Šánti, šánti, šánti. Před sto lety „atomová bomba“ básníka T. S. Eliota zanechala v poezii Pustou zemi

Před sto lety, 16. října 1922, vydal básník, esejista a dramatik T. S. Eliot jednu z nejvýznamnějších básnických skladeb nejen dvacátého století. Pustá země u příležitosti stého výročí vychází v novém překladu.

Říká se, že každá generace by si měla zásadní díla světové literatury znovu přeložit, natolik překlady zastarávají. Samozřejmě že pro některé to platí více, pro jiné méně, a jsou překlady, které, navzdory zubu času, se ctí přetrvávají. A jiné naopak snad ani neměly vyjít.

„Lepší řemeslník“ Ezra Pound

Pustá země (The Waste Land) vyšla poprvé 16. října 1922 v Anglii v prvním čísle časopisu The Criterion (který Eliot založil a následujících sedmnáct let vedl), nedlouho poté ve Spojených státech v listopadovém čísle časopisu The Dial a nakonec 15. prosince 1922 v knižní podobě v Americe; v Anglii pak vyšla Pustá země knižně poprvé v září 1923 v nakladatelství Virginie a Leonarda Woolfových Hogarth Press.

Vydání se ovšem od Eliotova rukopisu, který dokončil po přibližně roční práci v prosinci 1921 a kterému předcházelo básníkovo fyzické a psychické zhroucení, značně liší. Eliot jej totiž poslal svému příteli, americkému básníkovi a dalšímu velikánu poezie dvacátého století Ezru Poundovi, a ten jej, jak se píše v doslovu, kterým nový překlad opatřil jeho autor Petr Onufer, „podrobil zevrubné, co do rozsahu i dosahu, bezprecedentní revizi“.

Eliot nejenže Poundovy redakční zásahy víceméně v úplnosti přijal, ale navíc o několik let později svému příteli skladbu dedikoval a s odkazem na Danta ho označila za „il miglior fabbro“, tedy „lepšího řemeslníka“.

Duben je nejkrutější měsíc…

Významnou básní se Pustá země stala jednak díky metodě, již Eliot použil a již – pro zjednodušení – můžeme označit za mimořádně sofistikovanou koláž témat, jazykových vzorců, odkazů na různé mytologie i zcela světských motivů, cestopisů, Homéra i alžbětinských dramat, mystiků, buddhismu a také jisté nedopovězenosti a zároveň nejednoznačnosti. A jednak na významu získala prostě díky Eliotově (a Poundově) básnickému mistrovství.

Některé verše přitom pronikly i do kulturního, ba přímo popkulturního povědomí, jako třeba samotný úvod skladby, kdy část Pohřbívání mrtvých začíná následovně: „Duben je nejkrutější měsíc, plodí / šeříky z mrtvé země, mísí / paměť a touhu, budí / jarním deštěm mdlé kořeny.“

Pustou zemi Eliot zakončil slovy: šánti, šánti, šánti. Spojením, kterým končívají upanišady, náboženské texty tvořící základ pozdního hinduismu, přičemž mimořádně sečtělý Eliot je samozřejmě znal a stejně jako jinými posvátnými texty, i jimi se v básni nechal inspirovat. Podle vysvětlujících poznámek, jimiž svou básnickou skladbu doprovodil, je lze „chabě převést jako ‚pokoj, který přesahuje veškeré chápání‘“.

Ať již s Eliotovými východisky souhlasil, či ne, ať už se mu skladba „líbila“, či ne, v podstatě se s nimi i jejím odkazem musel vyrovnávat snad každý, kdo se hodlal po roce 1922 vážně věnovat poezii.

Onufer v rozhovoru pro Revolver Revue (RR) zmínil postesknutí Ezry Pounda, že báseň „bohatě stačila na to, abychom kvůli ní my ostatní zavřeli krám“, a podobně se vyjádřil další americký velikán, básník W. C. Williams, že po vydání Pusté země „byl náš svět dočista srovnán se zemí, jako by na něj dopadla atomová bomba, a naše odvážné výpravy do neznáma se obrátily v prach“.

Nový překlad

Je proto jen dobře, že můžeme Eliotovo mistrovské dílo, tento základní kámen soudobé poezie, číst i česky. Počítáme-li dobře, úplných nebo částečných překladů Eliotova opusu máme v češtině hned pět, z toho jsou tři kompletní.

Zdálo by se tedy, že pouštět se do nového je zbytečným luxusem a plýtváním energií, ovšem jak tvrdí autor nejnovějšího převodu, již zmíněný anglista Petr Onufer a zároveň redaktor nakladatelství Argo, jež báseň vydává, bylo to zkrátka potřeba. V rozhovoru pro RR zavrhl překlad Zdeňka Hrona (2002) jako zcela nevyhovující. Přísným Onuferovým kritériím neodpovídal ani překlad Jiřiny Haukové a Jindřicha Chalupeckého (1947).

Vůči překladu Jiřího Valji (1967), který zřejmě čeští čtenáři znají nejlépe, se lze dle Onufera – redaktora „jistě kriticky vymezovat, lze v něm najít dílčí pochybení […] ale nelze popřít, že to je překlad solidní a dotažený, překlad, který by bylo možné s čistým svědomím reeditovat i dnes“. Nakonec ale básnickou skladbu Pustá země přeložil Petr Onufer sám.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Zlatou palmu v Cannes získalo drama Fjord, Velkou cenu poroty má Minotaur

Zlatou palmu, hlavní cenu 79. ročníku filmového festivalu v Cannes, získalo drama rumunského režiséra Cristiana Mungia Fjord, informují agentury AFP a DPA. Velkou cenu poroty si odnesl Minotaur Andreje Zvjaginceva, ruského tvůrce žijícího v exilu.
včeraAktualizovánopřed 23 hhodinami

VideoNedostatek herců z řad menšin v Česku trápí filmaře. Lákají je proto příplatky

V Česku vzniká stále více seriálů pro globální publikum, které točí streamovací platformy jako Netflix nebo Amazon. Ty vyžadují diverzitu v obsazení, jenže sehnat různá etnika třeba do komparzu bývá v Česku problém. Agentury tak motivují možné kandidáty takzvaným etnickým příplatkem. „Myslím, že není úplně dobré tomu říkat etnický příplatek, to je nešťastné. Zavdává to podnět k diskuzím, zda se nejedná o diskriminační jednání, ale obecně vzato si myslím, že ne,“ komentuje to právník Petr Ostrouchov. Agentura Casting – Barrandov poznamenala, že nejde o český vynález, ale o globální průmyslový standard, který reaguje na místní demografii.
22. 5. 2026

Kdože? Do názvů kapel se dostala dědova známá, tělocvikář i pes

Zpráva o tom, že ve věku devadesáti pěti let zemřela Gretna Van Fleetová, by si místo v agentuře AP nejspíš nevysloužila, kdyby se podobně jako nebohá dáma nejmenovala i americká kapela. Rockeři z Greta Van Fleet (oproti nebožce bez „n“) jméno ničím slavné seniorky prostě jen zaslechli a přišlo jim jako dobrý nápad pro název. Obdobným způsobem se jména skutečných osob ocitla na plakátech i dalších hudebních skupin.
22. 5. 2026

Video„Lidé se nemění,“ říká Radůza k singlu o současné době

Ikonické postavy popkultury i nadčasové hodnoty víry, naděje a lásky mohou posluchači najít v novém singlu písničkářky Radůzy Jako bych žil v traileru. Má být osobní výpovědí o době, v níž žijeme. „Zaměřuju se na to, co mi připadá – mírně řečeno – zvláštní. Povrchnost, to, že zlo má krátkodobě mnohem větší efektivitu než dobro, které dlouho na něčem pracuje. Že se lidé stále honí za pozlátkem. Ale to tak bylo vždycky, lidé se nemění,“ uvedla Radůza ve Studiu 6 k nové písni. Kromě silného textu zaujme i videoklipem vytvořeným pomocí umělé inteligence.
22. 5. 2026

„Zlato, jak to rozvinout?“ Polská nobelistka překvapila přiznáním, že se radí s AI

Do debat o využívání umělé inteligence (AI) v psané tvorbě nečekaně přispěla nositelka Nobelovy ceny za literaturu Olga Tokarczuková. Polská spisovatelka totiž prozradila, že se při psaní radí s generativním modelem umělé inteligence.
21. 5. 2026

Mandalorian a Grogu vrací po letech do kin Hvězdné války

Filmová sága Hvězdné války se po sedmi letech vrací na plátna kin. Tentokrát v podobě dobrodružství maskovaného lovce odměn Mandaloriana a jeho zeleného společníka Grogua, tedy bez rytířů Jedi a světelných mečů. Nový snímek oddělený od hlavní dějové linie série cílí především na mladší diváky.
21. 5. 2026

VideoFilmové premiéry: Návrat Shreka a Hvězdných válek i hororový Pasažér

Po pětadvaceti letech se do kin vrací Shrek. Animovaný pohádkový příběh o zeleném zlobrovi získal Oscara a odstartoval úspěšnou filmovou sérii. Přichází také další dobrodružství ze světa Hvězdných válek. Na seriál o vesmírném lovci odměn navazuje celovečerní snímek Mandalorian a Grogu. Příznivci napětí mohou do kina vyrazit na snímek Pasažér. V něm se bezstarostná jízda po americkém venkově pro mladý pár změní v horor poté, co uprostřed noci zastaví u autonehody. Od tohoto týdne je také volně ke zhlédnutí na internetu dokument o vzniku české videohry Phonopolis, kterou studio Amanita Design vytvořilo z papíru.
21. 5. 2026

V Knihovně Václava Havla gradují spory s vedením

Knihovna Václava Havla je v ohrožení – odcházejí klíčoví lidé i sponzoři. Důvodem jsou spory s vedením instituce, včetně ředitele Tomáše Sedláčka. Knihovna funguje 22 let, spravuje odkaz a dílo Václava Havla, publikuje a pořádá i akce pro veřejnost. Pro veřejnost je tu zatím stále otevřeno. V Knihovně totiž chtějí skončit všichni její pracovníci – sedmnáct lidí ze sedmnácti, včetně dramaturga Jáchyma Topola.
20. 5. 2026
Načítání...