Blíží se prázdniny a s nimi hlavní doba dovolených, kterou řada lidí stráví ve Středomoří. Tedy v oblasti, kde se většinou lze spolehnout na slunečné a teplé až horké počasí, ideální ke koupání v moři. Jenže ne všude a ne vždy turisty na jihu Evropy doprovází právě ideální letní počasí. Občas se může objevit dost nepříjemný a silný vítr, který dokáže dovolenou znepříjemnit, v některých případech ale i zkomplikovat.
Větry různých směrů i meteorologických příčin přitom mají v různých částech Středomoří své specifické názvy, které je dobré pro lepší orientaci znát.
Chladivá bríza
Úplně nejtypičtějším větrem na mořských březích na jihu Evropy je bríza. Jde o vítr s denním chodem – to znamená, že ve dne fouká z moře nad pevninu, proto se často mluví o mořské bríze. Během slunečných a horkých dnů často přináší vítané ochlazení. Pokud bríza nad souší narazí na hory, pak kvůli nucenému výstupu mořského vzduchu může vzniknout kupovitá oblačnost s přeháňkami, ty ale vlastní pobřeží zpravidla nezasáhnou.
V noci bríza vane z pevniny, která vychládá rychleji, nad teplejší moře. Pevninská bríza je ale celkově slabší než ta denní, mořská. Bríza je ale typický vítr na pobřeží všech moří, zejména v teplejších částech světa.
Zákeřná bóra
Zatímco bríza nepředstavuje většinou nebezpečný jev, u bóry už to platit nemusí. Jde o vítr, který je typický hlavně pro chorvatské pobřeží. Bóra vane z vnitrozemí nad pobřežní oblasti, je studená a často silná, výjimkou nejsou ani nárazy větru vysoce přesahující rychlost 100 kilometrů za hodinu.
Když udeří bóra, může to někdy vést ke komplikacím v dopravě. Například na silničních a dálničních mostech hrozí převrhnutí přívěsů nákladních aut, na moři pak bóra zvedá vysoké vlny a může znemožnit návrat lodí do přístavů.
Navíc jde o studený vítr, který přináší nejen ochlazení, ale kvůli promíchání moře se citelně sníží i povrchová teplota vody, třeba z 26 na 21 stupňů Celsia během pár hodin. Dobrá zpráva je, že bóra vane především v chladném pololetí, o prázdninách je tedy záležitostí spíš výjimečnou.
Etézie neboli meltemi
Kdo míří do Egejského moře, tedy na ostrovy mezi Řeckem a Tureckem, ale třeba i na Rhodos, musí se připravit na často vanoucí severní až severozápadní větry zvané etézie. Foukají s kratším přestávkami od dubna do října, tedy přes celou turistickou sezonu, a může za ně takzvaná íránská tlaková níže.
Přinášejí sice chladnější, ale slunečné a suché počasí. Ocenit je sice můžou surfaři, ale lidé toužící po klidné hladině moře, zejména na severních pobřeží ostrovů, z nich moc nadšeni nebudou. Kromě vln promíchávají etézie vodu do značné hloubky, což pak znamená snížení teploty na povrchu. Kdo tedy vyhledává teplou vodu, měl by raději zamířit do jižních oblastí ostrovů v této části Středomoří.
Zajímavý je mimochodem původ názvu etézie. Pochází ze starořeckého slova etésiai (etéziové větry), které popisuje již Aristotelés a je odvozen z řeckého etésios znamenající každoroční. Tyto větry se totiž vracejí každý rok. V novořečtině se už používá pojem meltemi, který má původ v tureckém výrazu meltem stejného významu.
Široko má mnoho jmen
Další vítr, široko, v originále psaný jako scirocco, inspiroval Jaroslava Foglara k pojmenování tajemné postavy v románu Stínadla se bouří. Jde o teplý vítr vanoucí ze Sahary nebo arabských pouští nad Středozemní moře.
Kvůli svému původu obsahuje velké množství prachu a písku, což značně omezuje dohlednost, někdy v jeho důsledku nabývá obloha až oranžového zbarvení, často taky značně vysušuje půdu. Když se při cestě nad mořem zvlhčí, může přinášet mlhu i srážky, které pak vytvářejí velmi nepříjemnou vrstvu prachu na autech, oknech a dalších předmětech u zemského povrchu.
- Postavy pojmenované podle nějakého větru jsou v literatuře oblíbené – autoři tím například mohou vyjádřit jejich dominantní vlastnost.
- Měl je rád třeba Karel May, oba nejslavnější koně v jeho knihách se v překladu jmenují Vítr – jak Vinnetouův Ilči, tak Rih Kara ben Nemsího.
Scirocco může mít ještě lokální označení. Třeba ve Španělsku se mluví o leveche, který se vyskytuje hlavně mezi Malagou a Valencií, v Chorvatsku pak o jugu. Pod široko spadá i vítr chamsín, který můžeme potkat hlavně v Egyptě a u Rudého moře, typický je ale spíš pro jarní měsíce. Přináší velké množství prachu a písku, výjimkou nejsou ani písečné bouře, které je lepší přečkat na hotelovém pokoji než na mořské pláži.
Francouzský mistral
Jedním z nejproslulejších větrů ve Středomoří je mistral. Vane v údolí Rhôny ve Francii při vhodné konfiguraci tlakových útvarů – ideálně, když se vytváří tlaková níže nad Janovským zálivem nebo Tyrhénským mořem a nad Francii se nasouvá tlaková výše.
Jde o studený vítr, který fouká od severu až severozápadu. Z letních měsíců se vyskytuje nejčastěji v červnu. V oblasti Marseille dosahuje občas rychlostí kolem 120 kilometrů za hodinu, což značně komplikuje leteckou i námořní dopravu v oblasti, často se mluví i o nepříznivých dopadech na osoby citlivé na změny počasí.
Podobným způsobem, tedy v souvislosti s tlakovou níží v západní polovině Středomoří, vzniká studený vítr tramontana, který se občas objeví na Korsice, Baleárách nebo v údolí řeky Ebro ve Španělsku.
Existují ještě desítky dalších názvů pro větry vyskytující se ve středomořské oblasti, často jde ale o vyloženě lokální názvy výše uvedených větrů. Dobrou zprávou ale je, že většinu těchto větrů lze v současnosti spolehlivě předpovídat meteorologickými modely, a tak by na toulkách a dovolených po Středozemí neměly překvapit.
