Film Toman je stále aktuální, řekl v Interview ČT24 režisér Ondřej Trojan o svém snímku, který ve čtvrtek vstoupil na plátna kin. Příběh šéfa poválečné československé rozvědky a zároveň šedé eminence komunistické strany Zdeňka Tomana je podle dokumentaristy Martina Šmoka dohlížejícího na historickou věrnost filmu hlavně o moci, penězích a o moci peněz.
„Dějiny se opakují v jakýchsi sinusoidách a my se dnes blížíme něčemu, kdy nějaké jiné osobě, a máme jich tady celou řadu, by se něco podobného určitě mohlo stát, a taky si myslím, že se to děje,“ naznačil režisér Trojan, v čem vidí přesah poselství svého snímku do současnosti.
„To je princip salámové metody, kdy se postupně z demokratických institucí a principů ukrajuje,“ pokračoval. Přesně to se podle něj stalo po druhé světové válce, kdy komunisté postupně budovali svoji mocenskou pozici, až se v únoru 1948 mohli chopit moci relativně snadno. „Ta demokratická část společnosti jim to svojí laxností umožnila,“ varoval.
Film se prý snažil natočit tak, aby divákovi nepodsouval svůj názor na složitou Tomanovu osobnost. „Je zvláštní, že poměrně hodně shovívavější pohled na tu rozporuplnou postavu mají ženy a muži ho v podstatě rovnou parkují na škále černá–bílá k té černé,“ popsal Trojan své zkušenosti s reakcemi diváků.
Dával si přitom záležet na historické věrnosti. Jedním z jeho konzultantů byl dokumentarista Martin Šmok. „Ten film se limitně blíží všemu, co se dalo dostupnými prostředky k osobě Zdeňka Tomana zjistit. Samozřejmě zůstávají velká bílá místa tam, kde je zachycován jeho osobní život, soukromý život, ale film je výsledkem výzkumů v mnoha zdrojích a ten výzkum byl mnohaletý. Začal dávno předtím, než se ten film začal připravovat, proto taky jsem byl k němu přizván. A není až tak běžné, abych já coby dokumentarista byl až tak spokojen s výsledkem, kterým je hraný film,“ řekl Šmok ve čtvrtečním vydání Událostí, komentářů.
Trojan doufá, že bílá místa z Tomanova života se podaří postupně zaplňovat. „Ta postava pořád zůstane tajemná a věřím, že tento film vyburcuje ještě nějaké skryté archivy,“ řekl.
Pro svou rozporuplnost byla role velkou výzvou pro herce Jiřího Macháčka. Ten si poprvé oblékl postavu s mnoha negativními rysy. „Vím, že kdybych dostal zajímavý scénář, ve kterém bych měl hrát vraha malých dětí, tak je podstatou mojí práce se do té role nějak vcítit, i když s ní lidsky nebudu souhlasit. Ale je to prostě podstata té práce, protože musím být uvěřitelný a srozumitelný,“ popsal svůj náhled Macháček.
