Mezi keři na kraji žižkovského nákladového nádraží bývala ještě nedávno osada známá jako Dýmová hora. Bezdomovci v ní pálili kabely, aby z nich získali měď. Osudy tohoto místa a jeho „obyvatel“ sledoval víc než pět let výtvarný umělec vystupující pod pseudonymem Epos 257. Sociálně-umělecký projekt vyústil ve výstavu v Muzeu hlavního města Prahy.
„Jak někdy velice dramatické, drastické, emocionálně nabité příběhy lidí bez domova prezentovat tak, aby jim umělec neuškodil nebo aby se nedotkl jejich důstojnosti. To byla asi hlavní výzva,“ podotýká k výstavě kurátor Tomáš Pospiszyl.
Dýmovou horu dokumentuje Epos 257 prostřednictvím fotografií, filmů i hmotných artefaktů. Například částí kmene s kabelem, který napnutý mezi dvěma stromy sloužil k sušení prádla, nebo plyšovými hračkami, jež si bezdomovci uchovávali jako symbol tužeb a dávných traumat.
„Ti lidé žijí v určitém stereotypu prostředí nebo životní situace a je pro ně nepředstavitelná námaha s tím něco dělat,“ domnívá se výtvarník. Tématům na okraji společnosti se věnuje dlouhodobě. Sám si kvůli poznání situace bezdomovců tři týdny života na ulici vyzkoušel, opuštěná místa navíc dobře zná coby představitel pražské graffiti scény.
Do svého projektu o Dýmové hoře zapojil umělec i tamní bezdomovce. S jedním z nich, původně slovenským kameníkem Marcelem, vytvořil pomník pro toto dnes už neexistující místo. Výstavou Dýmovou horu připomíná až do konce letošního roku, v doprovodném programu nabízí i komentované vycházky.
Umělecký projekt o současné podobě bezdomovectví v hlavním městě tematicky doplňuje výstavy Chudá Praha. Do 25. srpna v muzeu přibližuje sociální vyloučení v devatenáctém a první polovině dvacátého století.
