Po posledních volbách skončila na Slovensku dlouholetá vláda Smeru-SD Roberta Fica. Velká část voličů, pro kterou symbolizovala propojení státu s mafií, toužila po změně. Slibovala ji poměrně nesourodá nová vládní koalice v čele s nevyzpytatelným populistou a předsedou OĽaNO Igorem Matovičem. Následovala léta politického chaosu a vnitrokoaličního hašteření, v jejichž důsledku padaly vlády. Slováci tak půjdou 30. září k předčasným volbám, které mohou znamenat návrat všeho, s čím chtěla velká část z nich roku 2020 skoncovat.
Výsledky posledních parlamentních voleb z března 2020 se nesly na vlně společenského vzedmutí, která zachvátila Slovensko po vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky Martiny Kušnírové v únoru 2018. Z objednání vraždy prokuratura obžalovala podnikatele Mariana Kočnera, o jehož podezřelých aktivitách novinář psal a který měl podle vyšetřovatelů kontakty na politiky, soudce či prokurátory.
Vražda vyvolala mohutné protivládní demonstrace, největší na Slovensku od roku 1989. Pod jejich tlakem skončila Ficova vláda, kterou nahradil částečně rekonstruovaný kabinet tehdejšího stranického Ficova kolegy Petera Pellegriniho. Z funkce odešel i policejní prezident Tibor Gašpar.
V březnu 2019 pak v prezidentských volbách nestranického kandidáta Smeru-SD Maroše Šefčoviče jasně porazila právnička a bývalá občanská aktivistka Zuzana Čaputová.
Sliby a realita
Také předvolební kampaň před parlamentními volbami o rok později se nesla v duchu změny a v mohutném finiši porazilo dlouho vládnoucí Smer-SD hnutí OĽaNO, které vytvořilo koalici se stranami Sme rodina, Sloboda a Solidarita (SaS) a Za ľudí.
„Naším společným snem je Slovensko, kde si konečně budeme před zákonem všichni rovni. Chceme fungující zdravotnictví, moudré školství, zdravou ekonomiku, kvalitní dopravu, kulturní kulturu a chráněnou přírodu,“ řekl nastupující premiér Matovič ve svém inauguračním projevu a dodal, že nová vláda bude vládnout otevřeně a lidem bude říkat úplnou pravdu.
Vládnutí kabinetů OĽaNO ale doprovázela nestabilita a časté krize. Působily je nejen neshody ohledně politických kroků, Matovičova nepředvídatelnost či jeho chaotický styl vládnutí, ale také neustálé soupeření mezi některými vládními politiky, především mezi Matovičem a předsedou strany SaS Richardem Sulíkem.
Předehra
Napjaté vztahy v koalici odhalila už v červenci 2020 kauza předsedy parlamentu a hnutí Sme rodina Borise Kollára. Ten po obvinění z plagiátorství v diplomové práci navrhl hlasování o svém odvolání, návrh ale v tajném hlasování nezískal potřebnou většinu a Kollár v čele sněmovny zůstal.
Jeho hnutí však předem oznámilo, že v případě Kollárova odvolání z vlády odejde, čímž by vláda přišla o většinu v parlamentu.
Pnutí v koalici působila i pandemie covidu-19, kterou se vláda musela zabývat prakticky okamžitě po svém nástupu. Premiér Matovič se při jejím zvládání dostával do konfliktu se členy koalice, zejména s předsedou strany SaS a ministrem hospodářství Sulíkem. Jeho strana premiéra obviňovala z konfrontačního stylu vládnutí, Matovič na Sulíka opakovaně slovně útočil.
Matovič byl kritizován za způsob komunikace neodpovídající státníkovi a za používání nespisovných výrazů nebo vulgarismů. Ve funkci ministerského předsedy zavedl nekonvenční způsob oficiální komunikace. Nejmenoval žádného mluvčího a své kroky vysvětloval na soukromém profilu na Facebooku.
V souvislosti s koronavirovou krizí se ale Matovič dostal do sporu i s prezidentkou Čaputovou, vědci či představiteli samosprávy, kteří upozorňovali na pochybení vlády v souvislosti s pandemií. A právě s pandemií souvisela i první vážná vládní krize.
První krize: nákup Sputniku V
Propukla v březnu 2021 poté, co Matovič a ministr zdravotnictví Marek Krajčí (OĽaNO) bez souhlasu všech vládních stran zajistili nákup ruské vakcíny Sputnik V. SaS a Za ľudí přitom prosazovaly, aby země vyčkala na registraci přípravku u unijní lékové agentury EMA.
Koaliční partneři se pokusili o dohodu, jejíž součástí byla demise Krajčího, jehož odchod požadovaly strany SaS a Za ľudí. Předseda SaS Sulík však současně premiéra kvůli jeho výrokům obvinil z porušení této dohody. Matovič obhajoval Krajčího a označil ho za oběť kritiků z řad koalice.
SaS a Za ľudí posléze vybídly premiéra k odchodu z čela kabinetu. Zdůvodnily to i konflikty uvnitř koalice a naznačily, že v případě jeho setrvání ve funkci samy odejdou.
Po překvapivé demisi ministra sociálních věcí Milana Krajniaka z hnutí Sme rodina vyjádřil Matovič ochotu odejít, svou rezignaci však podmínil splněním několika podmínek, včetně odchodu šéfa SaS Sulíka z kabinetu. Ten tak nakonec učinil, poté ho následovala i ministryně spravedlnosti a místopředsedkyně nejmenší vládní strany Za ľudí Mária Kolíková.
K rezignaci v zájmu rekonstrukce kabinetu vyzvala Matoviče i prezidentka Čaputová. Kabinet dále opustili poslední dva ministři za SaS, která poté pozastavila účast v koalici. Strana vinila Matoviče, že není osobnostně, manažersky ani komunikačně s to vést zemi.
Heger premiérem
Matovič nakonec navrhl, aby se novým předsedou vlády stal ministr financí a jeho stranický kolega Eduard Heger. Uvedl rovněž, že od koaličních partnerů už nebude požadovat splnění žádné z podmínek, které si dříve stanovil pro svou demisi.
Do Hegerovy vlády se na své posty vrátilo pět z šesti ministrů, kteří předtím podali demise. Novým ministrem zdravotnictví se stal Vladimír Lengvarský (nestr. za OĽaNO), Hegera na postu ministra financí vystřídal Matovič. Důvěru Hegerův kabinet získal v květnu 2021.
Mezihra
Mezi hlavní témata Matovičovy i Hegerovy vlády patřila očista justice či boj proti korupci. Policie začala od posledních voleb stíhat pro podezření z korupce několik desítek pracovníků justice včetně soudců a také podnikatele, úředníky a představitele institucí z období vládnutí Smeru-SD. Vládě se rovněž podařilo schválit základ pro reformu justice.
Narazil naopak další bod, a to oslabení pravomoci generálního prokurátora rušit v rámci mimořádného opravného prostředku stíhání obviněných. Proti zrušení trestního stíhání generálním prokurátorem nelze podat odvolání a takový případ se už nedostane k soudu. Někteří zákonodárci proto tvrdili, že oprávnění generálního prokurátora nepřiměřeně zasahuje do nezávislosti soudů.
Vládní hnutí Sme rodina ale v září 2021 prohlásilo, že v případě změny této právní úpravy, kterou přitom vláda slíbila už ve svém programovém prohlášení, by opustilo koalici. Pravomoc generálního prokurátora tak oslabena nebyla. Ústavní soud letos v červnu nevyhověl ani návrhům prezidentky Čaputové a části poslanců, aby příslušné ustanovení trestního řádu označil za protiústavní.
Generální prokuratura s odůvodněním, že byl porušen zákon, zrušila v posledních letech stíhání například bývalého premiéra Fica, exministra vnitra Roberta Kaliňáka a dalších dvou osob v souvislosti s podezřením ze zneužívání policie a finanční správy proti politickým oponentům Ficovy strany Smer-SD v době, kdy Fico a Kaliňák byli u moci.
Podobně vedení prokuratury zrušilo obvinění z korupce bývalého ředitele slovenské civilní tajné služby SIS Vladimíra Pčolinského, kterého do funkce navrhlo hnutí Sme rodina, a také obvinění finančníka a spoluzakladatele česko-slovenské finanční skupiny Penta Investments Jaroslava Haščáka.
Druhá krize: odchod SaS z vlády
Uvnitř koalice ale doutnaly už delší dobu nové spory. Důvodem bylo například výraznější zvýšení rozpočtového schodku, strany se nemohly dohodnout ani na úpravě pravidel vazebního stíhání obviněných. Loni se pak Sulíkova SaS a Matovič nedokázali shodnout na návrhu zdanění ruské ropy výměnou za nižší daně na pohonné hmoty na Slovensku.
SaS se opakovaně odmítla zúčastnit jednání lídrů koalice, což zdůvodnila výpady ze strany Matoviče. Šéf OĽaNO na oplátku nařkl Sulíkovu stranu, že neúčastí na jednání špiček koalice blokuje přijímání rozhodnutí.
Další velká krize naplno propukla poté, co Matovič prosadil ve sněmovně vyšší finanční pomoc rodinám bez hlasů poslanců SaS a s podporou zákonodárců, kteří se do sněmovny dostali na kandidátní listině krajně pravicové strany Kotlebovci – Ľudová strana Naše Slovensko (ĽSNS).
SaS nakonec loni v červenci oznámila, že vypovídá koaliční smlouvu a že nechce dál spolupracovat s Matovičem jako členem vlády. Sulík také řekl, že pokud do konce srpna nebude dohodnuto nové uspořádání poměrů v koalici, čtyři ministři za SaS podají demisi.
Hegerova menšinová vláda
Na konci srpna premiér Heger oznámil, že Matovič vyhoví dřívějšímu ultimátu SaS a odejde z vlády, pokud tak učiní také Sulík a pokud bude schválen seznam deseti opatření například v sociální, daňové a rozpočtové oblasti včetně rozdání stovek milionů eur lidem, z nichž většinu SaS dosud blokovala.
Sulík pak v reakci oznámil svou demisi a řekl, že o návrzích OĽaNO bude jeho strana jednat až po rezignaci Matoviče, který takový krok ovšem odmítl. I zbylí tři slovenští ministři za SaS proto odstoupili. Odchodem SaS ze čtyřčlenné koalice kabinet premiéra Hegera ztratil většinu ve sněmovně.
Heger ohlásil pokračování menšinové vlády doplněné o odborníky s tím, že nepožádá sněmovnu o důvěru, jak požadoval předseda opoziční strany Hlas-SD Pellegrini. Heger poukázal na to, že v minulosti tak neučinila ani Pellegriniho vláda, když tehdejší koalice přišla o většinu ve sněmovně.
Rozuzlení: Matovičova (ne)demise a pád vlády
SaS Matoviče kritizovala i nadále a v říjnu 2022 to byla především ona, kdo vyvolal hlasování o jeho odvolání. Opoziční strany tvrdily, že Matovič svými návrhy ruinuje veřejné finance, své povinnosti neplní v zájmu občanů, podkopává víru občanské společnosti v čestný a odpovědný výkon veřejné funkce a že svým stylem šíří napětí ve společnosti a výkon své funkce pojal jako vlastní show.
Matovič výtky odmítl a svá vystoupení před sněmovnou využil také k dalším výpadům vůči svým politickým oponentům, prezidentce Čaputové a médiím. Hlasování nakonec ustál, když se za něj kromě zástupců vládní menšiny postavilo i několik nezařazených poslanců.
Několik pokusů o své odvolání přežil během loňského podzimu a zimy i ministr vnitra, v prosinci se pak SaS za pomoci Hlasu-SD podařilo vyvolat mimořádnou schůzi o vyslovení nedůvěry celé vládě. Matovič ještě před hlasováním nabídl demisi, pokud SaS podpoří předlohu státního rozpočtu a návrh na vyslovení nedůvěry vládě stáhne. SaS, která už předtím odmítla rozpočet podpořit, ale Matovičovu nabídku odmítla.
Těsně před hlasováním pak Matovič přišel do prezidentského paláce doručit svou demisi; podle oznámení prezidentské kanceláře ji před jejími pracovníky podepsal, své rozhodnutí si ale v poslední chvíli rozmyslel a dokument vytrhl vedoucímu kanceláře z rukou. Mluvčí prezidentky uvedl, že Matovičova demise tak nebyla doručena. Matovič pak popřel, že by dokument pracovníkovi vytrhl.
Poslanci nakonec vyslovili Hegerově vládě nedůvěru. Téměř všichni poslanci nejsilnějšího vládního hnutí OĽaNO se hlasování nezúčastnili. Proti vládě byli mimo jiné tři poslanci, kteří před hlasováním vystoupili z vládního hnutí Sme rodina.
Epilog: cesta k předčasným volbám
Prezidentka Čaputová poté odvolala Hegerův kabinet, který podle ústavy zůstal v úřadu s omezenými pravomocemi až do jmenování nové vlády. Matovič skončil v čele ministerstva financí, které pak dočasně vedl Heger. Na Matovičově odchodu se předem dohodl Heger se SaS výměnou za to, že strana podpoří ve sněmovně návrh státního rozpočtu na rok 2023.
Po březnové demisi ministra zdravotnictví byl Heger pověřen vedením i tohoto resortu, neboť do už odvolané vlády nelze jmenovat nové ministry.
Předseda vlády se ještě pokoušel ve sněmovně shromáždit novou většinu, SaS to ale letos v lednu odmítla, a Heger tak zahájil jednání o vypsání předčasných voleb. Parlament kvůli tomu schválil návrh novely ústavy, který poslancům umožnil vlastním rozhodnutím zkracovat volební období sněmovny, a jako termín předčasných voleb pak schválil 30. září.
Dosluhující premiér Heger nakonec v květnu dal svou funkci k dispozici. Stalo se tak poté, co odchod z vlády oznámili další dva ministři a prezidentka Čaputová nepřijala Hegerovy návrhy na řešení situace, které se snažily vyhnout jmenování úřednické vlády.
K volbám tak Slovensko vede úřednická vláda dosavadního viceguvernéra centrální banky Ľudovíta Ódora, i ta ale vládne bez důvěry, a tudíž s omezenými pravomocemi. V parlamentu ji podpořili jen poslanci za SaS a skupina zákonodárců kolem Hegera, proti naopak byly Smer-SD, Hlas-SD i OĽaNO a krajně pravicová ĽSNS. Její poslanec Rastislav Schlosár v rozpravě kritizoval, že slovenským premiérem poprvé v historii země není příslušník „státotvorného národa“, ale maďarské národnostní menšiny.
Exvládní strany možná zůstanou mimo sněmovnu
Kdo nastoupí po Ódorově vládě není vůbec jisté. Tři roky vládního chaosu totálně proměnily preference voličů, průzkumy nyní ukazují úplně jiný obrázek než po posledních volbách.
Odráží se to především v postavení dosud vládnoucích stran, z nichž všechny se potácejí na hranici volitelnosti nebo k ní ani nedosahují. Kolem pěti procent hlasů nutných pro vstup do sněmovny se pohybují Sme rodina i SaS, ještě pod nimi pak strana Demokrati, do níž letos v březnu přestoupil expremiér Heger a několik dalších politiků z OĽaNO.
Také samotné OĽaNO, jasný vítěz posledních voleb, se do parlamentu možná nedostane. Hnutí, které nově vystupuje pod názvem OĽaNO a priatelia, se rozhodlo kandidovat společně se stranami Kresťanská únia a Za ľudí. Jako koalice proto musí toto uskupení pro vstup do sněmovny získat nejméně sedm procent hlasů, což se podle posledních průzkumů nemusí povést.
Vydá se Slovensko maďarskou a polskou cestou?
Propad vládních stran naopak posílil Ficův Smer-SD, z něj odštěpenou stranu Hlas-sociálna demokracia (Hlas-SD) expremiéra Pellegriniho a také krajní pravici.
Průzkumům téměř dva a půl roku vévodil Pellegriniho Hlas-SD, letos na jaře ho ale vystřídal Smer-SD, který zůstává favoritem voleb. Předseda vedoucí strany Fico přitom zastává ještě krajnější pozice než dříve, neboť se otevřeně hlásí k Moskvě: vystupuje proti dodávkám zbraní bránící se Ukrajině, kritizuje protiruské sankce a přejímá slovník ruské propagandy. Pokud by stanul v čele vlády, Slovensku by podle analytiků hrozil odklon od prozápadní orientace.
Takový scénář by mohl hrozit tím spíše, pokud by byl Fico schopný dát dohromady vládu s extremistickým hnutím Republika, do nějž přestoupili někteří bývalí představitelé a poslanci krajně pravicové strany Kotlebovci – Ľudová strana Naše Slovensko (ĽSNS). Této potenciální vládě by mohla pomoci i Slovenská národná strana (SNS), která se nyní pohybuje kolem pětiprocentní hranice.
Bez extremistů
Zda bude mít Slovensko vládu bez extremistů, bude zřejmě hodně záležet na tom, jak dopadnou volby pro strany, které se vystřídaly na druhém a třetím místě průzkumů. Jde o bývalého favorita Hlas-SD, který postupně klesl až na třetí místo, a aktuálně druhé Progresívne Slovensko (PS), ze kterého vzešla prezidentka Čaputová a které v posledních měsících výrazně posiluje.
Předseda Hlasu-SD Pellegrini prohlásil, že pokud by hrozila koalice jen se Smerem-SD a Republikou, jeho strana do ní nepůjde. Předseda Progesívneho Slovenska (PS) Michal Šimečka vyloučil jakoukoliv spolupráci s Republikou i Smerem-SD.
