Premiéru má za sebou volné pokračování diváckého filmového hitu podle knihy Josefa Formánka. Na Úsměvy smutných mužů navazuje snímek Dvě slova jako klíč, rovněž podle předlohy stejného autora. Příběh odehrávající se po celém světě se také na různých místech v zahraničí natáčel, a to včetně ostrova Siberut v Indonésii, kde má spisovatel podle svých slov druhý domov. Do natáčení se zapojil rovněž tamní kmen, největším jménem v zahraničním hereckém obsazení je ale Pierre Richard.
Film Úsměvy smutných mužů, stejně jako autobiografická předloha Josefa Formánka, se odehrával v protialkoholní léčebně. V navazující novince Dvě slova jako klíč se vrací ústřední postava v podání Davida Švehlíka, větší prostor z původního obsazení dostává i Ivan Franěk, tedy filmový výtvarník Tomáš, který si v prvním příběhu zkomplikoval život – vedle alkoholu – aférkou s nevlastní dcerou.
Dvě slova jako klíč řeší vztahy mezi dětmi a rodiči, otázku viny a odpouštění. Šest příběhů z různých kontinentů se nakonec propojí v jeden. Režisér a scenárista Dan Svátek proto obsadil i zahraniční herce, mimo jiné francouzskou filmovou hvězdu Pierra Richarda. Zahrál si kněze.
Dojemný dopis pro Pierra Richarda
Natáčení českému štábu ale původně odmítl, cítil se starý. „Musel jsem mu napsat dojemný dopis, že ho obdivuju a že si ho všichni pamatujeme, jak nám zpříjemňoval život před rokem 1989, a on nakonec tu roli přijal, což bylo úžasné,“ prozradil Svátek.
Richard se tak v tuzemské kinematografii objevuje v krátkém čase už podruhé. Loni měl premiéru Vánoční příběh v režii Ireny Pavláskové. Natáčení štábu tehdy komplikovala protipandemická opatření. Štáb se nakonec vypravil přímo do hercova bytu.
Také Dan Svátek natáčel v zahraničních lokacích, a to i v exotičtějších, než je Francie. Třeba také v Himálaji, New Yorku, Japonsku nebo Indii, kde scénář muselo schválit tamní ministerstvo kultury. „Měli jsme scénu, kde otec a dcera prochází kolem žebráků. To se jim nelíbilo, že je to klišé,“ zmínil režisér jednu z připomínek indických úředníků.
Návrat k Mentawajcům
Josef Formánek domluvil natáčení na ostrově Siberut, který leží sto padesát kilometrů od Sumatry. Vrátil se do vesnice kmene Mentawajců, s nímž se díky předešlým cestám přátelí. Naučil se dokonce mentawajsky, mohl tak mezi místními a filmaři fungovat jako překladatel a konzultant.
Herci i štáb totiž bydleli přímo u kmene v džungli. „Není tam signál a hlavně jsme měli problém, jak dobíjet baterky. Takže se musel koupit agregát. A když už byl agregát, tak zase nebyl benzin,“ líčí ubytování mimo civilizaci Ivan Franěk.
Do natáčení se zapojili i samotní Mentawajci, včetně šamana. „Jednou jsme točili scénu, kdy se postavy Davida a Ivana účastní lovu. Mentawajci loví lukem a otrávenými šípy. Hodně jsem gestikuloval a kameraman Kuba Šimůnek suše pronesl, jestli by se radši neměl vyměnit šíp s otrávenou špičkou za dřevěný. Za chvíli jsem samozřejmě o hrot šípu zavadil. ‚Teď bys měl tak minutu nebo dvě života,‘ řekl klidně Josef,“ vzpomíná Svátek.
Spisovatel Formánek navštívil během posledního čtvrtstoletí ostrov devětkrát, strávil na něm přes rok života. „Paradoxně tam jsem si uvědomil, že moje místo je vedle mé rodiny. Velmi jsem obdivoval Mentawajce, ale pak jsem zjistil, že každý chlap tam je hlavně pro svoji rodinu. A já jsem si tam pak říkal: Co tady vlastně dělám? Moji milovaní jsou někde jinde,“ říká.
O pobytu u kmene napsal svůj prozaický debut Prsatý muž a zloděj příběhů, kniha se stala bestsellerem. Poznání, které si odnesl z džungle, se odráží i ve filmu Dvě slova jako klíč. Česká kina příběh začnou promítat 27. července. Film vznikl v koprodukci České televize.
