Dokud stát nezmění právní úpravu evidence skutečných majitelů, nemůže nutit firmy k zápisu údajů a sankcionovat je, pokud zákonnou povinnost nesplní, řekl místopředseda Nejvyššího soudu (NS) Petr Šuk. Důvodem je rozpor s unijním právem, na který letos postupně upozornil nejprve Nejvyšší správní soud (NSS) a nyní také Nejvyšší soud.
Soudy argumentovaly hlavně ochranou soukromí a osobních údajů skutečných vlastníků. Po zápisu do evidence jsou totiž údaje přes internet volně dostupné veřejnosti, což je v rozporu s dřívějším verdiktem Soudního dvora EU. Na rozsudky NSS upozornil server Info.cz a jsou zveřejněné v soudní databázi. Rozhodnutí NS zatím publikováno nebylo, ale jeho východiska jsou podle Šuka podobná jako v případě NSS.
Evidence skutečných majitelů je veřejný registr, který shromažďuje údaje o fyzických osobách, jež fakticky ovládají nebo mají prospěch z právnických osob a svěřenských struktur. Jejím cílem je zajistit transparentnost vlastnických vztahů a zamezit zneužívání firem k praní špinavých peněz či daňovým únikům.
Do evidence mají přístup úřady, soudy, banky, notáři. K některým údajům se volně dostane i veřejnost, což je podle NSS problém, a to právě s ohledem na rozhodnutí Soudního dvora EU, který upozornil například na riziko zneužití údajů.
„Jakmile jsou tyto údaje zpřístupněny široké veřejnosti, mohou být nejen volně vyhledávány, ale rovněž uchovávány a šířeny,“ konstatoval Soudní dvůr EU v roce 2022. Některé země poté vnitrostátní úpravu či praxi změnily, Česko nikoliv.
Soud již dříve vyhověl stížnostem firem
NSS v březnu vyhověl kasační stížnosti společnosti BPN, která dostala pokutu deset tisíc korun za to, že nezajistila zápis do evidence ve třicetidenní lhůtě.
Firma tvrdila, že česká zákonná úprava je v rozporu s unijním právem a že zápis do evidence by vedl k narušení soukromí majitelů. Ministerstvo spravedlnosti trvalo na tom, že veřejný přístup k údajům je legitimní nástroj v zájmu transparentnosti, boje proti praní špinavých peněz a odhalování střetu zájmů.
NSS dospěl k závěru, že firmu pokutovat nelze. Sice porušila svou povinnost, avšak kdyby ji splnila, zároveň by tím způsobila zásah do práv skutečných majitelů. „Aktuálně platná a účinná právní úprava evidence skutečných majitelů působí takovým způsobem, že přímým důsledkem splnění oznamovací povinnosti subjektu povinného evidovat údaje o svých skutečných majitelích je rovněž zásah do ústavně zaručených práv skutečných majitelů těchto subjektů na ochranu soukromého a rodinného života a osobních údajů,“ stojí v rozsudku.
V srpnu NSS vyhověl obdobné stížnosti firmy Highinvest. I v tomto rozhodnutí uvedl, že povinnost zapsat skutečné majitele do evidence vede automaticky ke zpřístupnění údajů veřejnosti, což představuje nepřiměřený zásah do základních práv. Soud také odmítl argument, že firma se měla bránit až následně žalobou na ochranu osobnosti – taková obrana by byla neúčinná.
NS se k problematice dostal z jiného úhlu, zastal se firmy, se kterou bylo vedeno takzvané řízení o nesrovnalosti. Jde o mechanismus, jehož prostřednictvím soud dohlíží na to, aby v evidenci byly pravdivé a úplné údaje.
Současné dění kolem evidence skutečných majitelů připomíná vývoj kolem centrálního registru oznámení o majetkových poměrech komunálních politiků. Ústavní soud v roce 2020 zrušil tehdejší rozsah nahlížení do centrálního registru oznámení. Podle ústavních soudců postačí zpřístupňovat údaje na základě žádosti, volné nahlížení přes internet porušovalo právo na soukromí veřejných funkcionářů.
