Nájezdníci, piráti a válečníci – učebnice dějepisu nás učily, že vikingové byli brutální zabijáci, kteří po moři vyráželi ze Skandinávie, aby drancovali a plenili Evropu. Teď ale vědci pomocí moderních metod sekvenování DNA na více než 400 vikinských kostrách z archeologických nalezišť v Evropě a Grónsku ukázali poněkud jiný pohled na tyto válečníky. Výsledky jsou natolik nové a do značné míry nečekané, že určitě přepíší učebnice dějepisu – a možná i podobu televizních seriálů.
Ukázalo se totiž, že například kostry ze slavných vikinských pohřebišť ve Skotsku patřily ve skutečnosti místním lidem, kteří zřejmě pouze přijali vikinskou identitu a byli proto pohřbeni jako „praví“ vikingové. Co zásadního vědci zjistili?
- Mnoho vikingů mělo podle těchto výzkumů ve skutečnosti hnědé vlasy, nikoliv blond, jak bývají tradičně zobrazováni.
- Vikinská identita se neomezovala jen na lidi se skandinávským genetickým původem.
- Studie ukazuje, že genetická historie Skandinávie byla před vikinským věkem ovlivněna cizími geny z jižní Evropy, a dokonce i Asie.
- Nájezdy na začátku vikinského období byly aktivitou, které se účastnily celé rodiny.
- Genetické dědictví vikingů je patrné ve Velké Británii dodnes – tamní populace má asi z šesti procent vikinskou DNA.
Šestiletý výzkumný projekt, jehož výsledky vyšly v odborném časopise Nature, vyvrací do značné moderní image vikingů, jak je ukazuje popkultura, ale i jejich tradiční historický obraz. Vedl ho profesor Eske Willerslev z Cambridge. „Máme dnes představu dobře propojeného společenství vikingů, kteří se mezi sebou mísí, obchodují a podnikají nájezdy na vládce po celé Evropě. Vidíme to v televizi a čteme v knihách – ale geneticky jsme teď poprvé ukázali, že takový svět tehdy nebyl,“ uvedl Willerslev. „Tato studie mění vnímání toho, kdo vikingové vlastně byli,“ dodal.
Lupiči ze severu
Slovo viking pochází ze skandinávského výrazu „vikingr“ znamenajícího „námořní lupič“. Vikinská doba obecně odkazuje na období od roku 800, několik let po nejstarším zaznamenaném nájezdu, až do poloviny jedenáctého století, tedy několik let před normanským dobytím Anglie v roce 1066. Vikingové změnili politický a genetický ráz Evropy i oblastí mimo ni: králem Anglie se stal Knut Veliký, Leif Eriksson byl zase zřejmě prvním Evropanem, který se dostal do Severní Ameriky. A Olafu Tryggvasonovi se připisuje, že přinesl křesťanství do Norska.
Mnoho výprav zahrnovalo přepadávání klášterů a měst podél pobřežních osad Evropy, ale pragmatičtějším cílem, který probíhal současně, bylo obchodovat se zbožím, jako byly kožešiny, kly a tulení tuk.
Profesor Willerslev doplnil: „Doposud jsme nevěděli, jak vlastně geneticky vypadali. Zjistili jsme genetické rozdíly mezi různými vikinskými populacemi ve Skandinávii, což ukazuje, že jejich skupiny byly daleko izolovanější, než se dříve zdálo. Náš výzkum dokonce vyvrací moderní představu vikingů s blonďatými vlasy, protože mnozí měli hnědé vlasy a byli ovlivněni genetickými vlivy z vnějšku Skandinávie.“
Jak se na to přišlo
Tým mezinárodních akademiků sekvenoval celý genom 442 převážně vikinských mužů, žen, dětí a nemluvňat ze zubů a kostí nalezených na vikinských pohřebištích. Analyzovali například DNA ostatků z pohřbu na lodi v Estonsku a zjistili, že ve stejný den zemřeli čtyři vikinští bratři.
Vědci také zjistili, že mužské kostry z vikinského pohřebiště na Orknejích ve Skotsku ve skutečnosti nebyly geneticky vikingy, přestože byly pohřbeny s meči a dalšími typickými artefakty.
Typický viking
Studie ukazuje, že vikingové z dnešního Norska putovali do Irska, Skotska, na Island a do Grónska. Vikingové z dnešního Dánska se zase vydávali do Anglie. A vikingové z dnešního Švédska mířili na výpravy do pobaltských zemí.
„Zjistili jsme, že výpravy vikinských nájezdníků zahrnovaly blízké členy rodiny; prokázalo se to, když jsme v Estonsku objevili čtyři bratry v jedné lodi, kteří zemřeli ve stejný den. Zbytek osazenstva lodi byl geneticky podobný, což naznačuje, že všichni pravděpodobně pocházeli z malého města nebo vesnice někde ve Švédsku,“ uvedli autoři výzkumu.
DNA z vikinských ostatků byla sekvenována z míst v Grónsku, na Ukrajině, ve Spojeném království, Skandinávii, Polsku a Rusku.
Profesor Martin Sikora, hlavní autor studie a docent Centra pro geogenetiku Univerzity v Kodani, řekl: „Zjistili jsme, že vikingové nejsou geneticky jen Skandinávci; našli jsme totiž důkazy o genetickém vlivu na jejich DNA i z jižní Evropy a Asie. Mnoho vikingů má vysoký genetický podíl neskandinávských předků, a to jak ve Skandinávii, tak i mimo ni,“ uvedl vědec.
Analýza také prokázala, že se z genetické populace Piktů stali vikingové, aniž by se přitom geneticky smíchali se Skandinávci. Piktové byli keltsky mluvící lidé, kteří žili na území dnešního východního a severního Skotska v pozdní britské době železné a raně středověké.
Daniel Lawson, hlavní autor z Bristolské univerzity, vysvětlil: „Objevili jsme na Orknejích a v Norsku jednotlivce, kteří měli typické vikinské pohřby – a to přesto, že měli oba rodiče po genetické stránce britské. Tohle je úplně jiná stránka kulturního vztahu než vikinské nájezdy a drancování.“
Vikinská doba změnila politickou, kulturní a demografickou mapu Evropy způsoby, které jsou dodnes patrné v zavedených jménech, příjmeních a moderní genetice.
Profesor Søren Sindbæk, archeolog z Moesgaardova muzea v Dánsku, který spolupracoval na průlomové studii, vysvětlil: „Výpravy lidí ze Skandinávie vedly k rozšíření obchodu a osídlení od amerického kontinentu až po asijské stepi. Vyvážely se myšlenky, technologie, jazyk, přesvědčení a postupy, Skandinávci také rozvíjeli nové společensko-politické struktury. Důležité je, že naše výsledky ukazují, že vikinská identita se neomezovala jen na lidi se skandinávským genetickým původem. Dvě kostry z Orknejí, které byly pohřbeny s vikinskými meči v hrobech ve vikinském stylu, jsou geneticky podobné dnešním Irům a Skotům a mohli by to být zástupci vůbec nejstarších zkoumaných piktských genů.“
Genetické dědictví doby vikingů žije dodnes – předpokládá se, že šest procent lidí z britské populace má v genech vikinskou DNA, ve Švédsku je to dokonce deset procent.
