Vůdkyně běloruské opozice Svjatlana Cichanouská na konferenci ve Vilniusu ohlásila vytvoření prozatímní exilové vlády. Cichanouská se v projevu zmínila, že počítá s otevřením zastoupení nového kabinetu v Estonsku, v Praze a v Bruselu. Hlavním cílem nové vlády bude „zbavit zemi faktické okupace a uspořádání svobodných voleb“, zdůraznila Cichanouská druhý den vilniuské „konference demokratických sil nového Běloruska“.
Do exilové vlády zatím jmenovala první čtyři členy: Pavel Latuška, někdejší ministr kultury, dostal v kabinetu na starost přesun moci od „nelegitimního režimu Alexandra Lukašenka“, jak napsal deník Naša Niva. Bývalý policejní důstojník Aljaksandr Azarau, označovaný oficiálním Minskem za „zrádce“, dostal za úkol obnovení právního státu.
Obranu a bezpečnost dostal na starost bývalý velitel výsadkové brigády Valeryj Sachaščyk a zahraniční věci Valer Kavaleuski, v sociálních sítích a západních médiích často psaný Valery Kavaleuski, který vedl zastoupení Cichanouské na Ukrajině. Vytváření prozatímního kabinetu má být dokončeno v září.
„Čekají nás měsíce plné práce. Poprvé se zúčastníme Valného shromáždění OSN. Otevřeme zastoupení v Estonsku, v Praze a v Bruselu,“ řekla Cichanouská podle deníku.
Hromadné protesty
Bělorusové v létě 2020 hromadně vyšli do ulic protestovat proti tomu, že úřady opět vyhlásily Lukašenka vítězem prezidentských voleb. Opozice, Evropská unie a některé další země se domnívají, že výsledky byly zfalšované a že ve skutečnosti vyhrála opoziční kandidátka Cichanouská, která později uprchla do Litvy. V Bělorusku po volbách vypukly rozsáhlé demonstrace provázené i stávkami v řadě podniků. Policie protesty brutálně potlačila, desetitisíce lidí zatkla a opoziční vůdci byli uvězněni. Množství Bělorusů uprchlo ze země.
Lukašenko je u moci od července 1994, kdy byl hlavou státu zvolen poprvé. O dva roky později prosadil novou ústavu a díky tomu prezidentský mandát prodloužil do roku 2001. Prezidentské volby v tomto roce opět vyhrál a referendem v roce 2004 zrušil omezení, které mu znemožňovalo vykonávat úřad prezidenta více než dvě funkční období. Lukašenko poté podle ústřední volební komise vyhrál i další volby v letech 2006, 2010, 2015 a 2020. Hlasování ovšem provázela kritika ze strany opozice i Západu.
Lukašenko se u moci udržel i díky podpoře z Moskvy, pro kterou je nejbližším spojencem. Do ruské invaze na Ukrajinu se Bělorusko přímo nezapojilo, ale dalo své území a základny k dispozici pro ruskou agresi, a tak sankce Západu dolehly i na Minsk.
