Seriál Kukačky, který právě vysílá Česká televize, připomíná atmosféru, ve které Česko žilo na podzim roku 2007. Zpravodajská, bulvární i lifestylová média tehdy několik týdnů plnily zprávy o dvou rodinách, kterým v třebíčské porodnici vyměnili děti. Se dvěma páry rodičů, které skoro rok vychovávaly cizí dítě jako vlastní, a pak přistoupily k výměně, natáčela vysočinská redaktorka České televize Blanka Poulová. Právě s ní pořad Newsroom ČT24 v pravidelné rubrice Kauzy tentokrát připomenul záměnu dětí.
Byl to spíš příběh pro seriál než ze života, přesto se nejdřív odehrál v reálném světě a teprve po letech se stal volnou inspirací pro televizní dílo. Záměna miminek se v roce 2007 stala nejsledovanější mediální kauzou v Česku, zmiňovala ji i některá zahraniční média. Začala testem otcovství, pokračovala hledáním rodiny se stejným osudem a skončila návratem dětí k biologickým rodičům a na nemocnici vysouzenými třemi miliony korun.
K rodinám, které prožívaly to, co by nikdo jiný nechtěl, se i s kamerou dostala redaktorka České televize Blanka Poulová. Celý případ tak mohla sledovat o něco lépe než ostatní novináři. „Byla jsem mezi prvními, koho rodiny pustily domů. Důvěřovaly nám i proto, že jsme byli z České televize. Pro mě to byla výhra, ale zároveň i velký závazek,“ vzpomíná redaktorka na čtrnáct let staré události, které teď ožily seriálem Kukačky.
Zachovat si nadhled
O to víc byl případ pro Poulovou, tehdy už matku dvou dětí, náročný. Týdny se nevěnovala takřka ničemu jinému, téma ji pohltilo pracovně i osobně. „V první fázi šlo o získání informací. Toho, co všichni chtěli vědět. V další fázi šlo o zachování si nadhledu, ustát to bez emocí, protože to bylo náročné. Bylo to totiž téma v práci, doma, potom s kamarády, s kolegy novináři. Náročný čas,“ říká Poulová.
S rodinami byla i v nejnáročnější chvíli, v době, kdy si v porodnici vyměněné děti vrátily zpátky. Odehrálo se to 10 měsíců od narození holčiček. Tehdy zkušená novinářka Blanka Poulová emoce neudržela: „Musím se přiznat, sama jsem to obrečela. Když vidíte oči dětí a maminek, jak milují své dítě i přesto, že není jejich biologické. Bylo to strašně složité – toužily jak po svém biologickém dítěti, tak i po tom, které vychovávaly.“
Zajímala ji samozřejmě i druhá strana, ptala se v třebíčské porodnici na to, jak se to mohlo stát a kdo je za chybu zodpovědný. Natáčela také se zdravotní sestrou, která záměnu kvůli chybě v dokumentaci zavinila. „Jen jsem zaměnila dokumentaci, ani jsem je nenesla matkám,“ odpověděla sestra na otázku Poulové, zda to byla ona, kdo děti vyměnil.
Nikola Veronika a Veronika Nikola
Událost měla dohru u soudu, nemocnice rodinám nabídla odškodnění ve výši 300 tisíc korun. Až Nejvyšší soud v roce 2011 rozhodl, že rodiny mají dohromady dostat 3,2 milionu korun.
Blanka Poulová je s oběma domácnostmi stále v kontaktu. Letos s nimi chce opět natáčet, protože „vyměněným miminkům“ bude v prosinci 15 let. Obě rodiny pro ni navíc představují to, že kde je vůle, je i cesta.
„Na to, čím si musely projít, se s tím krásně vypořádaly. Holčičky si vyměnily, to muselo být obrovsky náročné, jako máma si to nedokážu vůbec představit. Zadruhé, daly jim dvě jména. Holčičky se jmenovaly Nikola a Veronika, teď má každá dvě křestní jména, jedna je Nikola Veronika a druhá Veronika Nikola. A zatřetí, rodiny zůstaly spolu, žijí si krásný život, mají další děti. Brožovi mají chlapečka, Čermákovi holčičku a jsou zřejmě spokojeni i přesto, že si prošli tím, čím si prošli,“ uzavírá Poulová.
