Mezinárodní tým vedený Archeologickým ústavem Akademie věd České republiky (AV ČR) objevil v Ománu pěstní klíny z období první migrace člověka z Afriky, skořápky vyhynulých pštrosů, kompletní náhrdelník a skalní rytiny. Unikátní nálezy přispějí mimo jiné k lepšímu poznání historie a klimatu ománské pouště.
Na výkopových pracích ve dvou oblastech Sultanátu Omán se podílelo 21 archeologů a geologů z deseti zemí. První expediční tým působil v provincii Zufár na jihu země. Výzkum prováděl uprostřed dun pouště Rub al-Chálí v nově objevených lokalitách bohatých na kamenné nástroje. Vědcům se podařilo najít například pěstní klíny, které pocházejí z období první migrace člověka z Afriky před zhruba 300 tisíci až 1,3 milionu let.
„Výzkum kamenných nástrojů z období starší doby kamenné v jižním Ománu umožní mapovat postupné šíření osídlení z Afriky do Eurasie, kdy Arábie sloužila jako přirozený migrační koridor,“ říká vedoucí terénních prací v Zufáru Jeffrey Rose z Ronin Institute v USA.
Expedice také datovala sled sedimentálních vrstev s kamennými nástroji takzvané „núbijské kultury“ z období před 100 až 70 tisíci lety. Týmu významně pomohl Anthony Marks z USA, který kulturu v Súdánu popsal. Časové údaje archeologům poskytnou cenné informace ohledně rozšíření anatomicky moderního člověka (Homo sapiens) z Afriky.
Během expedice se podařilo objevit mezi až 300 metrů vysokými dunami skořápky vyhynulých pštrosů, fosilní dunu a staré koryto řeky z období, kdy bylo v Arábii výrazně vlhčí podnebí.
„Naše nálezy, za podpory čtyř různých datovacích metod, poskytnou cenná data pro rekonstrukci klimatu a historie největší písečné pouště světa. Přírodní podmínky formovaly i pravěké osídlení a my se snažíme studovat lidskou adaptabilitu na změny klimatu,“ říká vedoucí expedice Roman Garba z Archeologického ústavu AV ČR v Praze.
Archeologové při práci využívali speciální datovací metody. „Radiouhlíkové datování a datování pomocí kosmogenních radionuklidů provádíme ve spolupráci s Ústavem jaderné fyziky AV ČR, který nově zprovoznil první hmotnostní urychlovačový spektrometr (AMS) v ČR, jenž umožňuje špičkový výzkum v oblasti těchto datovacích metod,“ doplňuje vědec.
Zkoumali i dva tisíce let staré rituální kamenné monumenty, takzvané trility, které se vyskytují v jižní Arábii. Pomocí radiouhlíkového datování a časoprostorové analýzy tým zjišťuje možné migrace starověkých komunit, které monumenty využívaly.
Druhá expedice
Druhý expediční tým operoval v oblasti Duqm ve středním Ománu. V lokalitě Nafún pokračoval ve výkopových pracích na neolitické hrobce datované do období 5000 až 4600 let před naším letopočtem.
„To, co zde nacházíme, je unikátní v kontextu celé jižní Arábie. Megalitická struktura ukrývající dvě kruhové pohřební komory odhalila kosterní pozůstatky minimálně několika desítek jedinců. Izotopové analýzy kostí, zubů a mušlí nám pomohou zjistit více o stravě, přírodním prostředí a migracích pohřbené populace,“ vysvětlila další vedoucí expedice Alžběta Danielisová z Archeologického ústavu AV ČR.
Nedaleko od hrobky dokumentoval italsko-francouzský tým jedinečné kolekce skalních rytin rozprostírající se na 49 skalních blocích, jejichž odlišné styly s různým stupněm zvětrávání zobrazují dobu osídlení od pěti tisíc let před naším letopočtem do jednoho tisíce let našeho letopočtu. Vědci také zkoumali lokalitu výroby kamenných nástrojů z období pozdní doby kamenné.
Výzkum v Ománu je součástí širšího antropologického projektu Viktora Černého z Archeologického ústavu AV ČR Praha. Zabývá se biokulturními interakcemi populací a jejich adaptací na klimatické změny.
„Zjištěné kontakty afrických a arabských archeologických kultur charakterizují mobilitu populací anatomicky moderního člověka. Bude zajímavé tyto poznatky konfrontovat také s genetickou diverzitou obou uvedených regionů a vytvořit ucelenější pohled na utváření soudobé jihoarabské společnosti,“ dodává Viktor Černý.
