Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov je vzdělaný člověk a měl by vědět, že jeho výrok o židovství je nehoráznost, hloupost a historická nepřesnost, řekl v Horizontu ČT24 politický geograf Michal Romancov z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Šéf ruské diplomacie v neděli prohlásil, že židovský původ ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského neznamená, že na Ukrajině nejsou nacisté. Na svém si trvá i po pobouřené reakci Izraele.
Kvůli výrokům si rovněž v pondělí izraelské ministerstvo zahraničí předvolalo ruského velvyslance a izraelský ministr zahraničí Jair Lapid výroky označil za „neodpustitelné, šokující a historicky chybné“. „Říci, že Hitler byl Žid, je jako říci, že se Židé během holocaustu zabíjeli sami – a to je neodpustitelné tvrzení,“ poznamenal.
Ruské ministerstvo zahraničí v úterý naopak obvinilo Lapida, že dělá „protihistorické“ poznámky o holocaustu, které „do značné míry vysvětlují kurz současné izraelské vlády, která podporuje neonacistický režim v Kyjevě“. Resort v prohlášení dodal, že „bohužel historie zná tragické případy spolupráce Židů s nacisty“.
V Izraeli žije milionová komunita rusky mluvících Židů, tamní občanství získal například i ruský oligarcha Roman Abramovič. Analytik Romancov nyní zmiňuje, že v případě postoje Ruska k Izraeli se můžeme dočkat určité změny.
„Tím, jak se zpřetrhávají vazby Ruska na Západ – a Izrael je součástí toho takzvaného kolektivního Západu – tak se můžeme dočkat obratu, který by byl podobný tomu ve 40. letech,“ řekl s tím, že sovětský diktátor Stalin byl po válce pro vznik Izraele, podporoval ho a sliboval úspěch. Poté však otočil. „Při první příležitosti, kdy se ukázalo, že může na svou stranu přilákat tehdejší arabský svět, tak byl Izrael hozen přes palubu,“ míní.
Podle historiků má v Rusku navíc historické kořeny antisemitismus. Silný byl na přelomu 19. a 20. století během vlády cara Alexandra III. A Mikuláše II. „Celá ruská společnost emancipačním procesem neprošla, takže tam zůstávaly zakořeněny historické předsudky proti židovskému etniku,“ říká Jiří Plachý, historik z Vojenského historického ústavu. Proto řada Židů z Ruska emigrovala. Perzekuce pokračovala i po vzniku Sovětského svazu.
Podle Romancova měl Lavrov při svých výrocích zadání, „aby ukázal, že Rusko je to, co sami Rusové charakterizují jako velmoc – neohlížejí se napravo nalevo a dělají to, co považují za vhodné a potřebné,“ míní.
Podle něj jde jen o další cíl. „Stejně jako nedávalo smysl, jak Rusko vědomě destruovalo svoje vztahy směrem k Západu, tak teď si vybralo další cíl.“ Dodal, že Židé byli zkrátka i v minulosti snadným cílem pro kdekoho.
Útlak všech etnik
Zdůraznil, že útlak menšin v Sovětském svazu či v Rusku je historicky přítomen a začal stoupat v době, kdy se svět začal velice rychle měnit, kdy například nastoupila modernizace tažená průmyslovou revolucí. „Tehdy ruské impérium přestalo být schopné komunikovat s elitami porobených národů, které nově strhlo na svou orbitu, a Židé v tomto nebyli výjimkou,“ dodal.
V případě Ruska však nejde jen o Židy. „Rusové systematicky utlačovali všechna etnika, která se ocitla v dosahu jejich moci. Netýkalo se to zdaleka jen Židů, ale například také Čerkesů, řady národů obývajících Kavkaz, střední Asii i příslušníků řady evropských národů – Poláci jsou toho velice dobrým příkladem,“ uvedl.
Romancov současně upozorňuje, že Židé historicky patřili mezi vzdělanější segment ruské společnosti už v imperiálních dobách, což přetrvávalo i v sovětské epoše. „Vzdělání mělo jiný význam u Židů než u většinově ruského etnika. Jejich rodiny fungovaly na základě odlišného způsobu života, komunikace. Kladen byl důraz na vzdělání, učení jazyků a vypořádání se se vším novým, co do společnosti přicházelo zvnějšku,“ řekl.
