Pokrovský úsek fronty se pro Ukrajince stal velmi problematickým. Ruská invazní vojska na východě Ukrajiny dál postupují ke klíčovému městu Pokrovsk a jeho obsazením by Moskva podle analytiků získala strategickou výhodu pro ovládnutí zbytku Donbasu. Podle ukrajinských médií problém odstartovala série pochybení a špatná komunikace v armádě. Rusové navíc podle jejich nejmenovaných zdrojů umí vhodně využívat rotací ukrajinských vojáků na frontové linii. Situace se zhoršuje a obyvatelům Pokrovsku podle předsedy tamní městské vojenské správy Serhije Dobrjaka dochází čas na odchod.
Podle amerického Institutu pro studium války (ISW) ruské síly v posledních dnech na pokrovském úseku fronty lehce postoupily severně od Novooleksandrivky (východně od Pokrovsku) do jižní části Krutyjho Jaru. Další postup ISW zaznamenal západně od Mychajlivky, která se nachází jihovýchodně od Pokrovsku.
Podle serveru Ukrajinska pravda (UP) začaly problémy na pokrovském frontovém úseku v polovině února 2024. Tehdy se ukrajinští obránci stáhli z Avdijivky a jejich ústup směrem k Pokrovsku podle UP od té doby pokračuje téměř každý týden.
První potíže nastaly, když 3. samostatnou útočnou brigádu, která držela linii v okolí Orlivky a Semenivky (nedaleko Avdijivky), vystřídala 68. samostatná jaegerská brigáda. Rotace vojenských jednotek je totiž jednou z nejzranitelnějších oblastí obrany obecně a Rusové této rotace využili.
„Potkali jsme kluky z 68. brigády, kteří teprve zaujali pozice a byli nuceni okamžitě ustoupit kvůli útokům FPV dronů. (..) To je na této frontě typické – oni (Rusové) postupují nejvíce během rotací. Okupanti těchto okamžiků využívají,“ popisuje pro UP tehdejší situaci Vitalij, který pracuje jako člen posádky obsluhující velký útočný dron. Jména a pozice většiny zdrojů citovaných ve zdrojovém článku UP byly vynechány. UP upozorňuje, že jen hrstka z nich jsou řadoví vojáci – většina jsou důstojníci, velitelé praporů a zástupci velitelů.
Okupanti postupovali podél železnice
Během března a části dubna letošního roku Rusové postupovali na západ směrem k obcím Umanske, Jasnobrodivka a Netajlove. V polovině dubna pak podle UP zvolili trasu, která pro ně byla obzvláště výhodná – severně od Avdijivky podél železniční trati. Tato taktika jim pomohla dobýt Očeretyne, Prohres, Želanne a Novohrodivku.
Postup podél železnice byl pro Rusy podle UP výhodný především kvůli hustě vysázeným stromům a keřům, které umožňují před zahájením útoku shromáždit větší jednotky. Listí totiž ztěžovalo ukrajinským silám odhalit tato shromaždiště a nasadit dělostřelectvo nebo drony k jejich neutralizaci. Vzhledem k tomu, že Rusové v oblasti nasazovali převážně pěchotu, byla to nejúčinnější taktika, jakou mohli zvolit.
„Abychom zastavili Rusy při jejich postupu podél železniční trati, měli jsme postavit barikády a nastražit v těchto místech výbušniny. Měli jsme vykácet husté lesy, abychom vytvořili volné zorné pole. To jsme začali dělat až v okolí Želanne! (asi 25 kilometrů od Pokrovsku, pozn. redakce) Ale to už bylo k ničemu, protože fronta se rozpadala příliš rychle. Měli jsme na to čas a příležitost, ale někdo se rozhodl situaci ignorovat. Vrchní velení dostávalo zprávy, že si vedeme skvěle,“ říká pro UP zdroj ze 47. samostatné mechanizované brigády obeznámený se situací.
Nikdo nevěděl, kde je fronta
Dalším významným zlomem, který znamenal rozvrat pokrovské fronty, byl náhlý průlom Rusů v Očeretyne, poměrně velkém urbanizovaném městě na železnici s průmyslovým zázemím, a tedy obzvláště užitečným obranným postavením. Ruská okupační vojska vstoupila do města v polovině dubna. UP píše, že od důstojníka brigády, která byla v té době umístěna poblíž, získala důkazy svědčící o tom, že problémové bylo náhlé stažení 115. samostatné mechanizované brigády.
„Před ofenzivou jsem dostal zpravodajské informace, že se Rusové chystají zaútočit na Očeretyne, kde jsme neměli žádné vojáky na pozicích,“ říká nejmenovaný důstojník UP s tím, že tuto informaci hned předal svým velitelům. Odpověď velitele brigády však podle něj byla: „Máme tam síly, jsou tam všichni.“ Druhý den ráno začali Rusové do města vstupovat, přičemž se pohybovali přes oblast, kde oficiálně byla minová pole. Ve skutečnosti tam však podle zdrojů UP žádné miny nebyly. „Poté, co jsme se vzdali Novobachmutivky, Očeretyne a Solovjova, se fronta začala hroutit takovým tempem, jaké vidíme nyní,“ tvrdí podle UP zdroj obeznámený se situací.
„Když Rusové obsadili Očeretyne, neexistovala žádná stabilní kontaktní linie jako taková,“ dodal zmiňovaný člen posádky dronu Vitalij. „Nikdo nevěděl, kde je fronta. Vojáci ve vesnicích Sokil, Jevhenivka a Voschod chodili se zbraněmi v rukou a ptali se jeden druhého na hesla, aby zjistili, jestli mají co do činění s jedním z nás, nebo s nepřítelem,“ tvrdí Vitalij.
Podle Vitalije byla třetí a poslední osadou, která přispěla k dominovému efektu na pokrovské frontě, obec Prohres, která se rovněž nachází na železniční trati. Tam bylo sevřeno přibližně padesát vojáků z 31. samostatné mechanizované brigády mezi obcemi Prohres a další vesnicí na železnici – Lozuvatskym. Těm se však za podpory dělostřelectva podařilo z obklíčení dostat během noci přechodem přes pole.
Rusové se podle zpravodajky ČT na Ukrajině Darji Stomatové nyní snaží dostat k obci Kurachove, „aby uzavřeli vakuum, které tam vzniklo díky útoku na Očeretyne a Pokrovsk“. „Podle údajů z poloviny září víme, že Rusové dostali obec Ukrajinsk nad Kurachove,“ řekla Stomatová. Podle ní se tak Rusové snaží přiblížit i k nádrži, která se nachází vedle tamní tepelné elektrárny.
Město před plnohodnotnou invazí vzkvétalo
Část obyvatel Pokrovsku se mezitím do poslední chvíle snažila držet naděje, že ruská vojska se k jejich domovům nepřiblíží, píše server The Guardian. Mezi nimi byla i Valerie Tanaščuková. „Nechceme odejít. Ale máme na výběr? Výbuchy jsou den ode dne horší. Jsou stále hlasitější a častější,“ vysvětluje Guardianu s tím, že konkrétní plán nemá. „Pokusím se někde najít práci. Až do konce jsme doufali, že všechno bude v pořádku,“ říká.
Ruští vojáci se předminulý týden přiblížili k jejímu domku na šest kilometrů a ona se tak rozhodla dům se zahradou opustit. Před dvěma měsíci poslala sedmiletou dceru Nicole ke své matce nedaleko města Dnipro. „Když tu Nicole byla, byla vyděšená. V noci ji pořád budily bomby. Teď se bojí o nás. Prosí nás, abychom odešli,“ vysvětluje. Do evakuačního zavazadla tak dceři přibalila i jejího oblíbeného plyšového medvěda.
Pokrovsku, který je již více než deset let – od ruského vpádu na Donbas – ukrajinským vojenským centrem a také železničním a silničním uzlem, zvětšovali počet obyvatel vojáci, kteří směřovali na frontovou linii nebo se z ní vraceli. I díky nim místní ekonomika podle Guardianu vzkvétala, vznikly zde obchody s mobilními telefony a moderní prosklená pizzerie.
Pak však začali Rusové město bombardovat. V srpnu 2023 raketa srovnala se zemí hotel Družba, kde bydleli zahraniční novináři, a vedlejší italskou kavárnu. Poškozeny byly i sousední byty. V posledních týdnech byly zasaženy další budovy v centru města. Nepřátelská letadla rozbila mosty v Pokrovsku a okolí, včetně dálnice spojující město s přilehlým městem Myrnohrad.
Pokrovsk se tak stal téměř městem duchů. Většina jeho obyvatel odešla na radu vojenského předsedy tamní městské vojenské správy Serhije Dobrjaka, který vyzval civilisty k evakuaci a upozornil, že situace se bude jen zhoršovat.
Problémem jsou peníze a drahé nájmy
Ve městě prozatím funguje elektřina. Plyn k dispozici už není, Rusové dodávky přerušili při bombardování. Železniční stanice byla nedávno uzavřena, stejně jako většina podniků a centrální nemocnice. Okna jsou zatlučená překližkou. Mezi lidmi, kteří se rozhodli zůstat, je i Tanaščukové soused Nikolaj, který sledoval, jak dobrovolníci nakládají její majetek do stěhovacího vozu spolu s rodinným labradorem Jaycem.
„Válka je strašná. Ale myslím, že se mě Rusové nedotknou,“ řekl Guardianu Nikolaj. Po chvilce přemýšlení prohlásil: „Možná odejdu o něco později. Opravdu nevím.“
Mnozí z těch, kteří zůstávají, říkají, že nemají peníze na to, aby si pronajali byt v drahých městech na západě, jako je Pavlohrad nebo Dnipro. Venkovní trh v Pokrovsku zůstává nadále otevřený, a to v době mimo noční klid od 11 do 15 hodin. Místní obyvatelé přijíždějí na kolech, aby se zásobili tvarohem, rajčaty a drůbeží. „Tohle je naše země. Nechceme nikam jezdit. Proč bychom měli?“ řekla jedna ze stánkařek Alla, když odháněla mouchy z oškubaného krocana.
Další obyvatelé zůstávají, protože jsou zdravotně postižení. Obyvatelka Valentina pro Guardian uvedla, že musela zůstat v Pokrovsku, aby se mohla starat o svého dvaačtyřicetiletého diabetického syna, který je na vozíku. „Stále se ho snažíme dostat ven,“ řekla, když pomáhala své šestaosmdesátileté matce Ljudmyle nastoupit do evakuačního mikrobusu.
