Zuzana Kyselková se narodila do neutěšeného poválečného období. Na rozdíl od staršího bratra Mojmíra, který byl na konci padesátých let perzekvován, pronásledovaná režimem nebyla, ale prosadit se pro ni nebylo jednoduché. V osmdesátých letech měla výtvarnice a keramička první výstavu. Byla natolik úspěšná, že mohla říct: „I z kýblu hlíny se dá uživit.“
- Seriál Paměťová stopa představuje osudy desítek lidí, kteří trpěli v totalitních režimech 20. století. Jde o lokální příběhy s nadregionálním přesahem. Dokumenty vznikají ve spolupráci s brněnskou pobočkou VHÚ Praha a AMERFO o.p.s.
Zuzana byla nejmladší ze tří sourozenců, kteří se narodili Marii a Mojmírovi Kyselkovým. Její otec byl v té době už významným architektem, spolupracovníkem Bohuslava Fuchse a autorem řady funkcionalistických budov v Brně.
„Já jsem se narodila devět dnů po válce, moji rodiče bydleli na konci války ve srubové chatě v Bílovicích, ale narodila jsem se v Brně, maminka to nějak do města zvládla,“ vypráví Zuzana Kyselková. „Maminka byla neskutečně zajímavá, tak otec, jak se korzovalo po Brně, vyskočil z tramvaje a honem na ni. No milovala ho celý život,“ pokračuje.
Sestra princezna Lada
Nejstarší bratr Mojmír se stal stejně jako otec architektem, sestra Marie herečkou. Její zřejmě nejznámější rolí byla Lada - princezna se zlatou hvězdou na čele. „Ona chtěla být vždycky baletka, herečka, její pokoj byl vylepený časopisy Kino revue, tam byly všecky ty americké herečky. Já jsem ji jako dítě zbožňovala, když mi půjčila nějaký hadřík, byla jsem štěstím bez sebe a cvičila se mnou a zpívala opery,“ vzpomíná na sestru Marii Zuzana.
Tatínek Zuzany se narodil před první světovou válkou 16. července 1902. „Byl trochu problematický od mala. V té rakousko-uherské armádě byli otcovi bratři Bohumil a Jaroslav. Otec se s nimi jako dvanáctiletý loučil a už je nikdy neviděl, to ho určitě hrozně poznamenalo,“ vysvětluje Kyselková.
Dědeček Leoš Janáček
Otec trpěl střídavými záchvaty zuřivosti a lítosti, které ho provázely celý život stejně jako skladatele Leoše Janáčka. Zuzana Kyselková v tom ovšem nevidí podobnost čistě náhodnou. Domnívá se, že Leoš Janáček by mohl být její děděček. Babička Františka totiž byla hudebně nadaná sběratelka lidových písní a Janáčkova blízká spolupracovnice. „Babička Františka byla pěkná mladá žena. Nevím, kdy mu začala nosit ty písně, ale nebylo by divu, kdyby si s takovou ženou něco nezačal. Ale to bychom museli mít Janáčkův vlas, abychom to zjistili a třeba by to nebyla pravda a to by byla škoda té historky,“ uzavírá.
