Lidstvo dokázalo za posledních několik set let vyhladit stovky druhů a spoustu dalších dostalo na pokraj vyhynutí. Zmizela i celá řada velkých a nápadných druhů, takže se často hovoří o „šestém masovém vymírání“. Přírodovědci jsou zatím rozdělení, v novém výzkumu ale jedna skupina argumentuje, že se zatím o něčem tak velkém mluvit nedá.
Studie vyšla v odborném časopisu PLOS Biology a konstatuje, že úbytek řady druhů je zcela reálný problém. Zvířata podle ní ale (zatím) nemizí tempem, které by se blížilo masovému vymírání, tedy jevu, který se definuje jako ztráta 75 procent všech druhů v geologickém časovém intervalu.
Naposledy k takovému vymírání došlo před 66 miliony lety, když dopad asteroidu vyhladil kromě dinosaurů i celou řadu dalších forem života na Zemi.
Zvířata vymírají. Ale ne tak rychle, jak se zdálo
Autoři studie popisují, že přestože k vymírání dochází, je ve skutečnosti značně ohraničené – týká se především ostrovů. A přinášejí i pozitivní zprávu: tempo vymírání podle jejich analýzy může zpomalovat, částečně díky intenzivnějším snahám o ochranu, což platí především u savců a ptáků.
Právě ptáci a savci jsou tvorové, jichž se vymírání v uplynulých staletích dotklo nejvíc. Vědci zkoumali asi 163 tisíc druhů a sledovali jejich početní vývoj od 16. století. Neřešili konkrétní druhy, ale celé rody – jednak to bylo snazší, ale současně i více vypovídající.
Z dat vyplývá, že za posledních 500 letech vyhynulo 102 rodů – devadesát živočichů a dvanáct rostlin. Počet druhů se sice neřešil, ale podle dat Mezinárodního svazu ochrany přírody jich bylo víc než devět stovek.
Tyto výsledky znamenají, že vyhynutí je v současné době stále ještě dost vzácným jevem – představuje pouze 0,45 procenta z 22 760 rodů posouzených Mezinárodní unií pro ochranu přírody. Většina jich přitom žila na ostrovech a vyhynula tam kvůli invazním druhům, jež tam dopravili zejména evropští mořeplavci.
