Asi polovina Slováků věří dezinformacím, například tomu, že rusko-ukrajinskou válku nezahájila Moskva. Staly se natolik rozšířenými, že dokáží ovlivňovat volby, a to především dlouhodobým nahlodáváním důvěry v instituce a vytvářením smyšlených hrozeb, které odvádějí pozornost od skutečných problémů, říká novinář slovenského Denníku N Vladimír Šnídl, který se tématu dlouhodobě věnuje. Nejzajímavější v souvislosti s prezidentskými volbami podle něj bude, zda dezinformátoři podpoří Petera Pellegriniho, kterého přitom v lásce nemají.
Připomeňte, prosím, na začátek definici dezinformace.
To je úmyslně šířená lež nebo manipulace. Kdo dezinformuje, ten ví, že lže nebo uvádí zavádějící informace. Nemusí to být vyloženě lež. Důležité je, že je to úmyslná manipulace.
Dá se u dezinformací vždy jasně určit původce? Platí, že většina přichází na Slovensko z Ruska?
Vidíme, že velká část je z Ruska. Ale není to tak, že by se tu šířil nějaký hoax ze Sputniku. Na Slovensku jsou nejvlivnějšími nositeli dezinformací konkrétní politici. To je rozdíl proti Česku. U vás to šíří Aeronet a různé obskurní weby, na Slovensku to říká předseda vlády. Opakuje lži proruské propagandy, například o tom, kdo začal rusko-ukrajinskou válku.
Původcem těchto dezinformací, které pak šíří Smer nebo Slovenská národná strana, je Kreml. Ten vyrábí ty narativy, které pak slovenští politici přebírají. Většinou to nedělají proto, že by tomu věřili. Vědí, že takto je zpracované jejich publikum. Vědí z průzkumů, že polovina Slováků si myslí, že za tu válku může Amerika nebo Ukrajina.
Není to tak, že by jen převzali nějaký běžný hoax. Cíleně šíří dlouhodobý narativ, že za válku nemůže agresor. Nejde o jednorázové hoaxy. Jde o dlouhodobé ovlivňování veřejného mínění.
Někteří pomýlenci ve Slovenské národné straně (SNS) tomu věří, ve Smeru jsou spíš pragmatici. Ale nevidíme jim do hlavy. Možná, že když to někdo šíří dva roky, tak tomu nakonec sám uvěří. Takže nejde přesně říct, u kolika procent je to čistý pragmatismus a kalkul a kdo tomu autenticky věří.
Dá se kvantifikovat, o kolik více dezinformací přichází do slovenského veřejného prostoru nyní před volbami ve srovnání třeba s minulým rokem?
Nedá. Část veřejnosti v tom žije celé roky. Covid přinesl záplavu dezinformací a to se pak přeneslo do tématu války. Před volbami akorát politici dezinformace více využívají. Ale ti, kdo dezinformacím věří, žijí v tom nastavení roky.
Před covidem možná nějaké vlny byly. Ale od té doby uživatelé na Facebooku denně vidí nějakou sprosťárnu, ať už se to týká covidu, vakcín, války, nebo za chvilku to bude klimatická změna.
Podporují původci dezinformací některého z prezidentských kandidátů?
Jasně. Dezinfo scéna je propojená s politiky vládní koalice. Oni dokonce z některých postav dezinformačních médií udělali poslanecké asistenty. Některé takové postavy za ně kandidovaly, takže je to personálně propojené.
Třeba ministryně kultury Martina Šimkovičová. Ta se dostala do parlamentu díky tomu, že provozovala konspirační televizi Slovan. Je to postava dezinfo scény, kterou si předseda SNS Andrej Danko vybral na kandidátku, protože měla dosah na sociálních sítích. Díky tomu se stala ministryní.
Teď je na kandidátce Smeru do evropských voleb třeba Judita Laššáková z dezinformačního rádia Infovojna. Takže dezinformátoři podporují Smer, SNS, trochu i bývalé Kotlebovce včetně strany Republika, které ale podporovali hlavně dřív. A některé jednotlivce ze strany Hlas.
Ke koaličním stranám má blízko více kandidátů. Podporují šiřitelé dezinformací některého z nich konkrétně?
V prezidentských volbách jsou trochu rozdělení. Velká část dezinfoscény podporuje Štefana Harabina a nikoli Petera Pellegriniho.
Ale uvidíme před druhým kolem, zda podpoří Pellegriniho nebo svým posluchačům řeknou: „Zůstaňte doma.“ To zatím nevíme. Někteří ho berou na milost, ale Pellegrini nikdy nebyl v žádném dezinformačním médiu. Robert Fico s Robertem Kaliňákem ano, ale Pellegrini se tomu vyhýbal a oni ho také nemají rádi. Podpora tam tedy není. Ale může těžit z antikampaně proti Ivanovi Korčokovi, ta je jasná.
Antikampaň proti Pellegrinimu tedy nevidíte?
Ze strany dezinfo scény ne. Někdy tak špitnou, že je to také „sluníčkář“, ale není to moc silné.
Proč dezinformátoři nemají Pellegriniho rádi?
Je prozápadní, umírněný, odmítá pozvání do jejich relací, před volbami byl relativně proukrajinský. Je to svým způsobem liberál, ale když s tím neuspěl, tak teď nadbíhá rusofilům. Ale oni vědí, že to není jejich člověk. To Harabin je autentický rusofil a konspirátor. Pellegrini je spíš střed.
Na jaká témata se dezinformační kampaně nyní nejčastěji zaměřují, vidíte nějaký posun?
Je to pořád stejné. Hlavně musí být antimainstreamoví. Když televize říká, že je třeba se očkovat, tak řeknou, že ne, že je třeba jíst ivermektin.
Když v televizi zazní, že se planeta ohřívá, tak zase povědí opak, že globální oteplování je výmysl. Když v televizi řeknou, že Putin je gauner, tak to odmítnou s tím, že za vše může Amerika. Hlavní linie, což je stejné jako u vás, je být proti mainstreamu, být alternativní.
Samozřejmě vždy musí šířit nenávist. Vůči komukoliv, kdo je proti nim. To znamená média, nevládní organizace, liberálové, Brusel, Západ. To je hlavní linie, do které se vždy jen zamíchá nějaké konkrétní téma.
Co konkrétně se v poslední době objevilo?
Je to opravdu hlavně o dlouhodobém zpracovávání publika. Třeba o tom, co jsou hlavní problémy Slovenska. Normální člověk by řekl, že korupce a selhávání státu. A oni dlouhodobě zpracovávají své posluchače v tom smyslu, že nikoliv, že hlavními problémy jsou nevládní organizace, Amerika a Brusel.
To je ten způsob, jak dezinformace ovlivňují volby. Volič se nerozhoduje podle toho, co by měl stát dělat, nebo jak by jeho fungování politici měli zlepšovat. Ale podle fiktivních hrozeb. To poselství je neřešte korupci, řešte nevládky. Tlačí narativ o tom, že existují protislovenští nepřátelé, jimiž mají být média, liberálové a nevládky a ty je třeba eliminovat.
A tím pomáhají politikům. Protože když pak my novináři napíšeme něco kritického třeba o Pellegrinim, tak si čtenář řekne: „Ale to píší zaprodaná, protislovenská, mainstreamová média, kterým se nedá věřit.“
Pokud chcete něco konkrétního, tak třeba na Korčoka si vymysleli, že byl agentem StB. To je takový typický jednorázový hoax, který ale sám nic nezmění.
Liší se podoba dezinformací podle toho, na koho cílí?
Především platformou. Když cílí na voliče středního věku, tak jdou na Facebook, kde fungují statusy, fotky či články. Když chtějí oslovit mladé, tak jdou na TikTok, kde fungují krátká videa.
Co se týká obsahu, tak na starší nejvíc funguje nostalgie po komunismu, po Rusku. Na mladé moc nevím, ti většinou volí liberální strany. Roli možná hrají ty „tradiční hodnoty“.
Ale myslím, že nejzajímavější jsou pro ně lidé na Facebooku. To je početná střední generace, tam jede nejvíc ta proruská, protizápadní a protimainstreamová linie ve smyslu „cokoliv, co řeknou média, je lež“.
Dá se říct, kolik lidí je dezinformacemi nyní ovlivněno?
Minimálně polovina populace. To vychází z dat, která získal Globsec. Když nabídnete nějakou konspiraci, třeba že svět ovládají zlé elity budující totalitní světovládu, tak to za pravdivé tvrzení označí asi polovina populace. Polovina také souhlasí s dezinformací, že za rusko-ukrajinskou válku může Amerika nebo Ukrajina.
Mají i data z Česka a je jasně patrné, že na Slovensku jsme na tom o mnoho hůř. To, co vám na Slovensku řekne polovina populace, vám v Česku řekne jen asi čtvrtina.
Čím to je?
Rusofilie má na Slovensku z minulosti hlubší kořeny, byla tu přítomnější už za doby národního obrození. Také sentiment po komunistickém režimu je tu silnější než v Česku.
A k tomu je tu větší nedůvěra k institucím. Lidé nevěří tak moc třeba lékařům, že covid skutečně škodil, nevěří médiím, že za válku může gauner Putin.
Další problém je, že mnoho mladých a chytrých lidí, kteří dezinformacím nevěří, ze Slovenska utíká. Když jich do Česka nebo dál na Západ odejde na dvě stě tisíc, tak v populaci chybějí. Je to jedno s druhým.
Jak se slovenská společnost dezinformacím brání? Říkáte, že přesvědčovat ty, kteří už jim věří, nemá smysl, tak co se dá dělat?
Například využívat sociální sítě. Mluvit tam o tom, o čem mluvíme teď. Tam si lidé tvoří názory. No a systémově je potřeba mediální výchova, příprava lidí na sociální sítě a jejich fungování už ve školách. Když už člověk na Facebooku je, tak už je pozdě. Důležitá je prevence. A taková mediální výchova se moc nedělá ani u vás.
A dělá to na Slovensku někdo?
Dělal to trochu stát, ale Smer to po vstupu do vlády rozmetal. Takže je to na občanech. Existuje třeba dobrý profil na Instagramu Mladí proti fašizmu, věnují se tomu některé nevládky, Slovenská debatná asociácia, média se trochu snaží na to upozorňovat. Ale podstatné je, že stát to nedělá, jsou to jen občanští aktivisté.
Sám dezinformace vyvracíte. Potýkáte se s hněvem davu na sítích?
Ano, potýkám, ale je to nesrovnatelné s tím, co zažívají ženy novinářky. Protože když se chce internet na někom vybouřit, tak žena je o mnoho vděčnější cíl. To vůbec nesouvisí s tím, kdo má pravdu. Řeší se, jak ta žena vypadá, jaký má osobní život, přejí jí znásilnění a aby nemohla mít děti a podobně.
S takovým typem hejtu se já nesetkávám. Mně říkají, že jsem nějak protislovenský. Ale je to skutečně nesrovnatelné s tím, co potkává ženy. Nemusejí být přitom ani veřejně aktivní. I když se málo známá žena ozve na sociálních sítích, hned se do ní pustí.
Vyvolal ve vás ten hejt někdy obavy o vlastní bezpečnost?
Já jsem několik trestních oznámení podával kvůli výhružkám, ale potřebu institucionální ochrany zatím nemám. Nejsem až tak vděčný terč. Nejsem tak známý a nejsem žena.
Novinář Denníku N s dlouholetou praxí v oblasti hoaxů a dezinformací. Provozuje účet na Instagramu nazvaný Krotíme hoaxy.
