Za Lužánkami se sportovalo už před sto lety. Brňané si oblast vybrali sami

Sportoviště za Lužánkami si lidé nepřipomínají jen kvůli historickým zápasům fotbalové Zbrojovky a hokejové Komety. Do zimní haly se jezdilo z celého regionu i na lední revue. Fotbalový stadion se zase využíval i na takové akce, jako byl koncert světově proslulé kapely Metallica. Dnes, kdo si nejde zaplavat do jediného padesátimetrového bazénu v Brně, tohle území v blízkosti centra města míjí. Přestože si ho milovníci sportu našli úplně sami už před sto lety.

Od vzniku Československa až do devadesátých let sport „za Lužánkami“ fungoval. Vše změnila až sametová revoluce, kdy přestalo mít město na celé území vliv. Postupně ho ovládli soukromníci, kteří měli o využití místa poněkud jiné představy.

Od té doby střídající se politické reprezentace Brňanům slibují, že se sport na místo vrátí. Zatím ale vždy jen před volbami a neúspěšně. Městu sice patří v lokalitě pozemky, ale ne stavby, které na nich nově vznikly v dobách novodobého kapitalismu.

Poučná historie – typicky po brněnsku

Sportovní areál za Lužánkami je jedním z nedokončených strategických projektů meziválečného Brna. Právě v době rozvoje města byl stejně důležitý jako rozvoj jižního centra, dnes známého kvůli léta trvajícím sporům o „přesun“ brněnského nádraží.

Historii Lužánek popsali v roce 2014 architekt Jaroslav Sedlák a historička architektury Šárka Svobodová v publikaci „Na prahu zítřka. Brněnská architektura a vizuální kultura období socialismu“.

Idea vytvořit obrovský sportovní komplex měla své důvody. Po vzniku republiky v roce 1918 a vzniku takzvaného Velkého Brna – připojením 25 obcí – vyvstala potřeba najít zázemí všem sportovním organizacím, které v té době v Brně fungovaly. Město žádný velký sportovní areál nemělo. Hledalo proto místo, kde by mohl vzniknout. A našlo. V blízkosti historického centra zvaném Planýrky.

Sportoviště za Lužánkami v návrhu architekta Bohumila Fialy
Zdroj: Na prahu zítřka. Brněnská architektura a vizuální kultura období socialismu (2014)

„Oblast, jinak také označovaná jako Smetlisko, byla kdysi rybníkem a po jeho vysušení dlouhodobě sloužila k vyvážení sutin a jiného odpadu. Díky tomu zůstalo celé území o rozloze 50 hektarů nezastavěné s výjimkou asi padesáti malých domků jedné z řady brněnských nouzových kolonií,“ uvádí autoři.

Bylo to navíc přirozené. Už tehdy na něm fungovalo několik tělovýchovných jednot, cvičiště policejních psů, tenisové kurty nebo jízdárna.

V roce 1922 se tam konala první zemská spartakiáda. Snaha vybudovat právě na tomto místě zázemí pro hokej a fotbal přišla s popularitou obou sportů a přípravy začaly už v roce 1935. Velkorysá plocha v blízkosti městského jádra se přímo nabízela. Už tehdy bylo přitom stavění na zelené louce upřednostňováno stejně jako dnes.

V roce 1922 se za Lužánkami konala první zemská spartakiáda
Zdroj: Na prahu zítřka. Brněnská architektura a vizuální kultura období socialismu (2014)

Všechny snahy ale přerušila druhá světová válka. Touha po velkolepém areálu ale nikdy neusnula, a tak z pera architekta Bohumila Fialy vzešel první návrh rozsáhlého sportovního komplexu. Po válce se měly „Lužánky“ stát největším sportovním střediskem tehdejší Československé socialistické republiky. Hotovo mělo být v roce 1950.

Dominantu měl tvořit atletický stadion, jehož součástí by byly i fotbalové hřiště, zimní stadion, cyklistické hřiště, tenisové dvorce, ale také hřiště na odbíjenou, basketbal, dům sportovců se zimními lázněmi, tělocvičnou a sálem.

Jediné, co se skutečně podle Fialova plánu vybudovalo, byl zimní stadion. V roce 1947 jako druhý v zemi disponoval umělou ledovou plochou, zato však největší v tehdejším Československu. Měl kapacitu 12 tisíc diváků a nesl jméno Benešův národní stadion. Mimo sezonu sloužil jako letní kino a až v roce 1962 byl kvůli vysokým provozním nákladům zastřešen.

Zimní stadion po dokončení
Zdroj: Na prahu zítřka. Brněnská architektura a vizuální kultura období socialismu (2014)

A zase zpoždění

Fotbalový stadion se dočkal otevření až o pět let později. „V navážce z odklizených trosek domů po druhé světové válce, které místy dosahovaly výšky až sedmnácti metrů, se drenážovalo fotbalové hřiště a začalo se s úpravou lehkoatletické dráhy. Podobně jako při výstavbě zimního stadionu zajišťovali pracovní sílu z velké části brigádníci. Ve své první stavební fázi byl tedy fotbalový a lehkoatletický stadion dokončen na podzim roku 1953, kdy jeho provoz zahájilo utkání družstev DSO Baníku a Dynamo Moskva,“ uvádí Sedlák a Svobodová. Po přístavbě tribuny na konci padesátých let měl kapacitu 50 tisíc diváků a byl jedním z největších v republice.

Fotbalový stadion za Lužánkami před dokončením
Zdroj: Na prahu zítřka. Brněnská architektura a vizuální kultura období socialismu (2014)

S letní a zimní plovárnou se ve Fialově plánu počítalo také, na investiční plán ale došlo až v roce 1964. Počítal s vybudováním krytého bazénu s tribunou, gymnastickou tělocvičnou, nocležnou a letní plovárnou se dvěma sportovními bazény a venkovní tribunou.

Jak uvádějí Sedlák se Svobodovou, po mnoha průtazích ve výstavbě, způsobených zejména vlastnostmi základové půdy a složitostí inženýrských či technologických opatření pro specifický provoz, byla první etapa plaveckého stadionu výrazně časově zpožděna a dokončena až počátkem roku 1979. K realizaci dalších etap už nikdy nedošlo.

„Oproti původnímu záměru vytvořit za Lužánkami z urbanisticky nedořešeného území atraktivní rekreační zónu v zeleni, se plavecký stadion stal spolu se sousední gymnastickou halou dalším solitérem bez přímého vztahu k již existujícím sportovištím a bezprostřednímu okolí,“ píší autoři.

Staveniště kryté plavecké haly
Zdroj: Na prahu zítřka. Brněnská architektura a vizuální kultura období socialismu (2014)

Éra Lubomíra Hrstky

O deset let později, v divokém privatizačním období, kdy většinu území Za Lužánkami (kromě plaveckého stadionu), ovládl bývalý hokejista a majitel brněnského fotbalového klubu Lubomír Hrstka, mělo dojít k radikální změně. Plány z třicátých let překryla nezkušenými politiky posvěcená komerce a hlad po prostorách určených k zábavě.

V roce 1993 otevřel Hrstka hotel Boby s diskotékou, kasinem a restaurací, nákupní centrum a další stavby, které se neměly šanci uživit. Diskotékou pro dva tisíce lidí přitom podnikatel, který se zadlužil, naprosto přecenil kupní sílu Brňanů, prodražila se i samotná stavba hotelu kvůli nestabilnímu podloží. Na údržbu a rozvoj sportovišť už mu nezbyly peníze. Kvůli pohledávkám za stovky milionů skončil v insolvenci a nakonec i ve vězení, a jeho majetek se po jednotlivých nemovitostech rozprodal v roce 2003 v dražbách.

Nezískalo ho ale město, i když se podle v té době už poučených politiků o to snažilo. Na rozdíl od soukromých dražitelů bylo vždy v nevýhodné pozici. Mělo zastupitelstvem odsouhlasený limit, do které dražební částky může jít, a tak se mu nepodařilo vydražit jediný objekt z Hrstkova impéria, který se po kusech rozprodával.

Jak se vypořádat?

Dnes pro Brno potřebný majetek drží už jen podnikatel Libor Procházka, který se s městem léta soudí kvůli tomu, že jeho chodníky, osvětlení, anebo třeba lavičky užívají obyvatelé města. Je přitom ochoten se ho vzdát, ale jen za další nemovitosti. O to se snaží už od roku 2006, kdy ho poprvé oslovila ODS, po ní ČSSD a nakonec v roce 2016 vládnoucí koalice v čele s ANO.

Pro politiky jsou přitom nároky Libora Procházky léta důvodem svárů. A hádají se kvůli nim i dnes. Jedni nesouhlasí, aby se s ním směňovaly historické nájemní domy. Jiní, aby se mu dával vůbec nějaký městský majetek. Vidina obnoveného záměru udělat v oblasti za Lužánkami centrum brněnského sportu, jak si ho naplánovali před sto lety sami Brňané, je tak stále v nedohlednu.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Regiony

Ve čtyřech obcích se volila nová zastupitelstva

Nové volby ve čtveřici tuzemských obcí přilákaly ve dvou z nich až polovinu voličů. V Úhercích na Lounsku měla kolem 15:00 odvoleno téměř polovina zapsaných voličů a v Lipníku na Mladoboleslavsku představovala k 16:00 volební účast 51 procent. Ve Vračovicích-Orlově na Orlickoústecku přišlo až 70 procent voličů. Naproti tomu v Cekově na Rokycansku hlasovalo dosud asi čtyřicet ze 140 oprávněných voličů, tedy necelých 29 procent, řekla zapisovatelka volební komise. Volební místnosti se uzavřely ve 22:00.
včeraAktualizovánopřed 6 hhodinami

Policie dopadla čtvrtou osobu podezřelou z teroru v Pardubicích. Soud ji poslal do vazby

Policie zadržela čtvrtou osobu podezřelou z účasti na teroristickém útoku v Pardubicích, je české státní příslušnosti. Okresní soud v Pardubicích ji odpoledne poslal do vazby. Zda jde o muže, nebo ženu, policie neuvedla. Zadržená osoba odmítla vinu a podala stížnost proti uvalení vazby. Policie po dalších podezřelých stále pátrá.
včeraAktualizovánopřed 6 hhodinami

VideoHázení kamenů z mostu trápí obyvatele Barrandova

Házením kamenů či jiných předmětů z mostů na silnice nebo dálnice se často baví skupiny dětí či lidé pod vlivem návykových látek. S takovým nebezpečným případem se nyní potýkají na pražském Barrandově. „Když jdou děti ze školy pěšky, tak se samozřejmě musí podívat na most, jestli tam někdo nestojí a náhodou někoho nenapadne hodit kámen,“ popisuje obyvatel městské části Praha-Hlubočepy Lukáš Chmelař trable, jimž místní čelí. Na problém si stěžují několik let. Lávka sice vypadá jako běžný chodník, ale ve skutečnosti jde o únikovou cestu. Přes zákaz vstupu tu denně projdou desítky lidí. Zabránit jim v tom například plotem s brankou podle správce nejde.
27. 3. 2026

Vítězkou ankety Zlatý Ámos se stala Adéla Langerová ze Zlína

Titul Zlatý Ámos pro nejoblíbenějšího učitele či učitelku v Česku získala Adéla Langerová ze Základní školy Mikoláše Alše ve Zlíně. Dětský Ámos, kterého uděluje dětská porota, putuje k Miroslavu Holubovi ze Střední průmyslové školy chemické v Ostravě. Ceny v pátek organizátoři udělili v Kongresovém sále pražského hotelu Olšanka. Cenu Ámos sympaťák z internetového hlasování na webu ČT :D získal Václav Úbl ze Základní školy Blatnice na Plzeňsku.
27. 3. 2026Aktualizováno27. 3. 2026

VideoSněhová královna tančí v Jihočeském divadle

Jihočeské divadlo se rozhodlo v tanečním představení převyprávět klasický pohádkový příběh Hanse Christiana Andersena. Inscenaci Sněhová královna vytvořili choreograf Paul Julius a hudební skladatel Jan Jirásek. Kombinuje klasický balet s dynamickými prvky moderního tance. Zůstává ale příběhem dívky Gerdy, která se vydává zachránit svého kamaráda Kaye poté, co jeho srdce zledovatělo.
27. 3. 2026

Karlova univerzita kvůli zpoždění kampusu Albertov nebude moci využít přes miliardu z plánu obnovy

Univerzita Karlova (UK) nebude moci kvůli zpoždění výstavby kampusu Albertov využít asi 1,4 miliardy korun z Národního plánu obnovy, řekl na pátečním jednání akademického senátu člen kolegia rektora pro provoz a vnitřní procesy Michal Zima. Pokračování projektu je podle něj nicméně jediným řešením, zakonzervování stavby za možnost nepovažuje.
27. 3. 2026

Policie vyšetřuje útok zápalnými lahvemi na Ruský dům v Praze

Na budovu Ruského střediska vědy a kultury v pražských Dejvicích hodil někdo ve čtvrtek večer několik zápalných lahví. Policie o tom v pátek ráno informovala na síti X. Po pachateli pátrá, podezírá ho z trestného činu poškození cizí věci. Ministerstvo zahraničí odsoudilo násilné útoky na jakékoliv objekty. Marija Zacharovová – mluvčí diplomacie Ruské federace, jež na Ukrajině páchá válečné zločiny na denní bázi – útok označila za „barbarský akt“.
27. 3. 2026Aktualizováno27. 3. 2026

Někteří aktéři fotbalové korupční kauzy způsobili škodu přes deset milionů korun

Škoda v korupční fotbalové kauze týkající se sázek na zmanipulované zápasy přesahuje u některých obviněných deset milionů korun, sdělil náměstek olomouckého vrchního žalobce Radek Bartoš. Její rozsah se podle něj u jednotlivých obviněných liší. Výše škody se může podle žalobců ještě změnit s ohledem na úkony týkající se zahraničních sázkových kanceláří. V kauze je obviněno 32 lidí, čtyři jsou ve vazbě. Zásah policie iniciovala fotbalová asociace, její etická komise zahájila 47 disciplinárních řízení.
27. 3. 2026Aktualizováno27. 3. 2026
Načítání...