Posun k takzvané zelené energii do roku 2040 připraví státy, kde se těží ropa a zemní plyn, až o třináct bilionů dolarů (až 277 bilionů korun). Uvádí to čtvrteční zpráva organizace Carbon Tracker, která si všímá finančních dopadů ekologičtějších způsobů výroby energie. Státní pokladny by v některých zemích mohly přijít minimálně o čtyřicet procent příjmů.
Světové společenství se kvůli vytrvalému růstu průměrných teplot snaží omezit produkci skleníkových plynů, jejichž významným zdrojem jsou fosilní paliva. Nezisková organizace Carbon Tracker zkoumá dopady klimatických změn na finanční trhy. Svou novou zprávu popisuje jako budíček pro těžební země a lidi s rozhodovacími pravomocemi.
Upozorňuje například, že své prognózy opírali o předpoklad, že poptávka po ropě se bude až do roku 2040 zvyšovat. To ale podle analytiků Carbon Tracker není pravděpodobné. Pokud mají státy plnit klimatické cíle, které si samy stanovily, bude se muset spotřeba ropy snižovat. Pravděpodobným výsledkem bude, že ceny ropy budou v příštích letech nižší, než si producenti teď myslí.
Zpráva analyzuje, co se stane s příjmy vybraných států, pokud se růst průměrné globální teploty omezí na 1,65 stupně Celsia. Uvedených 13 bilionů dolarů jako výpadek příjmů zpráva porovnává se situací, kdy by se nic nezměnilo a svět pokračoval v těžbě ropy a zemního plynu jako dosud.
Výpadek příjmů zasáhne čtyřicet zemí
Zpráva zahrnuje i země, jejichž ekonomika na fosilních palivech závislá není. Zmiňuje Británii, Spojené státy, Indii a Čínu. Do značné míry však analyzuje hospodářství zemí, pro které bude výpadek příjmů z prodeje ropy naprosto zásadní. Tento seznam zahrnuje čtyřicet zemí a ve zprávě jsou uvedeny jako „Petrostates“, tedy ropné státy.
Závislost na ropě a plynu je markantní v Iráku a Rovníkové Guineji. V obou zemích totiž příjmy z prodeje těchto surovin plní státní pokladnu z více než 80 procent. U dalších sedmi států včetně Saúdské Arábie to je alespoň šedesát procent.
Některé státy čelí obrovským ztrátám i na celkových příjmech. U sedmi z nich, včetně Angoly a Ázerbájdžánu, je předpokládaná ztráta minimálně 40 procent. Pro dalších dvanáct, včetně Saúdské Arábie, Nigérie a Alžírska, ztráta dosáhne dvaceti až čtyřiceti procent. Pro některé státy Blízkého východu a severní Afriky budou dopady mírnější, protože nižší náklady jim poskytnou konkurenční výhodu v globálním zásobovacím řetězci.
Obavy vzbuzuje také vývoj v zemích, které nepatří k významným producentům ropy, ale pokračují v rozvoji nalezišť. Týká se to Ghany, Ugandy či Guyany, jež tak zřejmě budou konfrontovat ztrátu potenciálních příjmů, které si naplánovaly na příští léta.
Největším ztrátám mezi zeměmi, které už těží nebo se na těžbu teprve chystají, přitom čelí mnohdy ty nejchudší státy. Urgentním úkolem je proto zaměřit se na diverzifikaci, uvádí zpráva, z které cituje BBC. Diverzifikovat je nutné jak příjmy vlád, tak i strukturu ekonomik.
