Spor ostravské společnosti architekta Davida Kotka s městem Hořice a jeho starostou, také architektem Martinem Pourem, o podobu autobusového nádraží, které se podobá dříve postavené železniční zastávce v severomoravské Čeladné, skončí smírem. Pour jako autor architektonického návrhu hořické budovy žalobcům zaplatí a město na úřední desce zveřejní omluvu. Částku, kterou by měl Pour zaplatit, strany sporu nezveřejnily.
„Došlo ke shodě na základních parametrech návrhu dohody o smíru, a tím se předešlo zahájení soudního řízení. Tato dohoda pro město Hořice znamená, že nebude povinno k žádnému finančnímu plnění uplatněnému žalobním nárokem,“ vysvětlila radnice v tiskové zprávě vydané ve středu odpoledne.
Starosta Pour podle radnice nechtěl zatahovat město do vleklého a nákladného soudního sporu s nejistým výsledkem, který by měl povahu odborného sporu dvou architektů. „Jedná se o odborné a složité posouzení podobnosti studií, které by si vyžádalo zapojení soudních znalců,“ upozornilo město. Další podrobnosti s odkazem na dohodu o mlčenlivosti stran radnice neuvedla.
Hořice otevřely budovu autobusového nádraží, která se podobá o devět let dříve postavené železniční zastávce v Čeladné od PROJEKTSTUDIO EUCZ v září 2020. Martin Pour (Hořičtí patrioti), který byl tehdy místostarostou Hořic, už při otevření nádraží řekl, že podoba budovy byla inspirována zastávkou v Čeladné.
Právní zástupce žalobců u soudu uvedl, že o tom, že v Hořicích stojí podobná budova, se dověděli loni v létě a následně v září podali žalobní návrh. V něm požadovali finanční narovnání, zveřejnění rozsudku a omluvy na úřední desce Hořic a úhradu nákladů.
Inspirace, nebo kopie?
Pour po skončení jednání řekl, že už při zpracování studie na hořické nádraží architekta zastávky v Čeladné o hořickém projektu informoval. „Ve všech projektových stupních je uváděná tato inspirace, nikoliv kopie. My jsme to netajili, jak ze strany mé jako autora, tak města,“ řekl Pour. Samotnou dohodu o smíru nekomentoval. Komentář ke smíru médiím nedali ani žalobci.
Odbavovací budovu u autobusového nádraží osmitisícové Hořice otevřely téměř po dvaceti letech od dokončení samotného nádraží. Do té doby cestující chodili na toaletu do provizorní stavební buňky a ve druhé buňce byla informační kancelář. Stavba odbavovací haly stála deset a půl milionu korun a dalších dva a půl milionu úprava odjezdových stání a nástupišť.
V přízemní bezbariérové odbavovací haly jsou čekárna, informační kancelář, toalety, zázemí pro řidiče autobusů a úschovna kol. Fasáda objektu je z pískovce, který je pro Hořice typický, dalšími materiály jsou dřevo a beton. Zastávka v Čeladné je opláštěná obezdívkou z lícových cihel.
Částku, která vedla k dohodě, strany nezveřejnily
Strany sporu uvedly, že smír už dřív řešily, ale neúspěšně. Z vyjádření advokátů vyplynulo, že žalovaná strana při jednáních nabízela úhradu sedmdesát tisíc korun a omluvu, zatímco žalobci požadovali dva miliony korun.
Na následnou výzvu soudkyně, jestli jsou ještě ochotní jednat, se přítomní vyjádřili kladně. Soudkyně přerušila jednání a zhruba po pětačtyřiceti minutách se strany sporu vrátily do jednací síně s předběžnou dohodou o narovnání. Přesný návrh smíru nyní mají strany zaslat soudu, který by jej měl do 3. června schválit.
