V ukrajinské vesnici Kotljareve žije 1500 lidí. Sedmdesát místních mužů odešlo válčit. Jak se žije těm, kteří v ní zůstali, natáčel zpravodaj ČT na Ukrajině Jan Šilhan.
Ruská raketa loni přímo zasáhla obchod pana Oleksandra, jeden ze tří ve vesnici Kotljareve. „Zlost. Lítost i zlost. Nikdo ale neříká, že by to bylo něco nečekaného. Prostě nepříjemné. Ale to je zkrátka válka,“ komentuje to majitel obchodu.
Novou prodejnu vybudoval hned vedle, ve staré garáži. A nabídku před pár dny dokonce rozšířil, tentokrát za dobrovolnou platbu. „Prostě jdou kolem, když se jim něco líbí, tak dají peníze sem dovnitř. Když se jim nic nelíbí, tak jdou dál,“ vysvětluje Oleksandr nový postup.
Pohled kněze
Ani zdejší kněz – od roku 2014 i vojenský kaplan – nepůsobí na obvyklém místě. Jako kostel slouží třída v mateřské škole, ten skutečný vzniká o kus dál.
Otvory po ostřelování nejsou podle kněze Andreje Mychajlovyče zdaleka jediné, co válka ve vesnici změnila. „Jeden kamarád mi říkal: ‚Dobrý dům, dobré jídlo, auto – to je to hlavní.' Ale když začala válka, dodal: ‚Pochopil jsem, že je to k ničemu, protože přijde jedno bombardování – a hotovo.' “
Pohled starostky
Starostka Ola Kravčenko stojí u svého prostřeleného křesla. Když k tomu došlo, nebyla ve své kanceláři. Obec Kotljareve byla tři týdny obléhaná, ale nikdy okupovaná. „Máme tady 750 domů, z nich dvě stě až tři sta, které potřebují značnou opravu,“ přibližuje starostka.
Doplňuje, že hned sedmdesát mužů odešlo z vesnice, kde nyní žije 1500 lidí, válčit. „A to je jeden z největších podílů v oblasti. I proto ženy pomáhají, jak se dá.“
„Neuvažujeme v nějakých časech. Když je potřeba uplést devět sítí, upleteme devět. Obecně, když nejsou žádné objednávky, upleteme tři až čtyři denně,“ řekla místní obyvatelka Ala Ivanovna.
„Je to příklad vesnice, jakých jsou v dnešní Ukrajině možná stovky,“ dodává Šilhan. Nevypadají jako místo k životu. „A přece místní snahu nevzdali a chějí, aby tohle místo znovu k životu bylo, “ dodal zpravodaj.
