Nový archeologický výzkum zkoumal nejstarší zbraňové artefakty nalezené v Severní Americe. Vědcům se je podařilo velmi přesně datovat, takže poprvé dokázali popsat, kdy tam luky a šípy nahradily oštěpy a praky.
Původní obyvatelé Ameriky, kterým se v tuzemsku lidově říká indiáni, se zobrazují dost stereotypně: na koni, často ozbrojení lukem a pomalovaní válečnými barvami. Podle nové studie byl ale v době, kdy se indiáni poprvé setkali s Evropany, luk pro ně relativní technologickou novinkou. A koně si začali původní obyvatelé Severní Ameriky domestikovat až v 16. století.
Luk byl vynález, který lidem umožnil zefektivnit zabíjení. Díky němu byli schopní způsobit smrt na velkou vzdálenost, aniž by se sami vystavili riziku. Jeho výroba ale byla mnohem složitější než u zbraní, jež byly jeho předchůdcem – tedy u oštěpů a praků. Náhrada těchto primitivnějších technologií probíhala na Zemi na různých místech v různých dobách, ale nakonec k luku jako ideální zbrani dospěla většina kultur. Vědci teď popsali, jak tento proces vypadal v Severní Americe.
Archeologové prozkoumali 136 nejlépe dochovaných zbraní z různých míst kontinentu, které obsahovaly nějaký organický materiál. Díky tomu je dokázali velmi přesně datovat. Většina těchto artefaktů se našla především v ustupujících ledovcových polích, jeskyních nebo jiných skalních úkrytech.
Rychlé šíření moderních zbraní
Autoři výzkumu zjistili, že luk a šípy se poprvé objevily před asi 1400 lety v celé západní Severní Americe. Severně od 55. rovnoběžky, která prochází severní Britskou Kolumbií a Albertou, se luk a šípy používaly vedle praku více než tisíc let, zatímco jižně od této linie a na území dnešního Mexika byl modernější zbraní prak nahrazen okamžitě a zcela. To znamená, že luk se stal pravidelnou zbraní v arzenálu původních obyvatel jen asi 800 let předtím, než do Ameriky dorazili Evropané se svými mušketami a arkebuzami.
Podle autorů práce naznačuje náhlý a rozšířený výskyt luku jediný původ této technologie. Ta přesvědčila své uživatele natolik, že po jejím objevu následovalo rychlé šíření přes celý světadíl. Pokud jde o to, proč severní národy nadále používaly oštěpy a jejich vrhače, jimž se říkalo atlatl, tak vědci spekulují o tom, že by zbraň mohla mít výhody například v chladnějších měsících nebo při lovu kořisti s tukovou vrstvou tak silnou, že jí šíp zkrátka nepronikne.
Šíření luků v Severní Americe podle této studie velmi dobře odpovídá tomu, jak stejný proces probíhal jinde ve světě. Do severních regionů tyto zbraně v Asii a Evropě také pronikaly pomaleji, přičemž na mnoha místech se luky nerozšířily dokonce vůbec.
