda.
Naše vojenská účast v Iráku byla zahájena v dubnu 2003 prací vojenských lékařů a zdravotníků v jihoirácké Basře, kde působila polní nemocnice. Zdravotníky později vystřídali vojenští policisté, kteří na základně Šaíba vycvičili přes 12 tisíc iráckých policistů.
Čeští instruktoři školili irácké kolegy ve střelbě nebo v sebeobraně, cvičili iráckou dopravní policii, účastnili se mnoha mezinárodních kurzů a pomáhali při výcviku irácké pohraniční policie a celní služby. Policejní akademii pak v roce 2006 předali irácké straně.
Další čeští vojáci zase pomáhali při ostraze základny u letiště v Basře. Stali se tam i svědky raketového útoku do prostoru základny, nikdo ale naštěstí nebyl zraněn. Později také zahájili výcvik irácké armády v Bagdádu. Celkem se v Iráku mezi roky 2003–2009 vystřídalo přes 2300 vojáků z Česka.
V Afghánistánu cvičila armáda místní vojáky i policisty
Ještě déle jsou naši vojáci v Afghánistánu, kam přišla česká armáda v roce 2002. Během té doby působili v zemi vojáci z polní nemocnice, strážních jednotek či z chemické a biologické ochrany.
V letech 2008 až 2013 pomáhal s obnovou rekonstrukční tým v provincii Lógar. Čeští vojáci měli na starost výcvik afghánských vojáků a policistů. Civilní odborníci se pak v provincii podíleli například na výstavbě škol, nemocnic a podobných zařízení. Pomáhali i s vodohospodářskými projekty – stavěli přehradu i několik jezů a opravovali tradiční akvadukty.
V roce 2014 skončila v Afghánistánu dlouholetá alianční mise ISAF (Mezinárodních sil pro podporu bezpečnosti), v zemi ale od té doby pokračuje nová výcviková mise Resolute Support (RSM), ve které rovněž působí čeští vojáci.
Zatímco role mise ISAF spočívala v asistenci afghánské vládě a mezinárodnímu společenství při udržování bezpečnosti v místě působení aliančních jednotek, tak koaliční mise RSM má nebojový charakter, pomáhá především s výcvikem, poradenstvím a asistencí u afghánských ozbrojených sil.
Aktuálně tak na letišti v Kábulu sídlí české velitelství a v hlavním městě jsou rovněž čeští vojenští policisté, kteří střeží naší ambasádu. Funguje tam také poradní letecký tým, který už od roku 2008 pomáhal cvičit afghánské piloty vrtulníků Mi-17.
Výcvik pod vedením českých instruktorů absolvovalo kolem 500 afghánských letců a techniků. Školení probíhalo nejprve na vrtulnících Mi-24/35, později pak Mi-17/171. „Hlavním úsilím našeho působení bylo vybudování schopností vrtulníkové jednotky afghánských vzdušných sil,“ uvedl ředitel Společného operačního centra ministerstva obrany Jiří Verner. Při výcvikových letech nedošlo k žádné letecké nehodě ani nouzovému přistání.
Od roku 2015 byla součástí české jednotky také skupina ochrany, takzvaných Guardian Angels, kteří zajišťovali bezpečnost českých a koaličních mentorů a instruktorů.
Vedle toho se naše armáda podílí na ostraze spojenecké základny Bagrám v provincii Parván, kde působí asi 170 českých vojáků. Jejich úkolem je hlídkovat v severní části bezpečnostní zóny. Mimo základnu vyjíždějí společně s Američany a Afghánci: v terénu například dohlížejí na místa, odkud povstalci v minulosti odpalovali rakety. Získávají také od místních obyvatel zpravodajské informace nebo doprovázejí velitele mimo základnu.
Loni navíc došlo k posílení jednotek podpory a vlivu: nová jednotka v provincii Lógar se podílí na výcviku speciálních sil afghánské policie, v provincii Herát zase pomáhají s výcvikem afghánských vojáků.
Loňský rok byl pro českou jednotku v Afghánistánu tragický
Právě Afghánistán ovšem naplno ukázal i odvrácenou stranu misí. Od roku 2002 tam zahynulo 14 českých vojáků, což je skoro polovina všech úmrtí při zahraničních misích. Při své práci se vojáci musí vypořádat s nebezpečím nástražných výbušných zařízení nebo i s přímým útokem střelnými zbraněmi. Nebezpečím jsou rovněž sebevražední útočníci.
Vůbec nejhorší útok se stal v Afghánistánu v červenci 2014, kdy po explozi improvizovaného výbušného zařízení v okolí základny Bagrám zahynuli čtyři vojáci, pátý pak podlehl zraněním v pražské vojenské nemocnici. Češi se tehdy na hlídky vrátili tři dny po incidentu, několik dnů poté byl ale při střelbě na hlídku zraněn další voják, který obsluhoval střeleckou věž obrněného vozidla MRAP.
Loni pak armáda přišla v Afghánistánu o čtyři muže. Tři vojáci zahynuli v srpnu při útoku sebevražedného atentátníka, když hlídkovali v okolí základny Bagrám. „Nikdo nebude beztrestně zabíjet české vojáky v Afghánistánu,“ reagoval na útok náčelník generálního štábu Aleš Opata.
Lidové noviny pak v říjnu napsaly, že české speciální síly zabily v Afghánistánu jednoho z organizátorů útoku a dalšího zajaly. Podle deníku na pachatele zaútočila 601. skupina speciálních sil generála Moravce z Prostějova. Někteří odborníci ovšem zveřejnění informace kritizovali s tím, že může ohrozit další české vojáky či místní spojence.
Ten samý den přitom došlo k dalšímu útoku na české vojáky. Atentátníci zaútočili automobilem naloženým výbušninami na obrněný automobil a zranili pět příslušníků armády.
O pět dní později pak přišla další smutná zpráva: Při útoku na vozidlo české jednotky na základně Šindánd zemřel dvaačtyřicetiletý rotný Tomáš Procházka z Centra vojenské kynologie v Chotyni.
Útoky na armádní hlídky přitom nejsou výjimečné, každý rok jim Češi v Afghánistánu čelí několikrát, armáda ale o nich informuje jen někdy. V posledních dvou letech se například jednotka, která hlídá okolí základny Bagrám, stala terčem dvou útoků nastraženými výbušninami, naštěstí nikdo nebyl zraněn. Koncem roku 2014 pak na kolonu šesti pancéřovaných vozidel MRAP zaútočili povstalci ze zálohy protitankovými granáty a samopaly, čeští vojáci je ale úspěšně odrazili a část zadrželi.
Obavy z Ruska vedly NATO ke zřízení bojových uskupení v Pobaltí
Po každém ozbrojeném útoku, při kterém zemře český voják, se na politické scéně ozývají hlasy, které volají po omezení účasti českých vojáků v zahraničních misích. Parlament ale loni schválil naopak navýšení počtu českých vojáků: z loňských 806 až na 1191 v letošním roce. V roce 2020 by v misích mohlo působit 1096 českých vojáků.
Od loňského roku se česká armáda výrazně angažuje také v Pobaltí v rámci alianční předsunuté přítomnosti eFP. To byl jeden z hlavních výstupů Varšavského summitu NATO v roce 2016. Vznikla tak čtyři bojová uskupení: v Polsku pod vedením USA, v Litvě pod vedením Německa, v Lotyšsku pod vedením Kanady a v Estonsku pod vedením Velké Británie. NATO tak reagovalo na obavy svých východních členů z některých kroků Ruska.
Čeští vojáci působí jednak v Lotyšsku pod vedením Kanady, kam letos v lednu odjelo přes 50 vojáků z minometné čety 71. mechanizovaného praporu z Hranic. Soustředěni jsou na lotyšské vojenské základně ve výcvikovém prostoru Adazi, vzdáleném cca 45 km severovýchodně od hlavního města Rigy.
Na území Litvy pak od letošního ledna působí druhé rotní úkolové uskupení postavené na bázi mechanizované roty ze žateckého 41. mechanizovaného praporu. Vojáků je tam přes 200, základ české jednotky tvoří mechanizovaná rota s obrněnými vozidly Pandur posílená ženijní četou.
Ve druhé polovině roku 2019 se navíc budou čeští vojáci podílet na střežení vzdušného prostoru Pobaltí (Baltic Air Policing) s letouny JAS-39 Gripen. Navazují tak na své působení z let 2009 a 2012.
- Další početná skupina českých vojáků je v Mali, kde jich působí asi 40 jako ochrana velitelství výcvikové mise Evropské unie a další tři ve štábu mise OSN.
- Na Sinajském poloostrově je 18 členů letecké jednotky s letounem CASA, kteří monitorují situaci nad egyptsko-izraelskou hranicí a pomáhají s přepravou osob, a tři důstojníci v misi MFO.
- Na britském velitelství somálské operace ATALANTA působí tři čeští vojáci a na Golanských výšinách v Izraeli dva. V Bosně působí dva čeští důstojníci ve velitelství EUFOR, čtyři vojáci se pak podílí na úkolech mise EUNAVFOR MED Sophia v Itálii, která je zaměřena proti převaděčům uprchlíků.
- Celkem devět pozorovatelů pak má armáda v misích OSN: kromě zmíněného Mali jde o Demokratickou republiku Kongo, Kosovo či Středoafrickou republiku.
V letošním roce také armáda vyčlenila 1200 vojáků pro síly rychlé reakce NATO. Ty mají za úkol prvotní vojenskou reakci v případě nenadálé krize. Česká republika se zároveň ve druhé polovině roku zapojí 600 vojáky do pohotovostních sil Evropské unie (takzvaná battlegroup – bojová skupina). Společně ji tentokrát vytvoří země visegrádské čtyřky, tedy kromě ČR ještě Slovensko, Polsko a Maďarsko.
Podle ministra obrany Lubomíra Metnara (za ANO) je navíc načase začít připravovat nový mandát zahraničních misí po roce 2020: „Cíl je jasný, dodržet spojenecké závazky, tedy účast na zahraničních misích nesnižovat, případně navyšovat,“ poznamenal.
Babišovu vládu ale ve sněmovně tolerují komunisté, kteří s navyšováním počtu vojáků v armádních misích nesouhlasí.
