Hrozby v oblasti vzdušných sil se vyvíjí rychleji než dosud a nejzávažnější je otázka dronů, řekl v rozhovoru pro Českou televizi náčelník štábu Spojeneckého leteckého velitelství NATO Frank Gräfe, který působí na letecké základně Ramstein v Německu. Podle něj je k vybudování efektivní obrany vůči dronům klíčové zpracování dat a správné využití komplexních i levně dostupných prostředků. V rozhovoru mluvil také o obraně vzdušného prostoru v Pobaltí a dotkl se i pracovních vztahů s Američany.
Jak se mění role letectva s nástupem dronů? V jakých oblastech jsou letouny nenahraditelné?
Jsem v armádě již téměř čtyřicet let a nyní vstupujeme do fáze, kdy se hrozby vyvíjí komplexně a tempem, jaké jsme dosud nezažili. V posledních desetiletích to byla klasická hrozba ze strany letadel a řízených střel, ale nyní to jsou hypersonické střely, je to vesmírný prostor, kyberprostor i elektronický boj. A co je skutečně závažné, jsou drony, u kterých nebezpečí plyne především z jejich množství.
Když se podíváme na získané zkušenosti, na to, co vidíme na Ukrajině nebo na Blízkém východě, tak v určitém okamžiku jsme byli svědky útoků, při kterých se za jednu noc objevily tisíce cílů. Potřebujeme funkční systém senzorů, které dokážou tyto cíle detekovat.
Měla by to být kombinace všech dostupných prostředků – tedy aktivních radarů a zcela novou technologií jsou pasivní radary. Můžeme vidět i akustické senzory, které používají některé státy. A to vše musí být spojeno do jednoho obrazu, který bude dostupný pro velení a řízení.
Když dojde k masivnímu útoku dronů, mnoho z nich jsou jen návnady, na které nechcete plýtvat raketami. To je otázka dat, umělé inteligence nebo automatizovaných systémů, které vám řeknou, jaké cíle mají vysokou prioritu. Kdo vyhraje souboj o data, ten vyhraje celou válku.
Pak samozřejmě potřebujeme mít flexibilní kombinaci zbraní, abychom se s touto hrozbou vypořádali. Ne v každém případě to bude stíhací letoun, jak jsme viděli při událostech 9. a 10. září 2025 v Polsku, kdy jsme čelili značnému počtu cílů.
Použili jsme rakety – drahé rakety z letounů F-35, které byly toho večera ve vzduchu. Dlouhodobě to však nejde, nedává to smysl, pokud máte před sebou stovky dronů. Proti nim je nejlepším prostředkem kulomet, ať už je osazený na tanku, nebo na vrtulníku.
O tom jste se zmínil během panelové diskuze na konferenci Globsec Forum. Hovořil jste o „perfect mix of low and high effectors“ (jedná se o vojenskou strategii, která kombinuje malý počet sofistikovaných, drahých a vysoce výkonných prostředků s velkým počtem levnějších, jednodušších nebo postradatelných prostředků – pozn. red.). Co z toho již funguje v praxi a co zatím chybí?
Když se ohlédneme zpět, tak v osmdesátých letech jsme měli spoustu kapacit a schopností, a proto se mi líbí slogan „Back to the Future – Zpátky do budoucnosti“. Pokud se podíváte na náš obranný koncept, musí to být kombinace bodové a plošné obrany, tak jak jsme to dělali v osmdesátých letech, jen doplněné o moderní technologie.
Jak jsem zmínil, jedná se o aktivní radary, pasivní radary a potřebujeme mít vybudované zásoby vojenského materiálu, abychom mohli čelit vysokému počtu hrozeb, když vidíme, co se stalo na Blízkém východě. Průmysl není jen partner. Průmysl je součástí odstrašování. Průmysl je operačním prvkem, pokud jde o udržitelnost a výrobní kapacity.
Takže se jedná o zásoby, které je třeba doplnit, o senzory, které je třeba propojit, a je to kombinace zbraní s vysokou a nízkou účinností, která se o hrozby postará.
A vidíte dostatečnou politickou podporu a ochotu soukromého sektoru investovat finanční prostředky k dosažení těchto cílů?
Musím zdůraznit, že jako NATO nevlastníme stíhací letouny. Všechny patří jednotlivým státům a ty nám je pak poskytují. A my koordinujeme realizaci obranného rámce, a to jak na politické úrovni, tak i z hlediska průmyslové základny.
Myslím, že v mnoha zemích dochází k velké změně v tom, že si uvědomují současné hrozby a je zde politická vůle. V mnoha zemích je k dispozici i financování.
Například v Německu se teď v novinách dočtete, že velké automobilky, které v poslední době zaznamenaly pokles prodejů, uvažují o vstupu do obranného průmyslu. To by mohlo spojit inovativní nápady start-upů s kapacitami hromadné výroby automobilového průmyslu. Takže ano, vidím ochotu na politické úrovni i na straně průmyslu.
Zpátky k dronům, zpátky k Ukrajině. Kyjev v současné době disponuje pravděpodobně nejmodernějšími technologiemi v oblasti dronového bojového nasazení a obrany proti dronům. Jak NATO využívá odborné znalosti ukrajinských operátorů? Chtěl byste vidět užší spolupráci s těmito specialisty?
Myslím si, že na jedné straně jde o ukrajinskou armádu, na druhé straně se jedná o tamní průmysl, který má zastoupení ve všech našich zemích.
Musíme navázat výměnu s tímto průmyslovým odvětvím a s ukrajinskou stranou, abychom se poučili, protože za poslední téměř čtyři roky Ukrajinci prokázali, že jsou schopni vyvíjet nové a inovativní nápady, aby čelili měnícím se hrozbám. Viděl jste přece, jak ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj podnikl cestu na Blízký východ, aby tamním státům pomohl s obranou.
Litevský ministr zahraničí Kestutis Budrys tvrdí, že ukrajinské drony, které vstupují do vzdušného prostoru pobaltských států, a tedy i NATO, jsou záměrně vychýlené z trasy ruskými rušičkami. Souhlasíte s tím?
Nám nezáleží na tom, jestli je to chyba ve výpočtu trasy, nebo jestli jsou drony rušeny ze strany Ruska, protože pokud tam jsou, tak je to protiprávní a my se o to postaráme.
Nicméně pokud dochází k rušení ze strany Ruska, můžeme s tím jako NATO něco udělat?
Mohli bychom použít opatření, jako je proti-rušení, ale to by bylo možné v době konfliktu. Momentálně jsme v době míru, takže je to otázka pro případ konfliktu, ne pro současnost.
Drony jsou v podstatě hrozbou dneška. Jaké hrozby se rýsují na obzoru a bude se o nich diskutovat třeba za pět let?
Nevidím nic konkrétního, jinak bych měl jinou práci a vydělával bych mnohem víc peněz. Ale myslím si, že velkým vývojem projdou schopnosti v kybernetické válce, elektronické válce a válce ve vesmíru. Takže vše, co přesahuje klasické nasazení stíhacích letadel, jak je známe.
Zmínil jste vesmírné síly. Existuje tedy nějaká hlavní výzva pro vesmírné síly NATO, nebo je to stejné jako pro vzdušné síly?
Letecké síly sice existují o něco déle než vesmírné síly, ale ve všech zemích pozorujeme podobný vývoj – mnohé letecké síly se přejmenovaly na letecké a vesmírné síly. To, co děláme v NATO, je v podstatě odrazem toho, co se děje v jednotlivých zemích, takže budujeme kapacity pro vesmír.
Velitelství vesmírných sil v NATO se rovněž nachází v Ramsteinu. Náš velitel má tedy dvojí funkci. Je náčelníkem letectva NATO, ale zároveň odpovídá za vesmírné operace NATO.
V Ramsteinu máme na starosti ochranu vzdušného prostoru NATO před balistickými raketami, řízenými střelami, drony – zkrátka před vším, co by mohlo proniknout do vzdušného prostoru NATO od severního Norska přes východní Turecko až po pobřeží Spojených států.
V posledních dekádách jsme se zaměřovali hlavně na „air policing“ – střežení leteckého prostoru, což v podstatě znamená, že každá země poskytuje své sledovací kapacity a většina zemí poskytuje stíhací letouny.
Některé země, jako například pobaltské státy, nemají vlastní stíhačky, takže od roku 2004 – jen jako jeden příklad toho, co děláme – ostatní národy posílají stíhací letouny, aby chránily tamní vzdušný prostor. Případně to samé děláme také pro Island.
Letos v létě se ve Finsku odehraje vojenské cvičení „Ramstein Flag 26“. Je to taková zkouška toho, jak úspěšně se tamní letectvo integrovalo do NATO?
Nejde jen o Finsko, cvičení se zúčastní téměř dvacet zemí a více než dvě stě letadel. Cvičení bude probíhat od severního Norska po jižní Španělsko. Ale pak samozřejmě budeme mít letadla z Francie a Itálie, která přiletí na misi. A letadla budou rozmístěna také v Norsku, Švédsku, Finsku, Dánsku a v pobaltských státech.
Myšlenkou je přizpůsobit se novým výzvám. Musíme přepracovat naše plány. Musíme přizpůsobit naše senzorové schopnosti i zbraňové systémy a platformy, ale také musíme cvičit.
Výcvik má dva účely. Jedním je samozřejmě zvýšení interoperability. Zjednodušeně řečeno, máme různé zbraňové systémy a cílem je, aby každý pilot na svém počítačovém displeji viděl stejný obraz a věděl, co se děje.
Zároveň cvičení tohoto rozsahu slouží jako strategická komunikace. Hlavním sdělením je soudržnost NATO. Jedná se o transatlantické vazby, jde o ujištění pro členské státy. Ale tím, že předvedeme naše schopnosti s více než dvě stě letadly, tak vysíláme jasný signál odstrašení a demonstrujeme naše dovednosti.
A abychom byli odolní a měli vysokou šanci přežití, tak se musíme vrátit k tomu, co fungovalo v minulosti. Jsou to jednoduché věci jako kamufláž a klamání nepřítele – stačí natřít kryt zelenou barvou, aby nebyl vidět.
Součástí toho je i rozptýlení, což skandinávské země již dělají, dokážou improvizovaně přistávat na dálnicích nebo na civilních letištních plochách. Ale je to důležité i pro naše velitelské systémy, takže naše velitelská struktura a naše prostředky se musí rozptýlit, aby byly odolnější.
Jedná se o dovednost, kterou můžeme v tomto cvičení natrénovat. Celou tuto strategii nazýváme agilní bojové nasazení.
Poslední věc se týká vztahu NATO a Spojených států. Jádro personálu na letecké základně Ramstein a jádro protiletecké obrany v Evropě tvoří Američané. Mohl byste ilustrovat, jak moc vzájemné vztahy na pracovní úrovni ovlivní stažení pěti tisíc amerických vojáků z Německa zpět do USA?
Působíme na operační úrovni, ne na politické úrovni. Politiku tedy nechávám politikům. Ale pokud jde o mou každodenní práci v operačním velitelství a v Ramsteinu, máme zde zástupce 29 z 32 členských zemí. Naposledy se členský stát připojil relativně nedávno – za Island je to jen jedna osoba, ale na tom nezáleží. Jejich vlajka je na základně již vztyčena. Takže abych to shrnul, celá tato diskuse nemá žádný vliv na mou každodenní práci.












