Brazilský prezident Jair Bolsonaro je na zahraniční cestě v Moskvě, kde se ve středu setká s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, to vše v době napjaté situace mezi Ruskem a sousední Ukrajinou. To ale brazilského prezidenta příliš nezajímá, podle Lukáše Perutky z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy mu jde především o sebe a posílení mezinárodního obrazu před nadcházejícími volbami.
Brazilský prezident Bolsonaro přijíždí do Moskvy ve vypjatou dobu, co si myslíte o hrozbě invaze na Ukrajinu?
Těžko říct, na tom se neshodnou ani experti. Ohrožení určitě je, Vladimiru Putinovi do hlavy nikdo nevidí. Také je otázka, jaký on na to bude mít nakonec vliv.
V tom jsou si oba prezidenti podobní, u Jaira Bolsonara prý také ani jeho okolí neví, jak nakonec zareaguje.
Pro Brazílii je jak z hlediska mezinárodního kreditu, tak vnitřní politiky velkou pohromou. Byl zvolený jako protestní kandidát, ale myslím, že se voliči spíš rozhodovali tak, že chtěli potrestat předchozí zkorumpované vlády, ale už si nevšímali, koho volí do prezidentského úřadu. V tomto ohledu je Bolsonaro ještě mnohem více nepředvídatelný než Putin.
Pozvání do Ruska přišlo už loni na podzim, myslíte, že to mohl být už od té doby nějaký „zastírací manévr“?
Především je ta návštěva úplně nevhodná v této době. Liší se ale od ostatních. Zatímco evropští státníci jezdí do Ruska řešit problém ohledně Ukrajiny, tak Bolsonaro se nechal slyšet, že Ukrajinu řešit nebude, jen když se na ni Putin zeptá. Schůzka je podle něj dlouhodobá, v sázce jsou ekonomické zájmy Brazílie, a proto on do Moskvy jede. Je ale samozřejmě pod velkým tlakem jak od mezinárodního společenství, tak v Brazílii.
Že by to byl zastírací manévr, si úplně nemyslím. Jednak jsou oči celého světa upřeny na Ukrajinu, na tom Bolsonaro nic nezmění. To pozvání přišlo už dřív, první kontakty mezi Bolsonarem a Putinem byly už v roce 2019 a od té doby je pozvání pořád ve hře. Navíc u člověka jako Bolsonaro nemůžete spoléhat, že přijede. Vladimir Putin ho může využít jako čeření vod, ale že by to byl plánovaný zastírací manévr, to se mi nezdá.
Brazilský prezident následně jede za Viktorem Orbánem do Maďarska, takže se možná jen snaží navštívit spřízněné lídry po světě?
Bolsonaro spíš tak trochu poklekne před Putinem, ale vlastně i to, že je návštěva hodně medializovaná, mu hraje do karet. Jde mu především o jeho vlastní politické přežití. Ve volbách se mu nedávají úplně velké šance a je to i chaotickou zahraniční politikou, kterou vedl. Přivedl Brazílii do izolace, nikdo se s ním nechce bavit a řekněme, že režimy jako Putinův nebo Orbánův jsou těmi posledními, na kterých může brazilské veřejnosti ukázat, že ho ještě někdo bere vážně.
Volby se blíží
Hraje brazilský prezident tedy především o sebe? Jeho popularita setrvale klesá, může mu v říjnových volbách pomoci, když vylepší obraz země v zahraničí?
Myslím, že ve volbách bude rozhodovat to, co nyní rozhoduje po celém světě, a to je covid. Ten je z hlediska jeho administrativy absolutně nezvládnutý, takže prostor jeho znovuzvolení v demokratických volbách je minimální. Jejich podobu uvidíme, jsou tam určitá rizika. Myslím si, že bude hrát větší roli vnitřní politika. Státy vůdcovského typu se vždycky snaží odvrátit pozornost od domácích problémů. Tady se mu naskytla dobrá příležitost ukázat, že Brazílie je pořád velmoc a tím vyjít vstříc těm Brazilcům, které tohle zajímá.
Když to vezmu z druhého pohledu, co může získat Rusko a prezident Putin od Brazílie?
U Brazílie je jednoznačně obchodní zájem, patří k největším obchodním partnerům Ruska v rámci Latinské Ameriky. Ne že by byla výměna nějak veliká, Rusové se podílí tuším okolo dvou procent. Kromě hnojiv, které Rusové do Brazílie vyváží, bych zmínil zemědělské produkty a nerostné bohatství, které Brazílie vyváží do celého světa.
U Putina je o Brazílii zájem jako o odbytiště, je to samozřejmě atraktivní lokalita pro ropný, plynárenský průmysl, zbrojařský nebo pro bezpečnostní spolupráci. Nákup zbraňových systémů je jedno z témat, které se bude v Moskvě řešit.
Nemyslím si ale, že Bolsonaro může nabídnout Rusům kdo ví co. Bývalý brazilský prezident Luiz Inácio Lula da Silva si s Putinem také velmi dobře rozuměl. Ten bude pravděpodobně vítězem brazilských voleb, takže se dá očekávat kontinuita. Bolsonaro ale může být o něco tvárnější, dá se očekávat, že v Moskvě může podepsat cokoliv.
Padaly i spekulace, že by současný prezident Bolsonaro mohl po Rusech chtít, ať ovlivní nadcházející volby, přijde vám to reálné?
Je to spíše úsměvná spekulace. Ano, ruský kybervliv tam bude, ale je zajímavé, že třeba Russia Today, což je hlásná trouba ruského režimu, v Brazílii nepůsobí, nemá portugalskou mutaci. A hlavně, jak jsem zmiňoval, Putin se domluví i s Lulou da Silvou, takže není v jeho zájmu se do voleb angažovat.
Otázkou ale je, jestli budou volby demokratické. Sám Bolsonaro prohlásil, že budou zmanipulované, přistupuje na takovou tu trumpovskou rétoriku a můžeme říct, že hrozí i vojenský převrat. Nechci se pouštět do spekulací, ale hovoří se o možnosti toho, že by byl Bolsonaro udržen u moci vojenskými složkami, se kterými má velmi dobré vztahy.
Každopádně i když bude končit, tak Brazílii čeká takový šok, který jsme viděli i v USA, když odcházel Trump. Bolsonaro má spoustu fanatických fanoušků, u kterých je otázka, co udělají třeba po volbách, které prohrají. Určitě budou volby zajímavé, ale vměšování Ruska do voleb se mi zdá přitažené za vlasy.
„U Bolsonara člověk neví, co bude zítra“
Sám Bolsonaro se označuje za fanouška bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa, bude sám stejnou „anomálií“ v politické historii Brazilii, po které se vrátí tradiční politici?
On sám je také spíše z ranku protestních voleb, než že by lidé v Brazílii akceptovali Bolsonarovu rétoriku. Skalních fanoušků nemá nad těch padesát procent. Vlády předtím se zdiskreditovaly a zapojily do korupce, která je v Latinské Americe všudypřítomná. A Bolsonaro se tam zjevil jakožto pravicový populista, který toho mnoho nasliboval, aniž by měl reálně šanci věci uvést v činnost.
Problém Brazílie byl a je, že Bolsonarova strana nezískala významnou většinu v kongresu, takže to ho limitovalo, ale řekl bych, že i jeho vláda byl naprostý chaos. Donald Trump ještě vládl v určitých mantinelech, u Bolsonara člověk neví, co bude zítra.
Pokud se ale do čela Brazílie opět vrátí prezident Lula, co se stane s „naštvanými“ voliči? Neměla by se politická reprezentace více „poučit“?
Po demokratizačním procesu, který v Latinské Americe probíhal ve stejné době jako u nás, tam byla spousta nadějí. Ale politikové jak zleva tak zprava důvěru zklamali, ať už kvůli tomu, že upřednostňovali svoje osobní zájmy nad vládou a lidem. To vede k frustraci, kdy se volí lidé jako Bolsonaro, protože volič už neví kudy kam. Levice špatná, pravice špatná, tak zkusíme najít kandidáta mimo.
To koneckonců byla i Trumpova rétorika „nejsem jako politici, přicházím z venku“, ale pak to dopadá tak, jak to dopadá. I v případě Trumpa chaos, takže se zase voliči začínají vracet k těm tradičním stranám.
Pokud jde ale o Brazílii, tak myslím, že Lula nemá ještě nic jistého a může se objevit další kandidát, který se s ním do druhého kola dostane a může použít rétoriku „přece byste nevolili zkorumpovaného prezidenta, volte mě“. Uvidíme, kdo to bude, ale je zde prostor, že Bolsonaro bude nahrazen ještě dalším populistou.
Když se ještě vrátím k Rusku, jak se vlastně k němu staví lidé v Latinské Americe?
Jeho současná pozice částečně vyvěrá ze studené války. Když se podíváme na země přátel nejbližších, tak tam máme Kubu, Nikaraguu, což jsou země, se kterými Sovětský svaz spolupracoval. K těm se dnes řadí nově třeba Venezuela, ale obecně se Rusové soustředí na strategická partnerství, která nejsou ani tak motivována vzájemnými vztahy jako spíš odporem zemí k vlivu Spojených států v Latinské Americe. Následně tedy hledají různé spolupracovníky a Rusko jim v tomto vychází vstříc.
Oproti Sovětskému svazu jsou ale Rusové mnohem opatrnější, protože si pamatují dobu, kdy sponzorovali režim na Kubě a dnes se ta spolupráce objevuje spíše na bázi osobních vztahů, ale nikoliv v podobě intenzivní ekonomické spolupráce. Potom mají Rusové zájem o odbytiště některých bohatších států jako Mexiko nebo Brazílie, které dohromady tvoří asi padesát procent obchodních vazeb v regionu.
Rusko se také snaží zapůsobit propagandou. Od roku 2009 působí v Latinské Americe španělská mutace Russia Today, která vypadá opravdu bizarně. Nejde tam ani tak o to, vykreslovat Rusko v dobrém světle, jako spíš Spojené státy v tom špatném. Nevede to ale úplně k výsledku, sympatie s Ruskem má v Latinské Americe asi čtvrtina obyvatel, což je velmi malé číslo.
Velkým zklamáním byla také vakcína Sputnik, kterou Rusové naslibovali od Mexika po Brazílii a nakonec to dopadlo tragicky, protože nebyli schopni splnit dodávky. Například Guatemala nakonec od smlouvy úplně odstoupila, protože místo osmi milionů jim dali snad jen půl milionu dávek. To byla velká prohra Ruska v Latinské Americe.
Důležité je Rusko například pro Venezuelu, která se snaží udržet na živu, ale i Venezuela si od nich musí vzít úvěr. Pokud ten režim, jako třeba Bolívie nebo Ekvádor, nemá takový ekonomický potenciál, tak víceméně se spolupráce odehrává spíše strategicky než ekonomicky.
Budoucnost Latinské Ameriky
Jak je na tom vlastně nyní Latinská Amerika celkově? Půjde ekonomicky nahoru? Může tam hledat Rusko trhy, které třeba v Africe obsadila Čína?
Čína velmi působí i v Latinské Americe. Myslím, že region asi půjde ekonomicky nahoru. Venezuela, Brazílie, Argentina jsou závislé na cenách ropy, která stoupá. Otázka je, jak to bude v dlouhodobějším horizontu, řada těch zemí funguje jako v 19. století, tedy jako surovinové základny ekonomicky rozvinutých států, od kterých nakupují finální produkty.
Čína je tam poměrně vlivná a spousta režimů už jí má ale plné zuby, to vidíme i v Africe. Rusové tak mohou fungovat jako dobrá diverzifikace, státy se snaží co nejvíce rozprostřít paletu nákupčích surovin, prim ale budou pořád hrát Čína, Spojené státy a Evropská unie, Rusko je z ekonomického hlediska trpaslíkem v Latinské Americe.
Když říkáte, že země Latinské Ameriky ekonomicky fungují jako v 19. století, jak by se z toho mohly někdy dostat?
Asi nejdále je v tomto Mexiko, takže u něj by se mohly inspirovat. Mexiko má ale specifické podmínky, v roce 1994 vstoupilo do Severoamerické zóny volného obchodu (známe jako NAFTA), blízkost Spojených států v tomto Mexiku velmi pomáhá. Myslím, že to bylo vidět na krizi v roce 2015, kdy šla dolů cena ropy a latinskoamerické státy tím byly poznamenány právě s výjimkou Mexika, které už tehdy mělo velmi diverzifikovanou ekonomiku.
Můžeme ho porovnat s Českou republikou, do značné míry je to montovna Spojených států, investují tam automobilky Nissan, Hyundai nebo Kia, takže Mexiko je čtvrtým největším producentem aut na celém světě. Snaží se ale tlačit nejmodernější technologie, hovoří se třeba o druhém největším městě Guadalajara, které odborníci považují za takové Silicon Valley Mexika.
Je jasné, že Mexiko čeká spousta práce, ale myslím, že tudy vede cesta. Postupnými kroky modernizovat ekonomiku, pokud je to možné, tak tlačit na průmysl a nové technologie a postupně zvyšovat kupní sílu obyvatel.
Mexiko bylo velmi prozíravé a kromě dohody s USA má také dohodu o volném obchodu s EU a vidíme, že díky tomu je Mexiko zajímavé i pro Českou republiku. V dnešní době patří mezi našich top 20 obchodních partnerů, dokonce na americkém kontinentu jsou číslo dvě hned po Spojených státech. Kanada nebo Brazílie českou ekonomiku tolik nezajímají.
Latinská Amerika je region, který nám je jako Evropanům kulturně nejbližší, ale na druhou stranu je mnohem dynamičtější a výbušnější, takže je otázka, co se tam bude dít za pár let.
