Armáda otevřela v Táboře komunitní centrum pro válečné veterány. Jde o čtvrté takové středisko v republice. Podobná centra už fungují v Praze, Brně a Olomouci. Veteránům nabízejí pomoc se zdravotními, psychickými i právními problémy, využívat mohou také prostory pro vzájemná setkávání. Komunitní centrum v Táboře sídlí v areálu kasáren Prokopa Holého.
Komunitní centrum v Táboře, které má sloužit především veteránům z Jihočeského a Plzeňského kraje, vzniklo přestavbou bývalé budovy okresního vojenského velitelství. Rekonstrukce a úpravy objektu trvaly pět let.
Loni komunitní centra v Česku poskytla pomoc přibližně pěti stovkám válečných veteránů. Kromě nich fungují také kontaktní místa v Žatci, Jihlavě, Liberci a Zlíně.
Válečným veteránem se stávají vojáci, hasiči, policisté nebo i civilisté, kteří dostanou od ministerstva obrany příslušné osvědčení. Podmínky stanovuje zákon, v současné době musí na zahraniční misi v místě ozbrojeného konfliktu strávit minimálně devadesát dnů.
Zdroj: ČTK
„Veterán si sám o pomoc nezavolá“
„Komunitní centrum není jen budova, ale i terénní pracovníci, kteří chodí za veterány. Veterán si sám o pomoc nezavolá, ale když za ním přijde voják, kamarád, tak se mu svěří,“ řekl v Táboře válečný veterán Milan Cisár.
Podle ministra obrany Jaromíra Zůny (za SPD) je Tábor městem úzce spjatým s armádou. Řada vojáků, kteří zde slouží v útvarech, zakládá ve městě a okolí rodiny. I když následně působí v jiných místech, do Tábora se vracejí. „Zřizováním komunitních center dáváme válečným veteránům najevo, jak si vážíme toho, že podstatnou část života věnovali službě vlasti,“ uvedl ministr.
Dodal, že mnozí veteráni si po ukončení vojenské kariéry nedokážou představit další uplatnění v civilním sektoru. Právě s tím jim mohou komunitní centra pomoci.
Šestnáct tisíc veteránů v Česku
Česká republika má přes šestnáct tisíc válečných veteránů. Naprostou většinu z nich tvoří novodobí veteráni, kteří prošli armádními misemi na Balkáně, v Afghánistánu, Mali nebo v Iráku.
Válečných veteránů z druhé světové války žije v Česku už méně než sto. Jejich počet se rychle snižuje a věk těch, kteří ještě žijí, se pohybuje kolem sta let.
