Miloval věci, mlčenlivé soudruhy, a soudruzi jeho. Před sto lety zemřel básník Jiří Wolker

„Dosti Wolkera! Dostal se do čítanek. Dává se u maturit. Dohořela jeho buřičská ožehavost,“ zpochybňoval v roce 1925 text uveřejněný v revue Pásmo odkaz Jiřího Wolkera. Nedlouho po básníkově předčasné smrti, od níž 3. ledna 1924 uplynulo rovné století. Wolkerova tvorba se stala synonymem pro proletářskou poezii, byť v době, kdy by komunistická ideologie básníkovu představu už možná nenaplňovala, a přestože on svým původem proletářem příliš nebyl.

Vymezení proletariátu coby dělnické třídy vykořisťované kapitalisty a buržoazií rodina Jiřího Wolkera neodpovídala. Otec Ferdinand pracoval jako pokladník vídeňské banky Wiener Bankverein a později, když splynula s českou bankou Union, dosáhl dokonce i funkce ředitele. Emancipovaná matka se angažovala v nejrůznějších spolcích, přednášela a recitovala, psala do novin a časopisů. Jiří trávil čas ve vile na Svatém Kopečku u Olomouce, učil se šermovat a jezdil na skautské tábory. Zakladatel Junáka Antonín Benjamin Svojsík později líčil, jak si mu Wolker stěžoval, že mu u oběda chybějí řízky.

Rozmazlený ale Jiří nebyl, jak by se z tohoto popisu mohlo zdát. Otec výchovu svého syna podle všeho vedl poměrně přísně, zvláště pokud jde o peníze. Když Wolker na přání rodičů, aby si zajistil dobré bydlo, začal studovat v Praze práva, snažil se vyhýbat pro něj nepříjemným žádostem o peníze, i když se mu nedostávalo financí.

„V korespondenci Jiřího Wolkera s rodiči se velice často objevují momenty, kde Wolker vysvětluje, za co utratil peníze, proč žádá o další. Musel vše doložit a položka na různé výdaje, to jest na to, co si udělal pro svou radost, tam bývá většinou velice malá,“ uvedla v dokumentu Den se mi v rukou přelomil z cyklu Příběhy slavných literární historička Renata Ferklová.

Přednášky, absint a básně

Vštěpená zodpovědnost Wolkerovi nedovolila přípravu na budoucnost v advokacii šidit, zároveň docházel ještě na literární přednášky, které na Filozofické fakultě vedl F. X. Šalda nebo Zdeněk Nejedlý. Do rozpočtu si přilepšoval doučováním češtiny.

Nicméně zároveň si podle pamětníků uměl vychutnat život. Přítel Edvard Valenta ho popsal jako „překrásného jinocha, vysokého, se zvlněnými kaštanovými vlasy, vystupováním, kterému se říkalo šlechtické, a už tenkrát byl nejlíp oblečeným mužem v celém Prostějově“, odkud budoucí básník pocházel. Vítězslav Nezval, s nímž a také s Jaroslavem Seifertem a dalšími mladými literáty Wolker chodil po kavárnách, vzpomínal, že Jiří pil „absint žlutý“, kdežto on „o dva tři roky později píval absint zelený na počest své Musy, paní se zelenýma očima“.

S literárními pokusy začal Wolker už na prostějovském gymnáziu, v roce 1921 pak debutoval sbírkou Host do domu (k níž byla v pozdějších vydáních přiřazena Apollinairovým Pásmem inspirovaná skladba Svatý Kopeček). Název Host do domu původně pro své verše zamýšlel Wolkerův spolubydlící z dob studií Zdeněk Kalista, ale pak si tituly svých prvotin prohodili, takže Kalistova sbírka se jmenuje Ráj srdce, což byl původně Wolkerův nápad.

Jak spojit dělnickou pěst s křídly andělů

Na hrůzy nedávno skončené první světové války odpovídají oba mladí básníci oslavou prostých darů života a jeho všednosti, třeba poštovní schránky. „Miluji věci, mlčenlivé soudruhy, / protože všichni nakládají s nimi, / jako by nežily, / a ony zatím žijí a dívají se na nás,“ nabádal Wolker v později často citovaných verších.

Časté jsou také odkazy ke křesťanství a k evangeliím, které vyjadřují soucit s trpícími. Kalista patřil ke katolickým básníkům, jako historik se řadil ke znalcům barokní kultury. Své znalosti ale mohl předávat až na sklonku šedesátých let. Po únoru 1948, kdy otěže moci ve státě pevně uchopili komunisté – protežující mimo jiné Wolkerovu poezii –, byl v procesu s katolickou inteligencí poslán na patnáct let do vězení. Propuštěn byl nakonec v roce 1960.

Podle vzpomínek Jaroslava Seiferta mělo přátelství s Kalistou na Wolkera vliv i v jeho politickém smýšlení. „Byl to Kalista, který temperamentního, ale vážného studenta, příslušníka mladé generace strany národně demokratické, kde byl organizován i jeho otec, převedl na politickou levici,“ tvrdí Seifert ve svých memoárech Všechny krásy světa.

Od jiných se pak podle pozdějšího nobelisty dostávalo Wolkerovi, stejně jako jemu, rad, aby se přestal pokoušet „spojit dělnickou pěst a Lenina s křídly andělů“. Z římskokatolické církve vystoupil Wolker v roce 1921, a naopak se zajímal o vstup do komunistické strany.

V rodném městě se podle jeho matky setkal takový krok s nepochopením. „Býti socialistou znamenalo v Prostějově v těch letech určité deklasování a býti komunistou bylo pak přímo vyhoštění z řad tehdejší společnosti. Jiří byl označen jako zuřivý bolševik,“ popisovala.

Dělník krásy nového světa

Vize komunismu zasáhla po válce mnoho českých autorů. Literární historička Renata Ferklová k jejich motivaci uvedla: „Měli velmi silně vyvinutý cit pro sociální spravedlnost, to byla spíše představa jakéhosi všelidského sbratření, solidarity s ostatními lidmi, kteří trpí, kteří jsou v bídě.“ S novou generací vznikají nové básnické směry, především poetismus a také proletářská poezie, jejímž patronem se Wolker – chtě nechtě – stal.

Typickým příkladem je jeho druhá, a poslední, sbírka Těžká hodina z roku 1922. Titulní báseň tematizuje přerod chlapce v muže. Obraz srdce z Hosta do domu nahrazuje Wolker obrazem rukou, tedy dělnické práce; pokoru střídá nutnost boje se starým řádem, čteme v publikaci Česká literatura od počátků k dnešku. Wolker oslovuje čtenáře sociálními baladami, v nichž „z fabrik a podkroví dělníci jdou, / tvrdost životů jejich jim padla do rukou“.

Už za Wolkerova života se objevily rozpory, jak návaznost takových veršů na politiku vnímat. Například podle kritika A. M. Píši spojuje nejmladší básnickou generaci (k níž sám patřil) s komunismem to, že jedince pojímají jako součást kolektivu a směřují k novému řádu společnosti. Oproti tomu Píšův starší kolega Arne Novák umění s komunistickou tendencí odmítl. „Těsným jehlovým uchem třídního a politického stranictví vcházejí do božího království umění jenom velbloudi,“ napsal.

Umělci, jejichž poezie se rozebírala, svůj postoj vyjádřili manifestem Proletářské umění. „Proletariát jsou dělníci nového světa. Umělci chtějí být dělníky nové krásy v něm,“ prohlásili v textu, který za své literární souputníky přednesl Jiří Wolker.

Pro krásu nového světa pracoval i po smrti, která přišla 3. ledna 1924 po marné léčbě tuberkulózy. „Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět / a pro spravedlnost jeho šel se bít. / Dřív než moh' srdce k boji vytasit, zemřel – mlád dvacet čtyři let,“ napsal si do svého vlastního epitafu.

Wolkerův epitaf
Zdroj: Wikimedia Commons (CC BY-SA 4.0)

Dosti Wolkera!

Spor o Wolkerův odkaz se objevil záhy. V roce 1925 v revue Pásmo, za níž stál avantgardní básník a kritik Artuš Černík, vyšel text s výzvou v názvu: Dosti Wolkera! Ohrazuje se proti jeho povýšení na národního básníka.

„Byl prý posledním velikým špatným básníkem – ideologickým. Jeho smrt mu zabránila, aby se stal dobrým. Měšťák cucá dnes z této nemilé příhody ctnost. Vytvářel prostě a se vší tvůrčí naivností nové lidství, proto jsme ho milovali, nevytvořil však nového tvaru. Těsně za ním počíná opravdu nové a velké umění,“ nepochybují pisatelé, k nimž kromě Černíka patřil ještě básník František Halas a marxistický literární teoretik spojený se socialistickým realismem Bedřich Václavek.

Seifert v pamětech Všechny krásy světa přiznává, že i on se počítá k iniciátorům této výzvy. Vysvětluje, že přeživší básníci nechtěli zůstat ve stínu Wolkerovy poezie. Ta se rychle stala kultem – i díky tragičnosti předčasné smrti –, přiživovaným nejen mladými komunisty, „kteří z básnických rukou přejali jeho revoluční odkaz“, ale „hlásil se k němu kdekdo, ba dokonce kruhy politicky protilehlé a nepřátelské“.

Boje o Wolkera se vrátily ještě u příležitosti desátého výročí jeho smrti, poté je upozadily události druhé světové války a pováleční komunisté si ho přivlastnili jako svého básníka, včetně ideologicky příhodných výkladů jeho tvorby. Wolker coby zkamenělá ikona proletářské poezie se tak stal terčem kritiky namířené ve skutečnosti na jeho „vlastníky“. Třeba když básník a pozdější diplomat a politik Jiří Gruša v polovině šedesátých let reagoval ironicky na Wolkerovy omílané verše. „Nenávidím věci – mlčenlivé soudruhy,“ prohlásil ve své sbírce Světlá lhůta.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Zlatou palmu v Cannes získalo drama Fjord, Velkou cenu poroty má Minotaur

Zlatou palmu, hlavní cenu 79. ročníku filmového festivalu v Cannes, získalo drama rumunského režiséra Cristiana Mungia Fjord, informují agentury AFP a DPA. Velkou cenu poroty si odnesl Minotaur Andreje Zvjaginceva, ruského tvůrce žijícího v exilu.
včeraAktualizovánopřed 23 hhodinami

VideoNedostatek herců z řad menšin v Česku trápí filmaře. Lákají je proto příplatky

V Česku vzniká stále více seriálů pro globální publikum, které točí streamovací platformy jako Netflix nebo Amazon. Ty vyžadují diverzitu v obsazení, jenže sehnat různá etnika třeba do komparzu bývá v Česku problém. Agentury tak motivují možné kandidáty takzvaným etnickým příplatkem. „Myslím, že není úplně dobré tomu říkat etnický příplatek, to je nešťastné. Zavdává to podnět k diskuzím, zda se nejedná o diskriminační jednání, ale obecně vzato si myslím, že ne,“ komentuje to právník Petr Ostrouchov. Agentura Casting – Barrandov poznamenala, že nejde o český vynález, ale o globální průmyslový standard, který reaguje na místní demografii.
22. 5. 2026

Kdože? Do názvů kapel se dostala dědova známá, tělocvikář i pes

Zpráva o tom, že ve věku devadesáti pěti let zemřela Gretna Van Fleetová, by si místo v agentuře AP nejspíš nevysloužila, kdyby se podobně jako nebohá dáma nejmenovala i americká kapela. Rockeři z Greta Van Fleet (oproti nebožce bez „n“) jméno ničím slavné seniorky prostě jen zaslechli a přišlo jim jako dobrý nápad pro název. Obdobným způsobem se jména skutečných osob ocitla na plakátech i dalších hudebních skupin.
22. 5. 2026

Video„Lidé se nemění,“ říká Radůza k singlu o současné době

Ikonické postavy popkultury i nadčasové hodnoty víry, naděje a lásky mohou posluchači najít v novém singlu písničkářky Radůzy Jako bych žil v traileru. Má být osobní výpovědí o době, v níž žijeme. „Zaměřuju se na to, co mi připadá – mírně řečeno – zvláštní. Povrchnost, to, že zlo má krátkodobě mnohem větší efektivitu než dobro, které dlouho na něčem pracuje. Že se lidé stále honí za pozlátkem. Ale to tak bylo vždycky, lidé se nemění,“ uvedla Radůza ve Studiu 6 k nové písni. Kromě silného textu zaujme i videoklipem vytvořeným pomocí umělé inteligence.
22. 5. 2026

„Zlato, jak to rozvinout?“ Polská nobelistka překvapila přiznáním, že se radí s AI

Do debat o využívání umělé inteligence (AI) v psané tvorbě nečekaně přispěla nositelka Nobelovy ceny za literaturu Olga Tokarczuková. Polská spisovatelka totiž prozradila, že se při psaní radí s generativním modelem umělé inteligence.
21. 5. 2026

Mandalorian a Grogu vrací po letech do kin Hvězdné války

Filmová sága Hvězdné války se po sedmi letech vrací na plátna kin. Tentokrát v podobě dobrodružství maskovaného lovce odměn Mandaloriana a jeho zeleného společníka Grogua, tedy bez rytířů Jedi a světelných mečů. Nový snímek oddělený od hlavní dějové linie série cílí především na mladší diváky.
21. 5. 2026

VideoFilmové premiéry: Návrat Shreka a Hvězdných válek i hororový Pasažér

Po pětadvaceti letech se do kin vrací Shrek. Animovaný pohádkový příběh o zeleném zlobrovi získal Oscara a odstartoval úspěšnou filmovou sérii. Přichází také další dobrodružství ze světa Hvězdných válek. Na seriál o vesmírném lovci odměn navazuje celovečerní snímek Mandalorian a Grogu. Příznivci napětí mohou do kina vyrazit na snímek Pasažér. V něm se bezstarostná jízda po americkém venkově pro mladý pár změní v horor poté, co uprostřed noci zastaví u autonehody. Od tohoto týdne je také volně ke zhlédnutí na internetu dokument o vzniku české videohry Phonopolis, kterou studio Amanita Design vytvořilo z papíru.
21. 5. 2026

V Knihovně Václava Havla gradují spory s vedením

Knihovna Václava Havla je v ohrožení – odcházejí klíčoví lidé i sponzoři. Důvodem jsou spory s vedením instituce, včetně ředitele Tomáše Sedláčka. Knihovna funguje 22 let, spravuje odkaz a dílo Václava Havla, publikuje a pořádá i akce pro veřejnost. Pro veřejnost je tu zatím stále otevřeno. V Knihovně totiž chtějí skončit všichni její pracovníci – sedmnáct lidí ze sedmnácti, včetně dramaturga Jáchyma Topola.
20. 5. 2026
Načítání...