První písmo podle učebnic dějepisu vzniklo na Blízkém východě, někdy kolem roku 3400 před naším letopočtem. Němečtí vědci ze Saarlandské univerzity teď ale tvrdí, že našli důkazy o tom, že historie písma je mnohem, mnohem starší. Možná dokonce o desítky tisíc let.
Mohou to být jenom obrázky – alespoň tak je až doposud antropologové vykládali. Řeč je o třech tisícovkách znaků v podobě opakujících se čárek, teček a křížků, které se našly na 260 předmětech z doby před čtyřiceti tisíci lety. Pocházejí hlavně z jeskyní na území dnešního Německa, typickým zástupcem je malá figurka mamuta z jeskyně Vogelherd, jež je těmito znaky doslova posetá.
Za výzkumem stojí spolupráce lingvisty Christiana Bentze a archeoložky Ewy Dutkiewiczové. Ti pravěké obrázky studovali pomocí výpočetní analýzy, která odhalila, že značky zřejmě mají nějaký systém. Výsledky jsou pro autory i recenzenty studie dobře vyargumentované a současně překvapivé: tak hluboko v propasti času se prapůvod písma nečekal.
„Švábská Jura je jednou z oblastí, kde se předměty s tímto typem znaků nacházejí nejčastěji, ale existují samozřejmě i jiné důležité oblasti. Nesčetné nástroje a sochy z paleolitu neboli starší doby kamenné nesou záměrné sekvence znaků,“ vysvětluje Dutkiewiczová. „Na pravěkých artefaktech se nachází spousta znakových sekvencí. Zatím v poznání jen kloužeme po povrchu,“ doplňuje.
Na tomto místě je nutné upozornit, že studie je stále ještě velmi spekulativní. Jde o velmi zajímavou interpretaci výsledků, ale není ani zdaleka jediná a pro její přijetí chybí více důkazů. Je ale možné, že například díky možnostem, jež přinášejí modely umělých inteligencí, se podaří ve znacích najít nějaké zákonitosti, které potřebné důkazy přinesou.
Artefakty s „písmem“
Artefakty pocházejí z doby mezi 45 a 35 tisíci lety před naším letopočtem. Tehdy se lidé druhu Homo sapiens, tedy předkové moderních lidí, dostali po dlouhé cestě z Afriky do Evropy. Tam se usadili, setkali se tam s neandertálci a s tímto druhem pak různými způsoby interagovali. A začali si také budovat svébytnou kulturu, z níž se nakonec vyvinula ta naše.
„Naše analýzy ukazují, že tyto sekvence znaků nemají nic společného se současnými písemnými systémy, které reprezentují mluvené jazyky a vyznačují se vysokou informační hustotou. Naproti tomu znaky na archeologických předmětech se často opakují – křížek, křížek, křížek, čára, čára, čára. Tento typ opakování není v mluveném jazyce běžný,“ říká archeolog.
Podle výzkumu je z datové analýzy jasné, že paleolitičtí lovci a sběrači si vyvinuli systém symbolů, jehož informační hustota je statisticky srovnatelná s nejstaršími proto-klínovými tabulkami ze starověké Mezopotámie, které vznikly až o čtyřicet tisíc let později.
A to není všechno, podobnost je i v dalších faktorech: i v nejstarším mezopotámském písmu se série znaků často opakují, a to dokonce v podobné frekvenci jako ty z mamutích artefaktů. „Z hlediska složitosti jsou obě sekvence znaků srovnatelné,“ konstatuje Bentz.
Vědce nejvíc překvapilo, jak se znakové systémy vyrovnaly proto-klínovému písmu. „Vycházeli jsme z hypotézy, že rané proto-klínové písmo bude podobnější dnešním systémům písma, hlavně kvůli jejich relativní časové blízkosti. Čím víc jsme je ale studovali, tím jasnější bylo, že rané proto-klínové písmo je velmi podobné mnohem starším paleolitickým znakovým sekvencím.“
To také podle něj znamená, že mezi starší dobou kamennou a vznikem prvních prototypů klínového písma se toho moc nezměnilo. Změna nastala asi před pěti tisíci lety, kdy se objevil nový systém, který lépe odpovídal potřebám stále složitější lidské společnosti – a umožnil jí předávat si obrovské množství informací napříč generacemi a vydláždil tak cestu pro moderní svět.
