Ústavní soud zamítl stížnosti ženy, která žádala odškodnění od provozovatele nemocnice v Neratovicích na Mělnicku. Stěžovala si na zacházení při porodu, lékaři prý nerespektovali její přání a prováděli zákroky bez jejího informovaného souhlasu. Navíc jí po porodu nevydali placentu. Podle soudu bylo cílem zdravotníků chránit dítě a rodičku. Advokátka Zuzana Candigliota řekla, že se soud nevypořádal s hlavními argumenty a jeho nález je zaostalý.
Žalobou na ochranu osobnosti se žena domáhala půl milionu korun jako náhrady nemajetkové újmy od společnosti Almeda. Konkrétně poukazovala na to, že lékaři v rozporu s jejími přáními urychlovali porod, podali oxytocin, provedli nástřih hráze, nutili ji do polohy vleže s nohama v držácích, nerespektovali její soukromí, celkově s ní zacházeli neohleduplně a znemožnili jí opustit nemocnici. Podle verdiktu však všechny úkony zdravotníků odpovídaly dostupným poznatkům lékařské vědy a jejich cílem bylo chránit dítě i rodičku.
Porod se podle zdravotnické dokumentace komplikoval a bylo nutné přivést dítě na svět rychleji. Právě ochrana života a zdraví dítěte může v určitých situacích ospravedlnit zásah do práv matky, plyne z nálezu. „Právo rodící matky na nedotknutelnost její osoby tedy v ústavněprávní rovině omezit lze, nicméně za předpokladu, že jsou skutečně (alespoň s vysokou pravděpodobností) život a zdraví plodu bezprostředně ohrožené a provedené zákroky jsou přiměřené sledovanému účelu – záchraně života a zdraví dítěte,“ stojí v nálezu soudce zpravodaje Vojtěcha Šimíčka.
Vydání placenty bránilo riziko infekce
Ústavní soud dal ženě za pravdu v tom, že rodičkám lze vydávat placentu, což je také v souladu s postojem ministerstva zdravotnictví. Nejde o biologický zbytek, který je nutné zpopelnit. V ženině případě však vydání podle Ústavního soudu bránilo riziko infekce, porod nebyl fyziologický, žena měla zvýšené zánětlivé markery a dostávala antibiotika.
Za normálních okolností by vydání placenty bez patologických změn nic nebránilo. „Placentu nelze vnímat jen jako pouhý shluk buněk (dočasný orgán), a tedy v konečném důsledku biologický zbytek, ale především jako nejniternější pouto mezi matkou a jejím budoucím dítětem,“ stojí v nálezu. Justice prý nemá hodnotit důvody, které matky vedou k zájmu o vydání placenty, naopak má tento „niterný projev osobní autonomie jednotlivce respektovat a chránit“. Některé rodičky chtějí placentu pohřbít, případně věří v její příznivé účinky po zpracování a konzumaci.
Liga poukazuje na problém „porodnického násilí“
V případu se angažuje Liga lidských práv, která poukazuje na obecnější problém údajného „porodnického násilí“. Podle ligy jde o souhrnné označení pro fenomén zneužívání moci zdravotníků, spočívající v paternalistickém přístupu, nerespektování klientek, vnucování zastaralé a překonané praxe a dehumanizaci těhotenské, porodní a poporodní péče v Česku.
Podle advokátky Zuzany Candiglioty se Ústavní soud nevypořádal s hlavními argumenty ani s kritikou takzvaného porodnického násilí jako systémového problému v Česku.
Candigliota trvá na tom, že rodička vůbec nedostala šanci porodit „normálně“. Nález Ústavního soudu je podle ní podobně „zaostalý“ jako nedávné rozhodnutí polské justice o zákazu potratů – obě rozhodnutí odráží paternalistické přesvědčení, podle kterého žena nemůže rozhodovat o svém těle a při porodu by měla za každou cenu poslouchat zdravotníky.
