V nemocnicích výrazně přibývá nebezpečného odpadu. Týká se to běžného odpadu i toho s označením „covid“. Zdravotnická zařízení hlásí až třetinový nárůst, což se projevuje i v nákladech na jeho likvidaci. Spalovny, které mají licenci infekční odpad pálit, fungují momentálně na hraně svých kapacit.
„Nárůst je minimálně třetinový, a to nejvíc od listopadu loňského roku do tohoto období. Samozřejmě nás to zatěžuje ekonomicky a zatěžuje nás to i provozně,“ uvedl provozní náměstek Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně Petr Voráč. Pracovníci odpadového hospodářství nemocnice nachodí denně i více než deset kilometrů.
Víc je nejenom ušlých kroků, ale také pytlů na odpad a samozřejmě i financí, které na jeho likvidaci padnou. Ve svatoanenské nemocnici je to zhruba o dvě stě tisíc korun měsíčně navíc než je běžné.
Spalovna zvládne devět tun odpadu denně
Podobně to vypadá také v nemocnici ve Vyškově. „S tím se dá počítat, že když tady máme čtyři covidové stanice, 91 lůžek obsazených, tak nárůst jednorázových pomůcek je obrovský,“ uvedl ředitel vyškovské nemocnice Zdeněk Horák s tím, že odpadu meziročně přibylo o více než třicet tun, což je nárůst o 32 procent.
Nebezpečný odpad končí ve spalovnách, ne každá ho však může likvidovat. Spalovny na to musejí mít licenci. Například ta v Pustiměři zvládne denně zlikvidovat až devět tun nebezpečného odpadu, ani to však nestačí. „Od prosince platí vyhláška, která umožňuje skladovat tento odpad delší dobu, tak aby ho bylo možné zpracovat,“ řekl mluvčí ministerstva životního prostředí Ondřej Charvát.
Doba skladování nebezpečného odpadu byla sice prodloužena ze 30 na 60 dní, ale i to je údajně málo. Na hraně jsou totiž i skladovací kapacity. „Jsme na dvojnásobku infekčního odpadu, kapacity pro termické zpracování jsou kritické. Ten nárůst nikdo nečekal, ani to, že to bude tak rychlé,“ uvedl technický ředitel spalovny SUEZ Petr Špičák.
Jak to zvládají firmy?
Nebezpečný odpad však musí od běžného oddělit nejen nemocnice, ale také úřady nebo firmy, a to kvůli antigennímu testování. V některých společnostech ho provádějí specialisté, tam, kde si musí firmy poradit samy, odpad také samy likvidují.
Například v brněnské pobočce stavební firmy Inset se lidé testují sami. Každý z osmnácti zaměstnanců se musí sám postarat o vzniklý odpad po provedení testu na koronavirus. „Máme tady nachystané mikrotenové sáčky, které splňují požadavky. Veškerý odpad se zabalí do sáčku, uzavře a pak už smí jít do komunálního odpadu,“ řekl ředitel brněnské divize Inset Luděk Záleský.
Firmy i jednotlivci, kteří se testují sami, by měli podle nařízení ministerstva životního prostředí odpad odnést do černých popelnic do 24 hodin. Při použití antigenních testů totiž stále zůstává malé riziko, že testovaný člověk je i s negativním výsledkem pozitivní.
Mnohem více odpadu vyprodukují například v testovacím centru na brněnském výstavišti, jde o desítky kilogramů denně. „Máme dva typy toho odpadu – infekční a takzvaný poloinfekční. Infekční je samozřejmě všechen materiál, který přišel do kontaktu se vzorkem klienta, a poloinfekční jsou všechny obaly,“ řekla koordinátorka dobrovoníků společnosti Podané ruce Kristýna Kyánková.
