Asociace animovaného filmu oslovila v závěru loňského roku vybrané profesionály z oboru. Cílem dotazníku bylo ověřit, jaký má česká animovaná produkce potenciál. Nedaří se jí na mezinárodní scéně prosadit, přestože současná doba těmto snímkům přeje.
Odpovědi chtěla asociace slyšet především od kinařů, kinodistributorů a provozovatelů on-line digitálních platforem. Výzkum se soustředil na celovečerní tituly, jen okrajově se zajímal o pásma krátkých animáků a tvorbu pro dospělé diváky.
Tradici má krátký film, celovečerní začíná od nuly
Tuzemská animace se může chlubit skvělými výtvarníky, výbornými animátory, režiséry i scenáristy. Za sebou má dlouhou tradici a velký tvůrčí potenciál. Na druhé straně se ale potýká s komplikovanou výrobou trvající mnohdy několik let, špatným marketingem a podfinancováním. „Z pohledu financování to popelka je. Oproti hranému filmu neodpovídá podpora finanční náročnosti,“ souhlasí místopředseda asociace Marek Toušek.
Podle předsedy asociace Martina Kotíka nelze na tradici československého animovaného filmu odkazovat stoprocentně. „Co se týče animovaného průmyslu, který tvoří celovečerní filmy a televizní seriály, které činí 95 procent animované celosvětové tvorby, tak tam začínáme úplně od nuly,“ domnívá se. „Navazovat se ale dá na formát krátkého autorského filmu a to předávají profesoři na katedrách animace studentům,“ dodává.
Krátkým studentským animovaným filmům se daří a vozí si úspěchy i z velkých světových festivalů. Nejvýrazněji v poslední době uspěla studentka FAMU Daria Kashcheeva, její Dcera posbírala desítky cen, včetně studentského Oscara a nominace na toho „normálního“.
Potenciál je, ale bez podpory to nepůjde
„Po určitém útlumu, kdy se česká animace tak trochu schovávala, se nyní blýská na lepší časy,“ doufá producent animovaných snímků Vladimír Lhoták. „Animace má velký potenciál překračovat hranice. Je ideální příležitostí oslovit diváky po celém světě. Má daleko větší potenciál než český hraný film,“ nepochybuje místopředseda asociace Marek Toušek.
Podle Martina Kotíka už značka „česká/československá animace“ v zahraničí trochu ztratila svůj lesk. „Na akademické nebo festivalové úrovni, kde se bavíme o jednom až třech procentech diváků, kteří se vyloženě zabývají animovaným filmem, tam povědomí o animovaném filmu pořád je velmi vysoké. Český animovaný film se do historie zapsal zásadním způsobem a velmi významně. Ale běžný divák se za posledních dvacet třicet let s českou animací neměl možnost setkat,“ obává se.
Má-li se česká animace dostat do povědomí i za hranicemi a být pro cizojazyčné diváky srozumitelná, neobejde se podle Kotíka bez podpory. „Je třeba začít systematicky a dlouhodobě podporovat rozvoj infrastruktury, to znamená studia, profesionální kurzy, protože nám nechybí jenom technika a technologie, ale chybí nám i know-how, jak vlastně pracovat s animovaným filmem v celovečerním formátu, jak profesionálně pracovat s žánry, s animovanými seriály, tak abychom se dokázali prosadit mezinárodně,“ obává se.
26 animovaných titulů za deset let
Od roku 2010 do roku 2020 se premiéry dočkalo 26 českých animovaných titulů, přičemž za české se považují ty, u nichž převažovala tuzemská produkce. Celovečerních příběhů bylo z tohoto počtu jedenáct, dále vzniklo osm povídkových snímků a sedm pásem krátkých filmů.
Za vstupenky na „animáky“ utratili lidé v uplynulé dekádě necelých 209 milionů korun, což odpovídá 1,5 procenta celkové návštěvnosti tuzemských kin.
