Ukrajinská armáda používá k útokům na ruské pozice stále častěji drony domácí produkce. Na jejich výrobě se v Kyjevě podílejí i dobrovolníci. Vojákům už dodali přes čtyři tisíce kusů. Zájem je hlavně o sebevražedné stroje. V továrně v ukrajinské metropoli natáčel zpravodaj ČT Jan Řápek.
Bezpilotní letoun se stal jedním z klíčových prvků války na Ukrajině. Drony přiletí na místo, na nepřítele shodí granát, zatímco jeho pilot sedí až deset kilometrů daleko.
Maksym Šaramet a jeho inženýři v Kyjevě umí dohromady sestrojit hned několik typů, řídí se při tom požadavky armády. „Přijdou chlapci se zbraněmi a říkají: Maksi, potřebujeme drony. Dobře, a jaké to budou? Chceme drony, které létají na takovou vzdálenost a rozsah,“ popisuje postup výrobce dronů.
Nedostatek financí
Ukrajinští vojáci žádají hlavně takzvané kamikadze drony nebo takové, které na nepřítele z výšky spouštějí munici. Peníze na výrobu shání firma na internetu a díky darům. V továrně si přejí vyrobit až tři tisíce dronů měsíčně, k tomu ale potřebují větší finance. Zatím se jich daří vyrobit zhruba stovku.
Nejpyšnější jsou na stroj nazvaný „Velký Benderik“, který má osm vrtulí, termální kameru a váží přes třicet kilogramů. Zatímco sestrojení jednoho malého letounu stojí okolo pěti set dolarů, cena tohoto stroje je třicetkrát vyšší. „Tento dron může se základnou komunikovat přes několik frekvencí a může tak sloužit při jakékoliv situaci,“ konstatoval Šaramet.
S výrobou letounů začal Šaramet už před víc než deseti lety, po začátku války ji ale rozjel ve velkém. Teď zaměstnává přes dvacet inženýrů, kterým pomáhá přes 130 dobrovolníků. Pro armádu už postavili čtyři tisíce různých dronů.
Kromě nich připravují i software pro ovládání. „Takovýchto základen pro piloty vyrobíme opravdu hodně, a kluci říkají, že to je to nejlepší, co používají,“ pochlubil se Šaramet. Na 3D tiskárně si pak vyrábí i systém pro spouštění munice. „Děláme je na drony, které mají zespodu světla. Pilot ho může rozsvítit a díky tomu se munice uvolní,“ vysvětluje manažerka Natalia.
V práci chtějí inženýři pokračovat i po konci války. Kromě nižší poptávky se budou muset vypořádat i s konkurencí masově vyráběných strojů v Číně.
