Zlato láme rekordy. Jeho cena stále roste a už přesáhla tisíc korun za gram. Rostoucí poptávky využívají nejen zavedené těžařské společnosti, ale také nelegální zlatokopové v Jižní Americe nebo Africe. Navzdory tomu, že vysoké výdělky vykoupí zlomeným zdravím. Příkladem je Ghana.
Yaw Ngoha se skoro dvacet let živil prací v tajných dolech. Navzdory riziku kutal horninu ve špatně zabezpečených tunelech. Ve všudypřítomném prachu se snažil oddělit drahý kov od obyčejné rudy.
Lidé jako Yaw Ngoha pomohli udělat z Ghany největšího afrického producenta zlata. Sami za to často platí nejvyšší cenu. „Všichni mí přátelé jsou mrtví. A brzy budu i já. Všem mladým proto říkám: Dejte si pozor na prach,“ varuje Ngoha.
Šestatřicetiletý muž na dřinu dlouho nehleděl. Díky ní si v chudé africké zemi vydělal i sedm tisíc korun týdně, mohl se oženit, postavit dům a pořídit televizi i satelit. Jenže mu zkolabovaly plíce. I kvůli tomu, že bez jakýchkoli ochranných prostředků používal při dobývání zlata rtuť.
To je běžná praxe, jak potvrzuje bývalý zlatokop Nana Boateng, který teď působí jako stařešina vesnice: „O nebezpečí jsme nevěděli. Nasávali jsme rtuť do pusy a hrdla, abychom zlato získali.“
Boateng teď s lékaři objíždí západní Ghanu, aby své nástupce před rizikem varoval. Ani taková hrozba ale většinu mladých od ilegálního zlatokopectví neodradí. Oblast známou jako Zlaté pobřeží sice proslavily i kakaové a kaučukové plantáže – jenže v zemědělství by si vydělali nanejvýš 120 korun týdně. „Není tu práce, takže je nedokážeme přesvědčit, aby s ilegální těžbou přestali,“ stýská si Boateng.
Jedy v přírodě
Z tajných dolů pochází podle odhadů asi třicet procent v Ghaně vytěženého zlata. Před dvěma lety v nich pracoval víc než milion lidí, v celé subsaharské Africe pak desetkrát víc. Africké vlády se snaží tuto nezákonnou činnost potírat.
Zlatokopové totiž používáním chemikálií netráví jen sami sebe, ale i půdu a vodu. Testy vzorků odebraných v roce 2016 ukázaly, že v jedné z ghanských řek je proti mezinárodně povoleným hodnotám rtuti desetkrát víc. Na některých místech pak tento kov překračuje bezpečnou úroveň šestaosmdesátinásobně.
Nadnárodní firmy sice také znečišťují, podle OSN ale asi osmdesát procent emisí rtuti v subsaharské Africe pochází z malých nepovolených dolů. Podle časopisu Lancet pak jedovatá látka přímo ohrožuje nejmíň deset milionů lidí. Jakékoli snahy o vymýcení ilegální těžby ale zatím vždy narazily na to, že vysoké výdělky ze zlata představují pro místní příliš velké lákadlo.
