Řada autorů, kteří píší o dobývání vesmíru, se shoduje, že muži, kteří nakonec na Měsíc v rámci Apolla 11 letěli, nebyli těmi nejvhodnějšími. Původně se totiž počítalo s úplně odlišnou posádkou. Ta však tragicky zahynula.
Na konci ledna 1967 se odehrála katastrofa, která změnila složení plánované americké posádky, jež měla jako první v dějinách chodit po Měsíci. Dne 27. ledna 1967 se posádka vesmírné lodi Apollo 1 připravovala uvnitř kabiny nacházející se na vrcholu rakety Saturn 1B vztyčené na startovní rampě LC 34. V důsledku závady na kabeláži kabiny přeskočila jiskra, která v atmosféře tvořené čistým kyslíkem způsobila požár, při němž všichni tři astronauti zahynuli.
Kabina byla tehdy plná hořlavých materiálů včetně nylonu nebo technologické novinky – suchého zipu. Požár se šířil velmi rychle a neexistoval způsob, jak astronauty zachránit. Ti neměli šanci dostat se kvůli bezpečnostnímu poklopu včas ven. Poslední slova, která se z kabiny ozvala, byla: „Máme tady hrozný požár! Dostaňte nás odsud! Hoříme!“
Původně měli být v kabině čtyři muži, ředitel letových operací a kandidát na astronauta Donald Slayton ale tehdy nenastoupil, protože se do zcela nevyhovujícího modulu kvůli nepořádku nevešel. Zemřeli tak „jen“ tři muži, kteří byli hlavními kandidáty pro přistání na Měsíci.
Velitel Virgil Ivan „Gus“ Grissom byl druhým Američanem, který se dostal do vesmíru. Právě tento veterán Korejské války a výjimečně zkušený pilot a letecký instruktor měl jako první vystoupit na povrch Měsíce. Po jeho boku zahynul Texasan Edward Higgins White, první americký astronaut, který uskutečnil výstup do vesmíru, jejž podnikl jako člen posádky letu Gemini 4 v červnu 1965. Třetím byl Roger Bruce Chaffee, jediný v posádce bez zkušeností přímo z oběžné dráhy Země. Když dostal šanci letět, odpověděl: „Myslím, že to bude fakt zábava.“
Důsledky nehody měly zásadní dopady
NASA tehdy tragickou událost komentovala slovy o „rychlé a bezbolestné smrti“ astronautů, ale věřil jim jen málokdo.
Tato tragédie, která se stala na Zemi, byla zásadní nejen pro první cestu na Měsíc, ale i pro všechny další. Po padesáti letech NASA tuto smrt popsala jinak: „Nepamatujte si je kvůli tomu, jak zemřeli, pamatujte si je pro ideály, pro které žili.“ Podle vyjádření americké kosmické agentury právě smrt posádky Apolla 1 byla tím, co umožnilo, aby všechny další mise letěly na Měsíc bezpečně.
Tento neúspěch totiž vedl k výraznému zpřísnění bezpečnostních podmínek, lepší organizaci práce a také celkové větší profesionalizaci kosmických letů.
