Rostoucí počet kosmických letů zpomaluje „hojení“ ozonové vrstvy

V současnosti startuje do vesmíru více raket než kdy dříve. Podle nové studie by to mohlo zpomalit obnovu životně důležité ozonové vrstvy. Problém je podle vědců zcela reálný a současně podceňovaný – zároveň ale řešitelný.

Země má v současné době poprvé fungující kosmický průmysl. Na oběžné dráze se pohybuje kolem dvanácti tisíc satelitů, nejčastěji na nízké oběžné dráze. Lidstvu to přináší obrovský prospěch, ale jsou s tím spojené také problémy.

Jedním z nich je možné narušení ozonové vrstvy raketami; vědci to předpokládali už delší dobu, teď přibývá důkazů, že se to opravdu děje. Není to tak, že by rakety samy o sobě nějak díru přímo „prorazily“, ale s ozonovou vrstvou reagují chemické látky, které jsou se starty, raketami a družicemi spojené.

Experti se výzkumu tohoto fenoménu věnují už více než tři desítky let, ale zpočátku se jim moc nedařilo – hlavně proto, že starty do vesmíru se na začátku tohoto století daly s nadsázkou spočítat na prstech. Například v roce 2004 proběhlo 55 startů na oběžnou dráhu, vloni jich bylo už 259. A očekává se, že letů do kosmu bude nadále rychle přibývat.

Dlouho podceňovaný problém

Ve středních a vyšších vrstvách atmosféry mohou emise z raket a opětovně dopadajících kosmických úlomků zůstat až stokrát déle než emise z pozemních zdrojů, a to hlavně proto, že na orbitě chybí atmosférické vlivy, které se projevují níž. Například odtamtud zmíněné substance nemůže vyplavit déšť z mraků. Švýcarští vědci teď popsali, že přestože většina startů probíhá ze severní polokoule, atmosférická cirkulace šíří tyto znečišťující látky po celém světě.

Výzkumníci simulovali pomocí chemického klimatického modelu vyvinutého na ETH v Curychu to, jak předpokládané raketové emise ovlivní ozonovou vrstvu do roku 2030. Pracovali se scénářem, že v té době bude startovat do kosmu ročně asi 2040 letů, tedy přibližně osmkrát více než nyní. To by znamenalo, že by se celosvětově průměrná tloušťka ozonové vrstvy snížila o téměř 0,3 procenta, přičemž nad Antarktidou, kde se ozonová díra stále tvoří každé jaro, by sezonní pokles činil až procenta čtyři.

I když se tato čísla mohou zdát na první pohled bezvýznamná, je podle autorů důležité si uvědomit, že ozonová vrstva se stále ještě zotavuje z dřívějších škod způsobených chlorofluorouhlovodíky (CFC), které byly zakázány Montrealským protokolem v roce 1989. Navzdory tomu je aktuálně tloušťka globální ozonové vrstvy stále zhruba dvě procenta pod úrovní před průmyslovou revolucí a očekává se, že se plně obnoví až kolem roku 2066. „Naše zjištění naznačují, že emise z raket – v současnosti neregulované – by mohly tuto obnovu zpozdit o několik let nebo dokonce desetiletí – v závislosti na růstu raketového průmyslu,“ varují autoři práce. Vzhledem k tomu, že narušená ozonová vrstva může například přispívat k množství případů rakoviny kůže, jde o důležitý poznatek.

Klíčem je palivo

K poškozování ozonové vrstvy z raketových emisí přispívají především plynný chlor a saze. Chlor přímo ničí molekuly ozonu, zatímco částice sazí zase ohřívají střední vrstvy atmosféry a urychlují tak chemické reakce poškozující ozon.

Zatímco většina raketových pohonných hmot vypouští saze, emise chloru pocházejí především z raketových motorů na tuhá paliva. V současné době mají naopak na ozonovou vrstvu pouze zanedbatelný vliv ty pohonné systémy, které používají kryogenní paliva, jako jsou kapalný kyslík a vodík. Vzhledem k technologické náročnosti manipulace s kryogenními palivy se ale v současné době tato technologie používá jen asi u šesti procent startů raket.

Ani to možná ale není kompletní obrázek. Vědci totiž dokázali modelovat pouze jednu část pohybu rakety – její cestu vzhůru. Chemické látky totiž vznikají také tehdy, když družice zanikají v atmosféře. Hořením se totiž uvolňuje do vzduchu velké množství chemikálií, jež mohou s ozonovou vrstvou nějak reagovat.

Problémem je, že tento aspekt se mnohem hůře modeluje; tyto účinky při návratu do atmosféry jsou navíc obecně špatně popsané a nepracuje se s nimi proto ve většině modelů atmosféry. „Z našeho pohledu je zřejmé, že s rostoucím počtem družic budou emise při návratu do atmosféry častější a celkový dopad na ozonovou vrstvu bude pravděpodobně ještě vyšší než (ukazují) současné odhady. Věda je ale povolána k tomu, aby tyto mezery v našem chápání zaplnila,“ jsou přesvědčení švýcarští experti.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Věda

V Chorvatsku našli přes dva tisíce let starou terakotovou hlavu

Chorvatští archeologové a speleologové našli při průzkumu jeskyně Crno jezero na dalmatském poloostrově Pelješac terakotovou hlavu zobrazující starořeckou divadelní masku. Předmět, který lze datovat do 4. až 3. století před naším letopočtem, je uvnitř dutý a v horní části má otvor sloužící k zavěšení, pravděpodobně na zeď. Takové masky jsou často spojovány s divadelními představeními a kultem boha vína Dionýsa, který je považován za patrona divadla. O nálezu informovalo Archeologické muzeum v Dubrovníku.
23. 5. 2026

Klimatická změna ukusuje Evropě jaro. Nástup léta začíná být náhlý

Jaro bývá řadou lidí označováno jako jejich nejoblíbenější roční období. Jenže v kontextu prohlubující se změny klimatu pomalu přestává platit stav, kdy je přechod mezi jarem a létem ve střední Evropě příjemně pozvolný.
23. 5. 2026

Celosvětový výskyt duševních poruch se od roku 1990 téměř zdvojnásobil, ukazuje studie

Duševních poruch ve světě od roku 1990 téměř dvojnásobně přibylo a v současnosti jimi trpí zhruba 1,2 miliardy lidí. Vyplývá to ze studie Institutu pro měření a vyhodnocování zdravotního stavu (IHME) při Washingtonské univerzitě, kterou ve spolupráci s Queenslandskou univerzitou zveřejnil časopis The Lancet. Výzkum upozorňuje také na výrazný nárůst v Řecku.
22. 5. 2026

Vědci z Lille vyvíjejí mužské antikoncepční tělísko, na trhu by mohlo být do roku 2033

Vyvíjené mužské antikoncepční tělísko je „malou svorkou“, která se zavádí během patnácti minut v lokální anestezii. Její antikoncepční účinek je čistě mechanický a mohl by trvat až tři roky.
22. 5. 2026
Načítání...