Američtí podvodní archeologové oznámili, že asi 120 kilometrů od pobřeží Havaje našli vrak bitevní lodě USS Nevada – jednoho z nejslavnějších vojenských plavidel v dějinách Spojených států. Odolala útoku na Pearl Harbor, náletům pilotů kamikadze i testům atomových bomb v atolu Bikini.
Loď o výtlaku 27 500 tun ležela na mořském dně v hloubce kolem čtyř a půl kilometru. Našli ji tam experti ze společností Ocean Infinity a Search Inc. pomocí flotily autonomních podvodních dronů. Obě soukromé americké firmy v tomto projektu spojily síly a využily pro to víceúčelovou loď Pacific Constructor.
Přibližná poloha slavné lodě byla dobře známá, USS Nevadu totiž americké námožnictvo potopilo roku 1948 úmyslně. Ale přesné místo jejího posledního odpočinku zůstávalo tajemstvím.
Podrobné výzkumy ukázaly, že vrak je v hloubce 4690 metrů asi 120 kilometrů od Havaje. Polohu však nálezci neoznámili, dokonce tato data odstranili ze zveřejněných fotografií:
Tyto snímky ukazují řadu detailů trupu potopené lodi, jeden z jeho 32 protiletadlových kulometů, starou nádrž a také dělostřeleckou věž.
„Nevada je ikonická loď, která vypovídá o americké odolnosti a tvrdohlavosti. Poté, co byla napadena Japonci v Pearl Harboru, dokázala se vrátit zpět. Přežila torpéda, bomby, granáty a dva atomové výbuchy,“ uvedl James Delgado, viceprezident Search a vedoucí této výzkumné mise.
Slavná historie
USS Nevada byla první bitevní loď třídy Nevada. Název dostala v souladu s doktrínou USA po jednom ze států USA; měla jedinou sesterskou loď s názvem Oklahoma. Na vodu ji výrobce spustil 11. července 1914 a námořnictvo si ji převzalo 11. března 1916.
Konstrukčně byla zajímavá tím, že u ní byl použit poprvé systém pancéřování „všechno, nebo nic“, tedy že hlavní a životně důležité části chránil silný pancíř, zatímco méně důležité části byly chráněny slabě.
Od převzetí až do poloviny roku 1918 sloužila loď v Tichém oceánu. Následně zamířila do Evropy, kde se stihla ještě zapojit do bojů v 1. světové válce. Po skončení konfliktu sloužila v Atlantiku a východním Tichomoří. Podnikla cesty do Brazílie a Austrálie.
Koncem dvacátých let dvacátého století podstoupila rozsáhlou přestavbu, načež sloužila až do japonského útoku v tichomořském loďstvu.
Během útoku na Pearl Harbor – 7. prosince 1941 –byla loď schopna pohybu hned na počátku útoku, právě proto se stala hlavním terčem japonských letadel. Byla zasažena jedním torpédem a několika bombami, potopení zabránilo jen to, že najela na mělčinu. Po provizorních opravách byla odeslána na generálku na západní pobřeží USA.
Poté ji námořnictvo využívalo jako doprovod konvojů přes oceán. Palbou svých děl podporovala invazi v Normandii. Ve Francii byla vylepšena o těžká děla s dostřelem až 35 kilometrů; získala je z francouzské bitevní lodi Provence. Takto upravená zamířila k Okinawě, kde probíhaly přípravy na americkou invazi. V rámci těchto bojů na ni zaútočili také japonští sebevražední piloti kamikazde, jednomu z letounů se podařilo protiletadlovou palbou proniknout a těžce poškodit palubu.
Po válce už neměla tato již zastaralá loď vojensky velký význam, a proto byla využita jako cvičný cíl pro atomové pumy. Vydržela blízké exploze dvou z nich, pak byla odtažena k Havaji a potopena palbou děl a torpéd.
