Ledové království II se po šesti letech pokouší navázat na animovaný hit ohromných rozměrů. Pokračování nijak nelpí na postavách, které diváci důvěrně znají z prvního dílu, a chvályhodně se vydává i do neprobádaných končin. Skutečným hrdinou pohádkového příběhu je totiž samo Ledové království a jeho skrytá zákoutí.
Je všeobecně známou skutečností, že Ledové království vydělává společnosti Disney zejména z prodejů merchandisingu. Filmy mají s uvedením do kin divákům po celém světě primárně připomenout, že značka stále může zdobit batoh i sešity vašeho dítěte. V roce 2014 se tohoto zboží celkem prodalo za více než pět miliard dolarů. V čem tkví tento bezkonkurenční úspěch?
Především se první Ledové království (2013) pyšnilo průhlednou jednoduchostí. Snažilo se navázat na éru disneyovské renesance z 90. let, kdy společnost slavila s Aladinem (1992) nebo Lvím králem (1994). Obnovilo také víru v kouzlo princeznovských šatů – taktika je to možná staromódní, nicméně brilantně účinná. S druhým dílem ale bylo třeba tento svět rozšířit. Krátké filmy Oslava v Ledovém království (2015) a Ledové království: Vánoce s Olafem (2017) ukázaly, že v podzámčí už není příliš co objevovat.
Rodinné vztahy a sněhulácký existencialismus
Uplynuly tři roky a královnu Elsu volá neznámý, pro ostatní neslyšitelný hlas. I malí diváci budou tušit, že má cosi společného s příběhem, který v úvodu filmu vypráví malým sestrám jejich královský otec. Nato říši stihnou síly čtyř přírodních živlů a na známých hrdinech spočine povinnost zjistit, co je rozlítilo. Na cestu do začarovaného lesa se vydává nejen Elsa se sestrou Annou, ale také Kristoff s věrným sobem Svenem a upovídaný sněhulák Olaf.
V pětičlenné partičce vzniká několik vztahových pilířů, na které se vyprávění soustředí. Zaprvé prochází zkouškou vztah Anny a Elsy. Ačkoli si slíbily, že před sebou nebudou nic tajit a ve všech situacích zůstanou spolu, v nebezpečí se poměry pochopitelně mění. Mocná královna nechce Annu vystavit nebezpečí, ta ale zase tuší, že křehčí Elsa bez podpory chřadne.
V druhé linii hledá Kristoff vhodnou příležitost k tomu, aby požádal Annu o ruku. Nové poměry mu jeho snahu ale poněkud komplikují. A konečně zatřetí – sněhulák Olaf se začíná zamýšlet nad svou absurdní existencí a stárnutím.
Ledový cestopis s magií
Žádnou z těchto rovin nelze mít za obzvlášť zdařilou. Situace Anny a Elsy povětšinou opakuje morální ponaučení z prvního dílu a Olafovo přemítání je jen záminka k pobavení, které vyprávění nikam neposouvá. Nejlépe je užito Kristoffova partnerského snažení, jež se humorně a s pravidelností vrací, žádnou velkou a napínavou zkouškou ale pro postavy není. Místo lidských, sněhuláckých a sobích hrdinů tak protagonisty supluje severskou mytologií inspirovaný svět.
Začarovaný les, do kterého skupina vstoupí, je kouzly spoutané a nebezpečné místo, jež křižují gigantičtí kamenní obři. V jeho hlubinách našli animátoři mnoho příležitostí k představení svého umu, zejména při simulacích přírodních živlů, jež se v akčních scénách spojují a vytváří ničivé síly. Hledání příčin nerovnováhy vede hrdiny k mnoha odhalením, které povědomí o kouzelném světě také obohacují.
Píseň na Oscara? Spíš ne
Z důvodu, že jsou postavy poněkud upozaděny a k závažným rozhodnutím se dostávají až v druhé polovině stopáže, postrádají jejich pěvecká vystoupení ráz předchozího dílu a rozloženy jsou do příběhu velmi nerovnoměrně. Úvod snímku tak řetězí popěvky v obdivuhodné kadenci, zatímco později jsou mnohonásobně vzácnější. Žádná z počátečních písní navíc nedosahuje dynamiky For the First Time in Forever z prvního dílu a stejné zklamání s sebou nese i nový singl Into the Unknown.
Již nyní lze s největší pravděpodobností prohlásit, že Into the Unknown nezopakuje zisk cen Grammy a Oscara za Let It Go z předchozího dílu. Ačkoli není hlas Idiny Menzelové o nic slabší (v češtině zpívá Monika Absolonová) a virtuální kamera krouží ještě rychleji, scéna neoplývá stejnou energií. Dané je to jistě i tím, že na rozdíl od Let It Go tentokrát s Elsou nespějeme k žádnému triumfu. Výhrou je pro Ledové království II jen rocková balada Kristoffa, která vtipně a přesně paroduje styl hudebních klipů 80. let.
Je sympatické, že tvůrci neustrnuli a rozšířili svět série novým směrem. Značku přitom nijak neznehodnocují a hračkářům obchod neztěžují. Limitem jim ale je figurkaření, které osciluje mezi úsměvným, bezvýznamným a občas trapným, a s tím spojená neochota s postavami více riskovat. Říše Ledového království má svá čarovná místa, bez dobrých průvodců ovšem zároveň hodně postrádá.
