Výběr do kategorie nejlepší mezinárodní film zadávají ceny Oscar „externě“. Je na jednotlivých zemích, aby vybraly svého kandidáta, teprve pak je členové americké Akademie filmového umění a věd posoudí. Někdy z toho vznikne docela Babylon.
Do výběru kandidátů na nejlepší mezinárodní film víc než v jiných kategoriích mluví politika, zvlášť v případě nedemokratických zemí. Například íránský filmař Mohammad Rasúlof může navzdory svému mezinárodnímu renomé (má ceny z festivalů v Cannes či Berlíně) zapomenout, že by jeho filmy oficiálně reprezentovaly na Oscarech iránskou kinematografii.
Nakonec sice jeho alegorické drama Semínko posvátného fíkovníku může letos prestižní sošku získat – ovšem jako zástupce Německa. Děj se nicméně odehrává v Íránu, režisér i herci jsou Íránci a mluví se v něm výhradně persky. A také se v Íránu natáčel, byť tajně.
Íránský režisér, německé peníze
Udělat ze Semínka posvátného fíkovníku německého kandidáta umožnil fakt, že snímek byl zčásti produkován a financován právě z Německa, kde navíc Rasúlof našel azyl po útěku z vlasti. Dramatickým opuštěním rodné země se těsně vyhnul bičování a osmi letům vězení.
Politika ovlivňuje i osudy hrdinů v jeho filmu a rozkládá kdysi pevně semknutou rodinu. Vyšetřující soudce revolučního soudu v Teheránu postrádá svou zbraň a pod tlakem paranoie během celonárodních politických protestů podezírá svou ženu a dcery.
Snímek ukazuje i skutečné záběry z protestů, které v Íránu vypukly po smrti Mahsy Amíníové před třemi lety. Dvaadvacetiletá žena zemřela poté, co ji mravnostní policie zadržela kvůli nedostatečně zakrytým vlasům.
Po rozhodnutí, že Rasúlofův film zastoupí Německo na Oscarech, režisér a jeho producenti v prohlášení uvedli, že výběr „ukazuje, jak silná mezikulturní výměna může existovat ve svobodné a otevřené společnosti“.
Ale například německý deník die Welt vidí volbu více pragmaticky. Míní, že ji ovlivnil předpokládaný vkus oscarových hlasujících. Že se do něj Semínko posvátného fíkovníku nějakým způsobem trefilo, naznačuje ostatně postup filmu do finálové pětice nominací.
Jenže možnost „přivlastnit si“ díky financování příběh odjinud nabourává původní záměr oscarové akademie: tedy vytvořit scénu pro národní kinematografie, obává se deník.
První mezinárodní Oscar pro Velkou Británii
Kvalifikaci na cenu pro nejlepší mezinárodní film podmiňuje, že více než polovina dialogů ve filmu musí být v jiném jazyce než v angličtině. Už v roce 2006 ale Akademie rozhodla, že to nemusí být jazyk soutěžní země.
Velká Británie tak mohla v cenách za rok 2023 získat svého prvního Oscara v této kategorii, protože ve vítězné Zóně zájmu se mluví převážně německy. Tvůrčí tým snímku o idylce velitele koncentračního tábora v dosahu plynových komor byl nicméně převážně britský, v čele s režisérem a scenáristou Jonathanem Glazerem.
Docela dost nejednoznačnosti oproti roku 1957, kdy se prvním vítězem této kategorie stal italský filmař Federico Fellini se Silnicí (a v dalším ročníku si úspěch zopakoval díky Cabiriiným nocím).
Mezinárodnějšími se stávají Oscary i mimo „chlívek“ vyhrazený neanglicky mluveným snímkům. K větší globálnosti obecně přispívá snaha Akademie o diverzifikaci, která vedla k přizvání stovek hlasujících ze zámoří.
Nepřehlédnutelným průlomem bylo před pěti lety vítězství jihokorejského Parazita. Černá komedie režiséra Pon Džun-ha se stala vůbec prvním cizojazyčným titulem, který obdržel Oscara pro nejlepší film roku.
Problematická Emilia Pérez
Oscarová historie se v tomto ohledu přepisuje i letos, aniž by byla zatím udělena jediná soška. Poprvé se do finále nejlepšího filmu dostaly hned dva neanglicky mluvené tituly (oba zároveň soutěží v kategorii pro mezinárodní film). Jednak brazilské drama od Waltera Sallese Navždy s vámi odehrávající se na pozadí sílící vojenské diktatury v sedmdesátých letech.
A jednak krimi muzikál Emilia Pérez, který je skutečným jazykovým gulášem. Titulní(m) hrdin(k)ou je mexický mafiánský boss podstupující tranzici. Děj se tedy odehrává v Mexiku, nicméně točilo se ve Francii (kterou snímek zastupuje) a i režisér Jacques Audiard je Francouz. Představitelky hlavních rolí pocházejí až na výjimky ze Španělska či Spojených států, zvláště Selena Gomezová schytala výsměch za svou španělštinu s přízvukem.
Nedostatek mexické autenticity Emilie Pérez ještě naložil ke kritice, že drogové násilí v této latinskoamerické zemi a s ním související nešťastné osudy používá film jen jako povrchní „přísadu na oslazení“. Nicméně z pohledu Oscara se Emilia Pérez má čím chlubit – s třinácti nominacemi film ustanovil nový rekord pro neanglicky mluvené tituly.
Pětici nominací na nejlepší mezinárodní film ještě v letošních Oscarech doplňuje hororová Dívka s jehlicí, natočená Švédem Magnusem von Hornem a zastupující Dánsko a animovaná Kočičí odysea, která má v režii lotyšského filmaře Gintse Zilbalodise dovést k Oscarovi Lotyšsko. Kromě mňoukání a štěkání se v ní nemluví.
Kdo může mluvit do výběru, řešili v Řecku i Indii
Aby Akademie při národním výběru filmů omezila co nejvíc vnější vlivy, stanovila v roce 2023, že alespoň polovinu komise či poroty musí tvořit umělci a/nebo zástupci filmového průmyslu. Kdo jsou tito lidé a jak vnímají národní identitu, bývá však často sporné, podotýká agentura AP.
V Řecku třeba výběr letošního oscarového kandidáta provázely emoce, když se dvacet tvůrců rozhodlo stáhnout své snímky na protest proti netransparentnímu zásahu ministerstva kultury. To už jednou jmenovanou komisi nahradilo jinou.
Za příklad poslouží i indické drama Záblesky naděje, díky němuž se indický film po třiceti letech objevil v soutěži festivalu v Cannes.
Porota ale místo dramatu o dvou zdravotních sestrách, který je portrétem moderních žen ve společnosti stále svázané tradicemi, vybrala dramedy Laapataa Ladies, která se na emancipaci dívá trochu lehčeji. Člen indické filmové federace vysvětlil magazínu The Hollywood Reporter, že sledovat první z titulů bylo „jako dívat se na evropský film v Indii“. Proto neprošel.
Sama režisérka Záblesků naděje Payal Kapadiaová se ohradila proti spekulacím, jestli výběr ovlivnilo složení poroty, kde zasedli samí muži. „Je spousta Indií,“ podotkla s tím, že finální kandidát na Oscara se jí osobně líbí.
Českou výjimkou je Šarlatán
Česko – kde výběr řídí Česká filmová a televizní akademie, která stojí i za cenami Český lev – hledá kandidáty doma, tedy konzistentně ukazuje na filmy tuzemských režisérů. Výjimka by se našla v roce 2020, kdy se cennou sošku pro tuzemskou kinematografii snažil dobýt Šarlatán polské filmařky Agnieszky Hollandové.
Byť s českou koprodukcí, scénářem, obsazením i námětem – inspirací byl příběh léčitele Jana Mikoláška. A navíc Hollandové není Česko, přesněji Československo, cizí. Studovala tu v době pražského jara na FAMU. Šarlatán postoupil do širšího výběru, což se od té doby podařilo jen letošnímu kandidátovi, Vlnám Jiřího Mádla. Ve finále ale už narazily.
Při vyhlašování Oscarů první březnovou neděli tak bude český film chybět a posledním tuzemským držitelem sošky v kategorii mezinárodních snímků zůstává Kolja. Od jeho premiéry příští rok uplynou tři dekády.
