Zemřel Josef Koutecký. Muž, který v Československu založil dětskou onkologii

Nahrávám video

V osmaosmdesáti letech zemřel v pátek v Praze český lékař Josef Koutecký. O jeho smrti informovala nemocnice v Motole. Nestor tuzemské dětské onkologie stál v šedesátých letech u vzniku zcela nového oboru, a zatímco tehdy přežívala rakovinu jen tři procenta dětí, dnes se – i díky Kouteckého přínosu – jedná o víc než osmdesát procent dětských pacientů.

Koutecký se celý život snažil o prosazování komplexní péče - od diagnostiky přes léčbu po rehabilitaci a psychologickou pomoc. „Naši pacienti potřebují péči trvale,“ říkal Koutecký.

Nemoc a její léčba působí těžké komplikace dětskému tělu i duši, které musejí s pomocí lékařů zvládat mnoho komplikací. „Všechno, co děláme, je na ostří nože. Ale nemáme na vybranou,“ říkal doktor s renesanční duší, milovník hry na klavír i obrazů a autor knižních příběhů pro děti.

K onkologii ho přivedl na studiích medicíny profesor Heřman Šikl, „kterého jsem miloval a považoval za v podstatě největšího našeho lékaře druhé půlky minulého století. A on měl rád - a tady vidíte ten paradox, který profese přináší - on měl rád nádory,“ vzpomínal Koutecký v roce 2014 v pořadu Hyde Park ČT24. 

Nejdříve však začal s běžnou chirurgií a právě v té době přišel do styku s řadou dětských pacientů, kteří svým nádorovým onemocněním podlehli. Tato beznaděj a škola profesora Šikla ho inspirovaly a prostřednictvím zahraniční literatury se zahleděl do chemoterapie, o níž se tehdy v Československu nic nevědělo.

Právě chemoterapii začal v Československu používat pro léčbu dětí jako první. Vždy se přitom zaměřoval nejen na nemoc, ale i na pacienta. Jak sám říkal, „slova a dotyky jsou často víc než injekce nebo dávka záření.“

Od jedné postýlky k samostatné klinice

Zprvu se Koutecký staral v nemocnici Na Karlově o všechny děti s nádorovým onemocněním, ať ležely kdekoliv. „Neměl jsem vlastní pokoje pro nemocné, jen ošetřovnu, kde se píchala cytostatika, a chodbu. Všechen život se odehrával na té chodbě,“ vzpomínal později v knize rozhovorů s Martinou Riebauerovou Osm múz mého života.

Postupně se mu povedlo získat jednu onkologickou postýlku, pak jeden pokoj se čtyřmi postýlkami. A v roce 1971 byl jmenován prvním onkologickým ordinářem.

Zpočátku děti sám přijímal, vyšetřoval, většinu i operoval, sám prováděl chemoterapii a léčil komplikace. Po třech letech vznikla Na Karlově stanice dětské onkologie při klinice dětské chirurgie. I v této stanici dětské onkologie s 18 lůžky pracoval nejprve sám se dvěma sestrami, postupně přibyli další doktoři.

O další čtyři roky se pracoviště přesunulo do Motola, kde bylo vytvořeno samostatné oddělení dětské onkologie. Koutecký byl nejprve jeho primářem a v roce 1983 stanul v čele první samostatné Kliniky dětské onkologie.

Lékaři bojovali s nedostatkem léků

Lékaři však museli vedle nádorů bojovat i s rigidním zdravotnickým systémem, který byl zoufale podfinancovaný. „Pracovali jsme skutečně v hrozných podmínkách, dnes už je pro mladé lékaře těžké si je představit,“ řekl jednou. Chyběly peníze na léky, přístroje i zdravotnický materiál.

„Pokud jsme potřebovali ten či onen lék, tak jsme museli žádat o mimořádný dovoz. To trvalo měsíce. Mezitím to dítě umřelo. Měli jsme zakázáno – protože socialistické zdravotnictví se přece postaralo o každého svého nemocného – říkat rodičům, aby si nechali ty léky poslat ze zahraničí od příbuzných nebo známých. Samozřejmě jsme to nedodržovali,“ přiblížil v roce 2014  v pořadu Hyde Park ČT24.

Dětská onkologie měla tu malou výhodu, že z jedné lahvičky bylo možné dát (lék) vzhledem k užité dávce třeba dvěma nebo třem dětem, z nichž ty dvě neměly příležitost dostat lék ze zahraničí.
Josef Koutecký
v roce 2014 v pořadu Hyde Park ČT24

Po revoluci v roce 1989 vznikla nadace, již Koutecký pojmenoval Národ dětem. Díky ní mohla klinika koupit přístroje, které do té doby chyběly, a vybavit nemocnici i dalšími věcmi.

Kromě vedení této kliniky byl Koutecký v letech 1990–1997 a 2000–2006 děkanem 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. K jeho renesanční osobnosti patřila i řada dalších aktivit – byl členem Rady Národního divadla, Nadace Národní galerie v Praze, Nadace Českého svazu výtvarných umělců grafiků Hollar či Učené společnosti ČR. Titul profesora získal v roce 1987. Též napsal stovky vědeckých publikací a desítky učebnic a monografií.

V roce 1996 dostal od prezidenta Václava Havla medaili Za zásluhy II. stupně. V roce 2010 obdržel hlavní Národní cenu projektu Česká hlava za celoživotní dílo a výzkum v oboru dětské onkologie a před pěti lety převzal Cenu J. E. Purkyně.

„Dítěti jsem do očí nikdy neřekl, že zemře“

Po celý život se zabýval fenoménem života a smrti. Neustále také musel řešit, jak dětem a jejich rodičům sdělovat diagnózu. „Rodičům říkáme pravdu vždy a musíme se s nimi domluvit, do jaké míry má být informováno dítě,“ řekl v roce 2000 v Lidových novinách. „Nikdy v životě jsem se neodhodlal dítěti říci do očí, že zemře. Vždy jsem se snažil najít pozitiva, trochu naděje, nabídnout nějakou možnost, jak stav zlepšit,“ dodal.

Život a jeho jedinečnost považoval za zázrak. „Je závratné, že v určitém stadiu vznikne jediná buňka, z jejíhož potomstva vznikne mozek. Z jedné jediné buňky. Děje se tak, jako by to byla nejjednodušší věc na světě – aparát na myšlení, představy a snění. Díky jediné buňce dokážeme číst, psát, pohybovat se, hovořit, milovat, vnímat krásu.“

Právě krása a umění ho zajímaly stejně jako medicína. Psal o hudbě, sbíral umění. „Mezi vědou a uměním není zásadní rozdíl. Liší se jen metodami. Věda vysvětluje totéž, co umění zpodobuje. Společně otevírají cestu k hodnotnému životu,“ řekl. Dodal, že věda stejně jako umění vyžadují úsilí, zaujatost, odpovědnost, intelekt a fantazii.

Podle věhlasného onkologa umění umožňuje dostat se do světů jiných lidí. „Místo našeho jediného světa ho díky umění vidíme zmnohonásobený. Kolik je originálních umělců, tolik máme k dispozici světů,“ uzavřel profesor Koutecký.

Lékař, který dopředu někomu řekne, že mu zbývají dva tři měsíce, je pro mne špatný doktor. Měl jsem pacienty, o nichž jsem si myslel, že přežijí rok, a oni umřeli za čtrnáct dní, a měl jsem takové, kde jsem byl přesvědčený, že umřou za krátkou dobu, a žijí dodnes. Každý jsme jedinečný.
Josef Koutecký
v knize Osm múz mého života

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Věda

Ne osm, ale desítky. Čeští vědci přesněji rozlišují druhy leukemie

Vědci z pražského Ústavu hematologie a krevní transfuze (ÚHKT) dokážou lépe určit přesný typ leukemie. Místo původních osmi jich rozlišují více než čtyřicet. S různými typy onkologických onemocnění mízní a krvetvorné tkáně onemocní podle statistiky České onkologické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně více než šest tisíc lidí ročně, různými druhy leukemie řádově několik set.
před 38 mminutami

V Chorvatsku našli přes dva tisíce let starou terakotovou hlavu

Chorvatští archeologové a speleologové našli při průzkumu jeskyně Crno jezero na dalmatském poloostrově Pelješac terakotovou hlavu zobrazující starořeckou divadelní masku. Předmět, který lze datovat do 4. až 3. století před naším letopočtem, je uvnitř dutý a v horní části má otvor sloužící k zavěšení, pravděpodobně na zeď. Takové masky jsou často spojovány s divadelními představeními a kultem boha vína Dionýsa, který je považován za patrona divadla. O nálezu informovalo Archeologické muzeum v Dubrovníku.
23. 5. 2026

Klimatická změna ukusuje Evropě jaro. Nástup léta začíná být náhlý

Jaro bývá řadou lidí označováno jako jejich nejoblíbenější roční období. Jenže v kontextu prohlubující se změny klimatu pomalu přestává platit stav, kdy je přechod mezi jarem a létem ve střední Evropě příjemně pozvolný.
23. 5. 2026

Celosvětový výskyt duševních poruch se od roku 1990 téměř zdvojnásobil, ukazuje studie

Duševních poruch ve světě od roku 1990 téměř dvojnásobně přibylo a v současnosti jimi trpí zhruba 1,2 miliardy lidí. Vyplývá to ze studie Institutu pro měření a vyhodnocování zdravotního stavu (IHME) při Washingtonské univerzitě, kterou ve spolupráci s Queenslandskou univerzitou zveřejnil časopis The Lancet. Výzkum upozorňuje také na výrazný nárůst v Řecku.
22. 5. 2026
Načítání...