David Vávra a Alfred Strejček se podělili se čtenáři o zkušenost, jak přežili osobní katastrofu. V knize Hrejme dále… vypráví o zdravotních komplikacích, které je postihly, a o tom, jak se s nimi zkoušeli vypořádat. Své příběhy sepsali umělci na podnět chirurga Pavla Pafka.
„Napsali jsme své pocity, aby mohlo třeba i někoho jiného inspirovat, že tyhle provařené obličeje bojovaly zápas úplně od nuly,“ vysvětil David Vávra. Známý architekt a divadelník loni v létě po prodělání boreliózy částečně a naštěstí ne trvale ochrnul.
„Když se probudíte, máte první den zběsilé pocity, ale druhý, třetí den najednou nacházíte určitou naději v tom, že vám stále zbyly nějaké vjemy, že vám zbyl čich a zrak a sluch a že se vlastně dá žít i s malými radostmi. Takže postupně si zvykáte a nějak s tímhle stavem bojujete,“ popsal svůj zápas v pořadu Interview ČT24.
Strejček knihu „napsal“ hlasem
Alfred Strejček se stále pere s následky Guillainova-Barrého syndromu. Herec s charakteristickým hlasem a kultivovaným projevem svou část knihy namluvil, teprve pak byla převedena do psané podoby. „To, co se podařilo napsat, je dílem diktování a opravování, vše pomocí hlasu, protože moje ruce toho bohužel stále nejsou schopny,“ potvrdil.
Ochrnul před třemi lety. V textu líčí hospitalizaci, léčbu i rehabilitaci. „Dalo mi to možnost vypsat se z té zvláštní cesty, na které jsem. Ale není to cesta pochmurná. Stále cítím tolik naděje, víry a síly, že to zdolám,“ shoduje se s Davidem Vávrou, že boj o zdraví člověk nechce vzdát.
Zpátky na vrchol
Vzpomínky propojuje Strejček s ukázkami z knihy Tulák po hvězdách, román Jacka Londona řadí mezi své nejoblíbenější. „Kladu do své zpovědi citace Darrela Standinga o podobných situacích, které on prožíval ve svěrací kazajce a já ve svěrací kazajce svého těla,“ srovnává.
Sám říká, že má stále v paměti patnáct hodin textů ze svých literárně-hudebních programů. Před návrat na jeviště možná překvapivě ale staví jinou prioritu. „Chtěl bych ještě jednou vylézt na Lysou horu, kterou jsem si zamiloval,“ plánuje.
