Měl to být svátek sportu. V japonském Tokiu se po 56 letech měly konat znovu letní olympijské hry. Pandemie ale byla proti a nejsledovanější globální událost roku odsunula o rok. Není to ale poprvé. V novodobé historii olympiád se v několika případech zrušily Hry úplně, jindy měnily pořádající zemi a ve dvou případech se konaly v podstatě „jen“ pro část světa. Důvodem byla vždy politika, letos ale bezprecedentně situace týkající se zdraví.
Olympijské hry se v japonském hlavním městě konaly už v roce 1964, a tehdy si je podmanila Věra Čáslavská. V gymnastice vybojovala tři zlaté medaile a stala se miláčkem tamního publika. Od té doby se v zemi vycházejícího slunce olympiáda konala ještě dvakrát. V obou případech šlo o její zimní verzi, v sedmdesátých letech v Sapporu a v roce 1998 v Naganu, které je také zlatě spojené s českou olympijskou historií.
Letos měl sportovní svátek v Japonsku v sobě elegantně skloubit historický odkaz a tradici s technologiemi a výsadami moderního světa. Země navíc dopředu avizovala perfektní organizaci a využitelnost sportovišť i ubikací v budoucnosti.
Realita je ale nakonec jiná. Po světové paralýze koronavirovou pandemií se Mezinárodní olympijský výbor (MOV) rozhodl k radikálnímu kroku – odložit olympiádu o rok. Konat by se měla v létě 2021, a to i v případě, že se šíření covidu úplně nepodaří zpacifikovat.
Existuje několik scénářů, které zahrnují organizačně náročná bezpečnostní i hygienická opatření. Organizační výbor i MOV si nepřipouštějí teď nic jiného, než že se z nuly na konci termínu stane jednička (rok 2021). Co to ale bude znamenat?
Olympijská vesnice: majitelé či nájemníci se do bytů nastěhují o rok později
Jedna z prvních otázek po odložení 32. letních olympijských her se týkala vesnice pro sportovce. Z ní měly vzniknout atraktivní byty, japonští organizátoři se chtěli totiž vyhnout neefektivitě některých předchozích olympiád, kdy se ze sportovišť i vesnic pro sportovce staly ruiny.
Bytové jednotky s výhledem na Tokijský záliv, ve kterých mělo pobývat 11 tisíc sportovců, se po letních hrách měly přetransformovat na čtyři tisíce bytů, z nichž některé mají cenu 170 milionů jenů (zhruba 35 milionů korun). Stovky bytů navíc už byly prodány. Nakonec ale, stejně jako samotné hry, se podařilo vše vyřešit a budoucí nájemci/majitelé se nastěhují do svých nových domovů o rok později.
Kromě zázemí budou připravená také sportoviště, ale organizátorům se to prodraží. Dodatečné náklady zahrnují například platby za zablokování stadionů a dalších sportovišť pro nový termín.
Antivirová olympiáda
I přes nadějné vyhlídky v souvislosti s vakcínami proti koronaviru se nedá čekat, že by tokijské hry v roce 2021 nebyly tímto fenoménem ovlivěné. Na opatřeních se pracuje už nyní.
Celé posunutí olympiády o rok vyjde zhruba na 294 miliard jenů (v přepočtu zhruba 61 miliard korun). Největší část dodatečných nákladů by mělo zaplatit pořadatelské město. Z jeho rozpočtu by mělo jít 120 miliard jenů (asi 25 miliard korun). Dalších 103 miliard jenů (21 miliard korun) uhradí organizační výbor.
Organizátoři se budou muset spolehnout také na podporu veřejnosti. Ta ale soustavně klesá. Japonci se kromě ekonomické zátěže bojí také o své zdraví. Bude proto velmi důležité, aby bezpečnostním a protiepidemickým opatřením v Tokiu tamní lidé důvěřovali.
Olympiáda navíc ztrácí na popularitě u mladých Japonců. Podle průzkumu, který si nechala udělat agentura Nippon, zájem u zdejších teenagerů oproti loňskému roku klesl o více než deset procentních bodů. Více než polovina respondentů si pak myslí, že by se hry neměly konat dříve než v roce 2022 nebo by se měly zrušit úplně.
Předseda Mezinárodního olympijského výboru (MOV) Thomas Bach na konci listopadu při návštěvě Tokia řekl, že „v současné době sestavujeme jakýsi kufřík s nářadím, kde jsou všechna možná opatření a pomůcky, která si dokážete představit. V příštím roce z něj budeme moci vyjmout ty správné věci a použít je k zajištění bezpečného prostředí pro všechny účastníky Her.“
Konkrétnější byl podle agentury AP jeho kolega z výboru John Coates, který je zodpovědný za dohled nad přípravami Her. Uvedl, že sportovci budou odrazováni od výletů do města a jejich čas v Japonsku by se měl omezit jen na dobu nejnutnější. „Delší pobyt ve vesnici zvyšuje riziko problémů,“ řekl podle AP. Zakázané zřejmě budou i noční večírky a větší shlukování sportovců ve vesnících.
MOV i organizátoři jsou přes všechno stále plní optimismu a jsou rozhodnutí udělat vše, aby se olympiáda mohla skutečně konat. „Bude to důkaz, že lidstvo virus porazilo,“ řekl japonský premiér Jošihide Suga.
„MOV se pokusí zajistit očkování co nejvyššího počtu účastníků i diváků před příjezdem do dějiště,“ řekl předseda Bach. Náklady na očkování by podle něj mohl převzít MOV.
Hry, které se nakonec nekonaly
Kdyby se i přes veškerou snahu zainteresovaných tokijské olympijské hry nekonaly, nebyly by prvními, které se nakonec do historie zapsaly jen v plánech „na papíře“. V minulosti se totiž setkání nejlepších sportovců postavily do cesty obě světové války.
V roce 1912 se na zasedání Mezinárodního olympijského výboru hlasovalo o tom, kdo bude hostit 6. letní olympijské hry. Po Řecku, Francii, Spojených státech, Velké Británii a Švédsku chtělo být další pořádající zemí Německo, které v té době vstupovalo do páté dekády od sjednocení a výrazně posilovalo svůj vliv. Možnost pořádat olympiádu nakonec skutečně získalo, o dva roky později ale začala první světová válka a z berlínských Her 1916 nic nebylo.
Německé hlavní město se nakonec dočkalo o dvacet let později a rovnou se zapsalo do dějin další kontroverzí. Hry představovaly přehlídku síly nacistického Německa, propaganda Josepha Goebbelse pracovala na plné obrátky, stejně jako filmové kamery Leni Riefenstahlové. A Adolf Hitler jen těžko zpracovával epochální triumfy afroamerického atleta Jesse Owense.
Berlín 1936 podle sportovních historiků patřil ke Hrám, které se konaly, ale konat neměly. Jinak tomu bylo ale o čtyři a osm let později.
Druhá světová válka měla za důsledek krach hned čtyř vrcholných sportovních akcí. V roce 1940 mělo hostit letní i zimní Hry fašistické Japonsko. Útok císařství na Pearl Harbor se odehrál sice až v prosinci 1941, jenže už ve 30. letech Japonci intervenovali do Číny. A po druhé čínsko-japonské válce MOV rozhodl, že totalitnímu režimu odebere definitivně pořadatelství jak letních Her v Tokiu, tak zimních v Sapporu. Obě města se dočkala „opravného termínu“ až dekády poté – v roce 1964, respektive 1972.
Světové sportovní hnutí přesto mělo zájem Hry uspořádat. Vybralo tedy finské Helsinky jako ideálního kandidáta na letní verzi a německý Garmisch-Partenkirchen pro verzi zimní – došlo k tomu na jaře 1939. Následné události, jen pár měsíců nato, ale znamenaly definitivní zrušení obou událostí.
- Jeden ze „zázraků“ olympijského sportu se udál během druhé světové války v nacistickém Německu. V roce 1940 poblíž Norimberka váleční zajatci uspořádali speciální olympijské hry. Vytvořili si provizorní olympijskou vlajku z vězeňského oblečení a pastelkami na ni nakreslili kruhy.
- Ve větším měřítku neoficiální, ale o to symboličtější olympiádu uspořádali zajatci o čtyři roky později. 23. července 1944 se vězni shromáždili u Woldenbergu (dnes Dobiegniew na západě Polska), aby uspořádali zahajovací ceremoniál. „Vzrušení v celém táboře bylo neuvěřitelné,“ řekl bývalý zajatec Arkady Verjizinsky pro NBC v roce 2004.
- Během následujících 21 dní se zajatci utkali ve fotbalu, basketbalu, volejbalu, házené, běhu a v dalších sportech. „Zapojilo se 369 vězňů v až 464 soutěžích, to znamená, že jednotliví vězni se zapojili do více než jednoho sportu,“ napsala v článku v Olympic Review Iwona Grysová, ředitelka Muzea Sportu ve Varšavě.
- Zdroj: History.com
Druhá světová válka zuřila až do roku 1945 a kromě nezměrných lidských a materiálních škod si vyžádala také „oběť“ dalších dvou olympiád v roce 1944. Těžko si představit, že by uprostřed bojů proběhly Hry ve dvou znepřátelených zemích. Olympiáda v Londýně se tak přesunula na rok 1948, kdy svoji první zlatou medaili pod pěti kruhy získal československý běžec Emil Zátopek.
Sportovní svátek v italské Cortině D'Ampezzo se dokonce odložil o dvanáct let, na rok 1956. Hry v italských Alpách se pak nesmazatelně zapsaly do historických análů olympismu jako vůbec první, které byly přenášeny v živých televizních přenosech.
Hlas lidu. V roce 1976 se z Denveru přesunula zimní olympiáda do Innsbrucku
O pořadatelství zimních olympijských her v roce 1976 se ucházela čtyři města, nakonec se ale uskutečnily úplně jinde. Šest let předtím ve volbách MOV zvítězil Denver z amerického státu Colorado, před švýcarským Sionem, finským Tampere a kanadským Vancouverem.
Návrat zimní olympiády do Spojených států po šestnácti letech (předchozí tam byla v roce 1960 v kalifornském Squaw Valley) se ale nakonec nekonal. V roce 1972 se totiž ve státě Colorado konalo referendum, ve kterém jeho obyvatelé odhlasovali „ne“ olympijským hrám. Důvodem byla hlavně potenciální finanční zátěž, která by Denver postihla v souvislosti s pořadatelstvím. Poprvé a zatím naposled v historii se tak stalo, že vítězné město následně svůj mandát „položilo“.
Jako pomyslný horký brambor si pak přehazovaly hostování Her jednotlivé země. USA nejprve nabídly pořadatelství Kanadě, ta rovněž z vnitřních politických důvodů odmítla, Švýcarsko taktéž a Salt Lake City v americkém státě Utah zase po zkušenostech s Denverem zamítl MOV. Nakonec se tak hostitelem stal rakouský Innsbruck (kde už předtím zimní olympiáda byla v roce 1964).
Olympijské hry jako součást studené války
Kromě zrušených či přesunutých Her se dvě olympiády konaly de facto jen pro část tehdejšího bipolárně rozděleného světa. Soupeření světových mocností v době studené války totiž došlo tak daleko, že některé státy celou olympiádu bojkotovaly.
V roce 1980 se konaly Hry v Moskvě. Neúčastnily se jich dobrovolně Spojené státy nebo Kanada. Důvodem byla sovětská invaze do Afghánistánu z prosince 1979. Francie, Itálie, Belgie nebo Nizozemsko se zas demonstrativně odmítly zúčastnit slavnostního zahájení Her.
O čtyři roky později, kdy se konala olympiáda v Los Angeles, přišla ze strany východního bloku odveta – neúčastnili se pro změnu jeho sportovci. Sovětský svaz tehdy uvedl, že jde o otázku bezpečnosti a poukázal na „anti-sovětskou hysterii“ v USA. Her se nezúčastnily ani Československo nebo třeba „castrovská“ Kuba.
Do Kalifornie odcestovaly naopak výpravy komunistické Číny nebo „titovské“ Jugoslávie, která ve stejný rok v Sarajevu uspořádala zimní olymijské hry.
- Sportovní usmíření mezi USA a Sovětským svazem měly přinést zimní olympijské hry v Jugoslávii v roce 1984. Bosenské Sarajevo tehdy po bojkotu v Moskvě (a zhruba půlrok před také bojkotovanými Hrami v Los Angeles) přivítalo přes 1200 sportovců ze 49 zemí světa.
- Televizní přenosy z olympiády viděly přes dvě miliardy lidí ve více než stovce zemí. Obrazy zasněžených sportovišť a davů nadšených fanoušků ale nakonec – při pohledu zpět – nahradily o poznání zoufalejší záběry z kdysi výsadních míst, která poznamenala jugoslávská válka.
- Mohutné betonové stavby určené pro sport se totiž v 90. letech změnily na kryty před bombardováním srbských nacionalistů a sportoviště se proměnila k nepoznání. Symbolem sarajevského úpadku je například bobová dráha, kterou tvoří dnes už jen betonové torzo plné děr po projektilech a která slouží jako plocha pro sprejery.
Nejen války ale mohou mít zásadní dopad na samotné konání nebo odkaz olympijských her. Smutným dědictvím po nich může být také následný ekonomický úpadek. Příkladem je olympiáda v Řecku.
Athény 2004 byly symbolické, po 108 letech se totiž dějiště vrátilo tam, kde se začala novodobá historie olympijské myšlenky psát. Země se ale dodnes z ekonomických důsledků celé události nedokázala vzpamatovat. Z majestátních sportovišť tak zbyly křovinami zarostlé ruiny, z olympijských vesnic nevyužité zříceniny.
Podobně negativní dopady pořádání Her zažili také v brazilském Riu de Janeiro. Souvisí to s tím, že globální svátek pod pěti kruhy je čím dál nákladnější. Jak se s tímto fenoménem a ještě navíc s pandemií popasuje Japonsko, je otázkou, kterou zodpoví následující roky.
