Poezie je v pohybu a může být i zbraní, dokládá výstava v Liberci

Oblastní galerie Liberec připravila výstavu Poezie a performance. Název může znít nezvykle, ilustruje však jednu důležitou etapu umění konce minulého století.

Počínaje polovinou minulého století nastalo v současném umění, především v jeho experimentálnější poloze, období převracení a zpochybňování – a to i dosavadních výdobytků avantgardy. Zkrátka velké přehodnocování, k němuž by měla zákonitě každá nová generace tvůrců dojít.

Dělo se tomu tak v řadě proudů, jež dohromady skládaly celou tu bouřlivou dobu proměn, a to nejen ve výtvarném umění, ale i hudbě, vážné i populární, literatuře, a také – a to nelze pominout – i ve společnosti. Však je také vše spolu více než provázané.

Zneužívání jazyka

Jednou z oblastí zájmu byl jazyk – jakožto prostředek komunikace, ale také coby nositel dalších funkcí a významů. Lingvisté a filozofové, ale také řada spisovatelů si stále více uvědomovala, že jazyk jako takový na jednu stranu nabízí daleko více, na druhou dochází k jeho vyprazdňování, zneužívání.

Logicky si tedy kladli otázku, kde a jaké jsou meze jazyka? Co ještě lze a kdy již dochází k jeho zborcení, ztrátě komunikativnosti? A také: lze i s tímto nějak pracovat, vnímat to jako určitý nástroj, odrazový můstek? Lze i tímto, ba právě tímto zborceným jazykem vyjádřit něco, co by jinak nešlo tak snadno a průkazně? Zvláště pak v podmínkách reálného socialismu?

Má to svou logiku, státní propaganda a média s jazykem zacházela tak, že umělci byli téměř tlačeni, jak správně píší kurátoři, „k úsilí vymanit se z mocensky kontrolovaného zacházení s jazykem a z normativních komunikačních forem, které ovládají naše ‚zde‘ a ‚nyní‘.“

Nelze než v tuto chvíli krátce nezmínit výzkumy, kterými ve svých literárních experimentech americký prozaik William Burroughs podroboval přesně to, co vadilo i východoevropským umělcům a teoretikům: tedy ono zneužívání jazyka k ovládání a brainwashingu, zneužívání vedoucí až k doslovnému vyždímání jazyka.

Redefinice poezie

Libereckou výstavu Poezie a performance připravili profesor curyšské univerzity Tomáš Glanc, německá slavistka a historička umění Sabine Hänsgenová a liberecký performer a básník Pavel Novotný.

Ať již tak činili kurátoři vědomě, či ne, bylo nutné v podstatě redefinovat oba pojmy z názvu výstavy, především tedy ten první. Respektive reflektovat redefinice, které prováděli sami umělci, a to nejen básníci. Protože poezii je třeba vnímat jako fenomén daleko širší než pouhé skládání veršů, a jedno zdali tradiční či ne. Poezii je třeba vnímat jako skutečně širokou aktivitu, vztáhnout ji na vše, co nás obklopuje. Vše je ale pouze o úhlu pohledu, o nastavení.

Pokud na ně ovšem přistoupíme – například Jean-Arthur Rimbaud tento problém řešil už před více než sto lety –, rozevře se nám, coby tvůrcům, zcela nové pole. A v kombinaci s již zmíněnými snahami, s úsilím demaskovat a vymanit se z institucionalizovaného ovládání jazykem, získává umělec nové nástroje, nové zbraně. A v případě východoevropských umělců, kteří se v tomto rámci pohybovali, to boj skutečně byl.  

Pokud jde o performanci, i ta nabývala v místním regionu jiných forem, byla především nositelem subverzivní reflexe východoevropské reality, a opět, i zde šlo o její nasvícení a následný boj. 

Na bojišti

Rozdělení liberecké výstavy do šesti sekcí všechna tato východiska odráží, zároveň je můžeme vnímat jako šest různých bojišť.

První, Performance čtení a psaní, ilustruje právě ono vyprazdňování jazyka – například Ľubomír Ďurček ve své performanci Návštěvník (Pět návštěv) z roku 1980 vždy na dvacet vteřin postál u dveří svých přátel, mlčel však, ústa měl totiž plná komunistického deníku Pravda. Akce tedy vlastně nadruhou.

Podobně chorvatský performer Mladen Stilinović ve své akci Slabikář 1, 2, 3 z roku 1973 zabíral slova z uličních nápisů, vývěsek a podobně a požadoval, aby je diváci předčítali nahlas. Touto kombinací slova, obrazu a hlasu pak dostatečně demaskoval prázdnotu těchto sdělení.

Sekce Tělesná poezie přibližuje další důležitý aspekt sbližování naznačený v názvu výstavy, kdy tělo samotné se stává nositelem sdělení, jako je tomu například v akci východoněmecké umělkyně a básnířky Gabriele Stötzerové … nebavila jsem vás báječně?, při níž se za stálého opakování otázky potírá bílou a rudou barvou jako domorodci na Bali. Či ve videu Chorvata Raši Todosijeviće Co je umění, Patricie Henningsová? z roku 1978 video, kdy je otázka provázena ne zrovna šetrným zacházením s „vyslýchanou“ dívkou.

S tělesnou poezií souvisí další sekce či úhel pohledu – Intervence do veřejného prostoru. Nebylo to nic nového, v této oblasti se dostatečně vyznamenali již futuristé a dadaisté, a u nás třeba Milan Knížák. Ovšem i zde je vše vsazeno do dobového kontextu, jako třeba v performanci Evropa polské Akademie Ruchu z roku 1976.  Ze tmy vybíhající umělci drží různá hesla, třeba „Rvou nám do hrdla potravu ducha“, a zase mizí do tmy.

Polka Ewa Partumová ve své Legalitě prostoru z roku 1971 vyskládala do prostoru samé značky a cedule se zákazy, gesto jistě dostatečně výmluvné. A v Aktivní poezii ze stejného roku rozhazuje v parodii na agitační nástěnky a plochy a vyprázdnění významu slov po poli nástěnková písmena.

Typický pro sekci Jazykové hry je příspěvek Slogan ruské skupiny Kolektivní akce (Kollektivnye Dejstviya) – na malé železniční stanici Firsanovka na trati Moskva–Leningrad roztáhli 26. ledna 1977 mezi zasněženými smrky transparent s nápisem „Na nic si nestěžuji a vše se mi líbí, ačkoliv jsem tu nikdy nebyl a nic o těchto místech nevím“. A je jasné, co si asi běžní diváci mysleli, než dílo zlikvidovala policie.

Kollektivnye Dejstviya, 1977
Zdroj: Oblastní galerie Liberec

Byla řeč o básnících a rozšiřování pojmu poezie: sekce Audiogesta nabízí dostatek materiálu, i díky tomu, že na jaře 1969 proběhl ve studiu libereckého rozhlasu Semestr experimentální tvorby, kdy každý tvůrce dostal k disposici dvacet pět hodin plus herce Šaldova divadla, jeho sbor a orchestr. Výsledkem jsou dodnes zajímavé nahrávky Josefa Hiršala s Bohumilou Grögerovou, Jiřího Koláře a Ladislava Nováka experimentující s různě deformovanými hlasy a dalšími studiovými efekty. 

Typická je práce rakouského básníka a vizuálního umělce Gerharda Rühma Cenzurovaná řeč, kdy jsou z nahrávky vymazané všechny samohlásky. Dodnes aktuálně pak zní práce Václava Havla Čechy krásné, Čechy mé, jež je krutou zvukovou koláží výroků politiků, komunistických, předválečných i protektorátních. Pro přiblížení jsou nahrávky doplněny řadou autorských partitur a realizačních poznámek. V poslední sekci Kinematografická poezie jsou zastoupeni především umělci z tehdejší NDR.

Výstava Poezie a performance je prodloužena do května a zatím je možné si ji virtuálně prohlédnout na YouTube kanále galerie. Samotní kurátoři k ní poznamenávají: „V časech politických krizí získává vztah poezie a performance výjimečnou naléhavost, neboť v těchto efemérních a mnohotvárných uměleckých tvarech mohou být vyjádřeny souvislosti, které by jinak zůstaly nevyslovené.“

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Zlatou palmu v Cannes získalo drama Fjord, Velkou cenu poroty má Minotaur

Zlatou palmu, hlavní cenu 79. ročníku filmového festivalu v Cannes, získalo drama rumunského režiséra Cristiana Mungia Fjord, informují agentury AFP a DPA. Velkou cenu poroty si odnesl Minotaur Andreje Zvjaginceva, ruského tvůrce žijícího v exilu.
včeraAktualizovánopřed 21 hhodinami

VideoNedostatek herců z řad menšin v Česku trápí filmaře. Lákají je proto příplatky

V Česku vzniká stále více seriálů pro globální publikum, které točí streamovací platformy jako Netflix nebo Amazon. Ty vyžadují diverzitu v obsazení, jenže sehnat různá etnika třeba do komparzu bývá v Česku problém. Agentury tak motivují možné kandidáty takzvaným etnickým příplatkem. „Myslím, že není úplně dobré tomu říkat etnický příplatek, to je nešťastné. Zavdává to podnět k diskuzím, zda se nejedná o diskriminační jednání, ale obecně vzato si myslím, že ne,“ komentuje to právník Petr Ostrouchov. Agentura Casting – Barrandov poznamenala, že nejde o český vynález, ale o globální průmyslový standard, který reaguje na místní demografii.
22. 5. 2026

Kdože? Do názvů kapel se dostala dědova známá, tělocvikář i pes

Zpráva o tom, že ve věku devadesáti pěti let zemřela Gretna Van Fleetová, by si místo v agentuře AP nejspíš nevysloužila, kdyby se podobně jako nebohá dáma nejmenovala i americká kapela. Rockeři z Greta Van Fleet (oproti nebožce bez „n“) jméno ničím slavné seniorky prostě jen zaslechli a přišlo jim jako dobrý nápad pro název. Obdobným způsobem se jména skutečných osob ocitla na plakátech i dalších hudebních skupin.
22. 5. 2026

Video„Lidé se nemění,“ říká Radůza k singlu o současné době

Ikonické postavy popkultury i nadčasové hodnoty víry, naděje a lásky mohou posluchači najít v novém singlu písničkářky Radůzy Jako bych žil v traileru. Má být osobní výpovědí o době, v níž žijeme. „Zaměřuju se na to, co mi připadá – mírně řečeno – zvláštní. Povrchnost, to, že zlo má krátkodobě mnohem větší efektivitu než dobro, které dlouho na něčem pracuje. Že se lidé stále honí za pozlátkem. Ale to tak bylo vždycky, lidé se nemění,“ uvedla Radůza ve Studiu 6 k nové písni. Kromě silného textu zaujme i videoklipem vytvořeným pomocí umělé inteligence.
22. 5. 2026

„Zlato, jak to rozvinout?“ Polská nobelistka překvapila přiznáním, že se radí s AI

Do debat o využívání umělé inteligence (AI) v psané tvorbě nečekaně přispěla nositelka Nobelovy ceny za literaturu Olga Tokarczuková. Polská spisovatelka totiž prozradila, že se při psaní radí s generativním modelem umělé inteligence.
21. 5. 2026

Mandalorian a Grogu vrací po letech do kin Hvězdné války

Filmová sága Hvězdné války se po sedmi letech vrací na plátna kin. Tentokrát v podobě dobrodružství maskovaného lovce odměn Mandaloriana a jeho zeleného společníka Grogua, tedy bez rytířů Jedi a světelných mečů. Nový snímek oddělený od hlavní dějové linie série cílí především na mladší diváky.
21. 5. 2026

VideoFilmové premiéry: Návrat Shreka a Hvězdných válek i hororový Pasažér

Po pětadvaceti letech se do kin vrací Shrek. Animovaný pohádkový příběh o zeleném zlobrovi získal Oscara a odstartoval úspěšnou filmovou sérii. Přichází také další dobrodružství ze světa Hvězdných válek. Na seriál o vesmírném lovci odměn navazuje celovečerní snímek Mandalorian a Grogu. Příznivci napětí mohou do kina vyrazit na snímek Pasažér. V něm se bezstarostná jízda po americkém venkově pro mladý pár změní v horor poté, co uprostřed noci zastaví u autonehody. Od tohoto týdne je také volně ke zhlédnutí na internetu dokument o vzniku české videohry Phonopolis, kterou studio Amanita Design vytvořilo z papíru.
21. 5. 2026

V Knihovně Václava Havla gradují spory s vedením

Knihovna Václava Havla je v ohrožení – odcházejí klíčoví lidé i sponzoři. Důvodem jsou spory s vedením instituce, včetně ředitele Tomáše Sedláčka. Knihovna funguje 22 let, spravuje odkaz a dílo Václava Havla, publikuje a pořádá i akce pro veřejnost. Pro veřejnost je tu zatím stále otevřeno. V Knihovně totiž chtějí skončit všichni její pracovníci – sedmnáct lidí ze sedmnácti, včetně dramaturga Jáchyma Topola.
20. 5. 2026
Načítání...