Vědci si příliš hromadí znalosti i výzkumná témata pro sebe, tvrdí nový výzkum, který fenomén nazval Glumův efekt, podle postavy z knihy Pán prstenů J. R. R. Tolkiena. Glum si žárlivě střežil Prsten podobně, jako si dnes významná část vědců sobecky hlídá „svoje témata“. Poškozuje to zejména doktorandy, ale také celou vědu, protože tak v laboratořích a výzkumných ústavech vzniká toxická atmosféra, naznačuje studie, která ale má metodologické nedostatky.
Autorem výzkumu je Jose Valdez, postdoktorand z Německého centra pro integrativní výzkum biodiverzity – a současně velký fanoušek Pána prstenů. Chování některých jeho kolegů mu celé roky, kdy působil jako stážista a doktorand, připomínalo právě Gluma a jeho posedlost Jedním prstenem. Fenomén ho zaujal tolik, že se ho pokusil popsat odborně.
Valdez si všiml, že spousta výzkumníků, zejména těch v dozorčích funkcích, měla pocit, že jim některá vědecká témata nebo nápady doslova patří. Toto území si pak vykolíkovali jen pro sebe a znesnadňovali tam přístup všem ostatním, včetně doktorandů.
Ve studii v odborném žurnálu One Earth Valdez s kolegy popsal výsledky svého bádání. Podle něj zaznamenalo 44 procent oslovených vědců Glumův efekt na vlastní kůži, pětina pak přiznala, že se sami jako Glum chovali. Valdez na začátku výzkumu nečekal, že je tento fenomén tak rozšířený.
Dopad se podceňuje, míní psycholožka
Jeho tým oslovil mezi roky 2022 a 2024 celkem 563 výzkumníků, hlavně z oboru ekologie a přírodních věd, z 64 různých zemí. Z respondentů, kteří Glumův efekt zažili, téměř 70 procent uvedlo, že to ovlivnilo jejich kariérní dráhu. Přesně třináct procent oslovených kvůli tom opustilo akademickou sféru a šest procent se vědy dokonce zcela vzdalo. „Těch šest procent mě opravdu zaujalo,“ řekl Valdez. Předpokládá, že kvůli zkreslením v jeho metodologii bude toto procento ještě vyšší.
Pro web The Scientist okomentovala výsledky studie psycholožka Anita Woolleyová z Carnegie Mellon University, která se na výzkumu nijak nepodílela. Na základě svých zkušeností i studií se domnívá, že Glumův efekt opravdu existuje, a navíc se jeho dopad podceňuje.
Zdůraznila, že efekt si samotní výzkumníci většinou neuvědomují. Mohou také podvědomě bagatelizovat své negativní zkušenosti. „Mám pocit, že většina lidí, kteří zůstávají v akademické sféře, má sklon k optimismu. Abyste v této oblasti opravdu vydrželi, nesmíte se soustředit na negativa,“ míní Woolleyová.
Slabiny výzkumu
Woolleyová i Valdez se domnívají, že Glumův efekt je výsledkem systémového problému v akademickém prostředí, které odměňuje úspěchy, nápady a zdroje – to jsou klíčové faktory efektu, řekla Woolleyová pro The Scientist. „Potřebujeme i jiné způsoby, jak ocenit lidi, kteří jsou dobrými členy komunity, a vytvořit pobídky k velkorysosti, sdílení informací a vytváření znalostí.“
Podle Woolleyové je tento výzkum sice velmi zajímavý, má ale závažné metodologické slabiny. Například nekvantifikuje, kolik oslovených vědců se rozhodlo neodpovídat. Wooleyová se domnívá, že studie otevírá velmi zajímavou diskusi. Proto by podle ní měl na Valdezův výzkum někdo navázat a postavit ho kvalitněji. Mělo by to pomoci obecně otevřené vědě i mladým, kteří se pokoušejí prosadit, věří.
