Na Ukrajinu podle všeho z Česka nedorazily žádné olétané stroje ze skladu, ale část těch nejlepších ve výzbroji. Analýza snímku zveřejněného ukrajinskými úřady ukazuje, že do boje vyrazily stroje po náročné generální opravě. ČT to potvrdil i jeden zdroj blízký českému letectvu. Česká armáda ani ministerstvo obrany dodávky nekomentují.
Když ukrajinské Centrum pro strategické informace v pátek večer zveřejnilo fotku dvou bitevních vrtulníků Mi-24 s tím, že jde o české stroje, bylo to v první řadě potvrzení, že Česko stroje opravdu dodalo. To samozřejmě vyvolalo rozruch. Tuzemské ministerstvo obrany přitom vojenské dodávky na Ukrajinu už během března a dubna přestalo komentovat a dokumentaci k nim převedlo do režimu utajení.
Přesto lze s trochou práce z fotografie vyčíst i řadu cenných informací o tom, co ve skutečnosti Česko na Ukrajinu poslalo. A minimálně bližší vrtulník na snímku s vysokou pravděpodobností ztotožnit.
Základem je v tomto případě provedení kamufláže. Stroje Mi-24V/Mi-35, dodané v letech 2003 až 2005 v rámci deblokace ruského dluhu, měly z výroby poněkud jiný nástřik s mírně odlišnými tvary barevných polí a jejich ostřejšími přechody. Zobrazený vrtulník se od tohoto provedení zřetelně odlišuje a nese rukopis, který vrtulníky dostávají po generálkách u českých opraven LOM Praha. Za deset oprav strojů s naplněným počtem letových hodin měla podle dobových informací česká armáda zaplatit asi 768 milionů korun, tedy asi 77 milionů za jeden kus.
Při počtu jedné až dvou generálek za rok se od sebe dodané kusy mírně odlišují. Je to znát právě v oblasti kamufláže. Jedním z nejlepších identifikátorů je velké zelené pole za pilotní kabinou, které kříží hranatá okénka prostoru pro výsadkáře. Při podrobném studiu fotografií generálkovaných strojů lze vypozorovat i tady rozdíly.
Shody
ČT dohledala fotografie všech dosud opravených strojů. V detailu se s vrtulníkem vyfoceným ukrajinskou stranou shodují jen dva české stroje: kódy 7353 a 3370. Oba mají za sebou minulost „přehlídkových“ strojů v odlišném nátěru: 7353 nosil v letech 2005-2015 černo-modrou „tygří“ kamufláž, po generální opravě se na sklonku roku 2017 vrátil do služby. Podle specializovaného serveru Helidat.cz ale v červnu 2019 dolétal po nehodě na Libavé.
Stroj 3370 je ještě známější. Do generální opravy totiž nosil nátěr po vzoru bombardéru B-24 Liberator, se kterým přiletěl po druhé světové válce do Československa velitel 311. perutě RAF Jan Kostohryz. Odtud přezdívka vrtulníku „Kosťa“. Další detaily, především délka zeleného pole na rámu kabiny navigátora, nasvědčují, že jde spíše o stroj 3370.
A pak je tu měsíc stará informace, kterou česká média příliš nezachytila: server Key.aero už tehdy mluvil o tom, že na Ukrajinu půjdou dva české stroje s kódy 3362 a 3370. Fotku zveřejněnou ukrajinským Stratcomem tedy lze považovat za potvrzení této informace z druhého zdroje.
Server Helidata.cz dohledal poslední české lety „Kosti“ na konci dubna 2022. Převod tedy proběhl někdy během května až června. České letectvo podle tohoto zdroje aktivně používá ještě jedenáct dalších Mi-24V/Mi-35, všechny z deblokace ruského dluhu v letech 2002–2006.
Viper a Venom
V nejbližších letech by měly být u 221. letky nahrazeny čtyřmi specializovanými bitevníky Bell AH-1Z Viper a osmi víceúčelovými vrtulníky UH-1Y Venom. Celý nákup včetně náhradních dílů a dalších položek má stát Českou republiku 14,5 miliardy korun.
Při udržení zastarávajících Mi-24/35 v provozu je přitom Česko v tuto chvíli odkázané na jejich výrobce, který sídlí v ruském Ulan-Ude.
- Natírání vojenských letadel má tradici už od první světové války, tedy od samého začátku leteckého boje. Účelem je skrýt letoun či vrtulník při pohledu shora, jednak před výše letícími stroji a také při odstavení.
- Zásady kamufláže českých bitevníků jsou přitom velmi podobné jako u letadel britské RAF z druhé světové války.
- RAF používala takzvané kamuflážní vzory sestávající z nepravidelných polí s obloukovými hranami. V jedné fázi používala pro stíhačky například dva v podstatě zrcadlově obrácené s tím, že stroje sudých sériových čísel dostávaly jeden a liché druhý. Později se od toho upustilo a aplikoval se jeden vzor.
- Přesto zůstaly rozdíly mezi typy i mezi jednotlivými továrnami a sériemi. Nepravidelná kamuflážní pole se totiž stříkala podle gumových masek, které bylo po čase potřeba obměnit. Drobné detaily od sebe odlišovaly i jinak stejné stroje z různých továren, čehož dodnes využívají i letečtí historici.
- Fotografie českých Mi-24, respektive exportních Mi-35, přitom při bližším zkoumání dokládají, že podobná pravidla platí i v 21. století. Barvy aplikované po generálních opravách jsou proti původnímu provedení z nultých let matnější a mají méně ostré přechody.
