Před třiceti lety, 26. ledna 1993, se Václav Havel stal prvním českým prezidentem. Do funkce hlavy státu jej zvolila Poslanecká sněmovna, přesněji 109 poslanců. Šlo o velmi neklidnou dobu, kdy se Československo rozdělilo na dva samostatné státy – Českou republiku a Slovenskou republiku. Ani doma v Česku si Havel nebyl jistý, že dostane nadpoloviční podporu poslanců. V Událostech, komentářích na něj vzpomínali hosté, kteří byli Havlovi nejblíž.
„Václav Havel to prožíval poměrně intenzivně. On si nebyl dlouho jistý, jestli skutečně bude mít podporu té rozhodující části Poslanecké sněmovny a stran v ní zastoupených,“ komentoval třicet let starou událost ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský. To však bylo podle něj pro Havla typické. „On o sobě pochyboval dlouhodobě, celoživotně. Na jedné straně to byl výraz slabosti, ale na druhé straně právě z těch pochyb a jejich překonávání plynula jeho síla,“ dodal.
S ohledem na obavy Havla bylo podle tehdejšího místopředsedy sněmovny Jiřího Vlacha důležité rozložení sil v dolní komoře. „Poté, co komunisti byli tehdy z mého pohledu v roce 1990 a 1991 takoví přikrčenější a potichu, tak v roce 1993 se už otřepali a kritizovali všechny složité kroky, které bylo nutno provést. V roce 1992 získali přes čtrnáct procent hlasů a měli ve sněmovně druhý nejsilnější klub,“ připomněl.
Komunisté tehdy měli v dolní komoře 35 poslanců. „Postavili kandidátku na prezidenta – paní Marii Stiborovou, která získala 49 hlasů, tedy více, bež bylo poslanců v klubu. Předpokládám, že ji volili někteří sociální demokraté. Byl tam i další kandidát Miroslav Sládek, tehdy republikánský šéf, kterého podpořilo čtrnáct poslanců,“ řekl a připomněl, že i Václav Klaus měl tehdy na spoustu věcí jiné názory než Havel. „Byli tam (v ODS) lidé, kteří respektovali názor svého šéfa (Klause),“ dodal.
Žantovský se ale Klause zastal. „On si uvědomoval, že země začíná znovu, že pro obraz země v zahraničí, pro její legitimitu ten symbol Václava Havla je strašně důležitý. Nepochybně to byl Václav Klaus, který nakonec – byť s takovým svým podmračováním a pomrkáváním – ukázal, kterým směrem ta volba má jít,“ sdělil.
Divadelník a emeritní rektor JAMU v Brně Petr Oslzlý, který byl dříve poradcem prvního českého prezidenta, řekl, že Havel vnímal rozdělení Československa těžce. „Samozřejmě když kandidoval na prezidenta, tak chtěl uspět, ale zároveň byl připraven na to, že by neuspěl,“ doplnil.
Vzpomínal také na to, jak se Sládek ostře vůči Havlovi vyhrazoval. Podle něj tehdy Češi a Slováci nebyli na populismus zvyklí. „Havel byl divadelník, všechno vnímal tak trochu divadelníma očima. My jsme o tom mluvili, o té tragikomičnosti toho všeho. To, že by byl (Havel) nějakým způsobem zasažen tím, že proti němu takto (Sládek) vystoupil, na to byl příliš nad věcí. Ale tu bizarnost a neférovost vnímal dost citlivě,“ popsal.
Jak vnímali Slováci rozdělení země a Václava Havla?
Slovenská politička, diplomatka a herečka Magda Vášáryová přiznala, že toto období bylo pro ni velmi obtížné. Ona sama rezignovala z funkce československé velvyslankyně ve Vídni a vrátila se na Slovensko. „Zbývalo mi už jen pozorovat, co se bude v Česku dít. Měla jsem nabídku, abych zůstala jako česká velvyslankyně ve Vídni, ale uvědomila jsem si, že ta vyhrocená situace byla tak nepříjemná, že kdybych ve Vídni zůstala, musela bych snad i vykopat hroby svých rodičů,“ řekla.
Vášáryová prozradila, že po návratu na Slovensko v lednu 1993 čelila velkým útokům. „Protože já jsem byla ta ,havlovka‘, takže lidé na mě plivali a kopali do mého auta, když viděli, že stojím na křižovatce. Nebylo to příjemné období. (…) Najednou jsme přišli o třetinu vlasti, do které jsme se narodili,“ vzpomíná. Připomněla také, že na Slovensku byla velká skupina lidí, která velmi litovala rozdělení Československa, ale i toho, že Václav Havel už není i jejich prezidentem.
Havel jako prezident
Žantovský vyzdvihl roli Václava Havla jako prezidenta. „Všechno, na čem naše vztahy s jinými zeměmi ve světě dnes stojí – členství v NATO, členství v Evropské unii, Visegrádská skupina, nejlepší vztahy se sousedy, jaké jsme kdy v moderní historii měli – to všechno je nějakým způsobem spojeno s jeho odkazem,“ míní.
„Já bych očima svých zahraničních přátel, nejen divadelníků, velice podtrhl to, že Václav Havel byl opravdu osobnost světového formátu. To bylo pro naši republiku obrovské plus,“ hodnotil prvního českého prezidenta Oslzlý.
Vášáryová řekla, že byly i věci, ve kterých se s Havlem neshodla, přesto ho jako prezidenta hodnotí velmi kladně. „My jsme vlastně až do prezidenta Andreje Kisky neměli ani zdaleka takového klidného prezidenta (jako byl Havel). Dostali jsme pana (Michala) Kováče, který byl tehdy ještě ,moc HZDS‘, s panem (Vladimírem) Mečiarem. Odklon pana Kováče od Mečiara nastal až později. Byli jsme samozřejmě smutní a dodnes si říkáme, že Václav Havel byl přece jenom jedním z těch nejlepších našich prezidentů, i když dnes si na naší paní prezidentku (Zuzanu Čaputovou) nemůžeme stěžovat,“ vysvětlila.
