V češtině vycházejí paměti čínského umělce a aktivisty Aj Wej-weje, kritika nehumánních projevů nejen v Číně. V knize Tisíc let radostí a smutků líčí svůj dosavadní život i vzpomínky na svého otce.
„Myšlenka napsat tuto knihu mě napadla poté, co mě v roce 2011 policie vzala do vazby. Během tohoto období nucené izolace jsem cítil potřebu promýšlet svůj vztah s otcem Aj Čchingem,“ uvedl ke knize její autor.
Když ho po jednaosmdesáti dnech vazby propustili, začal nahrávat svůj příběh na pásek, aby zanechal podrobnou zprávu o událostech, dokud je měl v čerstvé paměti.
„Zažil jsem některé osobní boje a vážnější politické obtíže, s nimiž se potýkal i otec, a jako on jsem byl označen za nepřítele státu. Rozhodl jsem se tedy podat svědectví o jeho a o svém životě a podělit se o tyto vzpomínky se svým synem Aj Laem, jemuž v době mého zatčení byly právě dva roky,“ řekl Wej-Wej.
Vyprávění začíná roku 1910, kdy se narodil jeho otec, lyrický básník Aj Čching, muž osobně blízký Mao Ce-tungovi. Za takzvané Kulturní revoluce se však stal vyhnancem, čistil latríny v krutých podmínkách malosibiřské vesnice.
Umění v USA i Číně
Aj Wej-wej se záhy po přesídlení do Šanghaje rozhodl pro umění. Zprvu to byl film, ale při pobytu v USA počátkem osmdesátých let se přiklonil k výtvarnému umění.
„Léta bezcílného putování končí v New Yorku, kde se spřátelí s Allenem Ginsbergem a objeví Andyho Warhola, jehož dílo a pohled na svět se stanou jeho výtvarnou iniciací, a když se Aj vrací roku 1993 zpět do Číny, tentokrát do Pekingu, jeho popartový výtvarný projev tuto zkušenost do značné míry odráží,“ připomíná nakladatelství Paseka, které vydává Wej-wejovy paměti v češtině.
Začátkem devadesátých let se vrátil do Číny, akcent jeho konceptuálních děl se postupně posunul od společenské kritiky ke kritice čínského režimu. Otevřený střet s ním jej přivedl v letech 2011 až 2015 do domácího vězení.
Kromě životních osudů autor v knize líčí čínskou uměleckou scénu a její protagonisty na přelomu milénia, atmosféru a poměry v Číně po potlačení demokratického hnutí i vlastní snahu o svobodné umělecké vyjádření.
Kritika čínského režimu
Svými díly pranýřoval například kvalitu stavebnictví, která podle něj měla v roce 2008 za následek velké množství obětí při zemětřesení v S'-čchuanu. Materiálem pro jeho instalaci se staly zkroucené ocelové tyče z poškozených budov. Tragédie se odrazila také například v díle Had, které Aj vytvořil z pěti tisíc dětských batůžků. Připomínají stejný počet dětí, které zemřely při zemětřesení v nedbale postavených školách.
V posledních letech se věnoval i tématu migrace, například ve svém vůbec největším díle – Zákonu cesty – vytvořeném speciálně pro pražskou Národní galerii. Jednalo se o monumentální nafukovací člun s postavami 258 uprchlíků bez tváře.
Aj Wej-wej je znám také jako spoluautor (společně se švýcarskou firmou Herzog & de Meuron) návrhu futuristického olympijského stadionu pro hry v Pekingu 2008, přezdívaného Ptačí hnízdo. Později se ale od stavby zcela distancoval s tím, že vláda hry využívá jen pro svoji propagandu. Projekt zkritizoval jako megalomanský.
