Lvům na savaně v Keni se stále méně daří při lovu zeber. Podle vědců za to může narušení rovnováhy druhů způsobné invazivními mravenci. Ti totiž vytlačili domácí mravenčí druhy, což vedlo mimo jiné k tomu, že lvi přišli o svůj přirozený úkryt v akáciových porostech. A to jim lov komplikuje.
Lev útočí podobně jako kočka domácí – připlíží se co nejblíž ke své kořisti a ze vzdálenosti pouhých několika metrů se na ni vrhne. Díky zrychlení, které dokáže vyvinout na krátkou vzdálenost, mu potrava unikne jen málokdy. To ale platí jen v případě, kdy se k ní může nepozorovaně připlížit.
Nový výzkum zveřejněný v časopise Science ukazuje, že i malá změna v přírodním prostředí může mít dalekosáhlé důsledky. V tomto případě dokázali drobní mravenci překazit lov velkým šelmám, a to narušením léta budovaných vztahů. Lvi na savaně využívají při lovu úkryt v listoví akácií, které donedávna chránil specifický druh akáciových mravenců (Pseudomyrmex ferruginea).
Ti dokázali zabránit spasení listů slony, protože je odrazovali svými jedovatými kousanci – a díky tomu byly akácie stále zelené. Invazivní druh mravenců (Pheidole megacephala) ale ty akáciové vytlačil, což mimo jiné vedlo k tomu, že sloni znovu zařadili tyto rostliny na svůj jídelníček a lvi už se mezi holými větvemi při lovu nemohou dobře skrýt.
„V oblastech, kam invazivní mravenci pronikli, sloni stromy spásají pětkrát až sedmkrát rychleji než tam, kde tito mravenci nejsou,“ napsal spoluautor studie Todd Palmer z Floridské univerzity. Tam, kde sloni dokáží spást více zelených listů, pak jsou lvi při lovu až třikrát méně úspěšní.
„Lvi potřebují úkryt, aby dokázali s úspěchem pronásledovat a přepadnout svou kořist – a ten jim schází, když je méně stromů, za kterými se mohou plížit, což jim lov zeber výrazně komplikuje,“ vysvětlil Palmer. Podle něj výzkum poukazuje na to, jak klíčové jsou v přírodě i ty méně zjevné vztahy mezi jednotlivými druhy.
